Donšajni

Najprv som si v akomsi pokuse o sebaklam hovoril, ktovie aké by to bolo bez tej opery, presviedčal som sa, že by to mohlo byť aj znesiteľné... ale v tomto uhle pohľadu bola tá opera na tom ešte to najlepšie. Pretože zo všetkých ostatných uhlov sú DONŚAJNI senilný, machistický, odporný a nezvládnutý shit, ktorý nikdy nemal uzrieť svetlo sveta - a ak, tak rozhodne nie s týmto podpisom. Toto mal natočiť ako svoju labutiu pieseň tvorca, ktorý hneď na počiatku kariéry dostal Oscara a mnohými (mnou nie) je považovaný za najlepšieho českého režiséra 20. storočia ? Legendárny divadelný a filmový režisér, herec a scenárista vypustí takto do sveta jediný film v živote, ktorý si napísal sám ? Cítil som sa za neho trápne už len tým, že sa na to musím pozerať. Všetky ostatné komentáre už lepšie charakterizovali to, čo by som v ochromení touto sračkou nebol schopný narýchlo analyzovať. Keby to natočil niekto iný (napríklad už toľkokrát zmieňovaný Zdeněk Troška, nielen vzhľadom k jeho orientácií) bol by som schopný uznať nejaké kvality, pretože ma to akýmsi mimoriadne zvrhlým spôsobom aj skutočne zaujímalo (dráždilo - čo nie je málo), ale takýto nedostatok sebareflexie (zaznel tu skvelý termín "umelecké harakiri") si nič iné nezaslúži a ospravedlnený nemôže byť ani duševnou chorobou - veď niekto na ten film dal peniaze a niekto v ňom hral.. Je mi až ľúto Menzela, že neskončil kariéru nie síce najúžasnejšou, ale predsa len dôstojnou hrabalovskou adaptáciou OBSLUHOVAL JSEM... čo by bolo tak akosi symbolicky krásne - ale možno sa týmto filmom ukazuje niečo z hĺbky jeho osobnosti, čo mu pomohlo - alebo čomu navzdory - sa stal hviezdou - nielen normalizačnej kinematografie...No, Oscara ani celý ten úspešný život mu už nikto nevezme, ale takúto bodku za bohatou umeleckou kariérou by si mohol priať iba skutočne ultimátny dekadent. (19.10.2020)

Pripomenutím pamiatky Jiřího Menzla pozretím posledného ním režírovaného filmu, som si nevdojak pripomenul skôr filmy Tinta Brassa z 80 rokov 20. storočia. Veď posúďte sami: absencia zmysluplného deja a súčasná snaha nejako si zafilozofovať (dosť často od veci), kopec odhalených ženských poprsí a súčasná absencia erotiky, opakované zábery na ikonické miesta filmu (tu balkón operného režiséra ako hniezda neresti), kopec kostýmov často v absurdných súvislostiach (cikajúcci Don Giovanni na záchodovej mise), zmiešavanie vážnych, groteskných, tragických, komických a trápnych scén do jedného guláša. Nemožno tomu uprieť istú zaujímavosť (obdobne ako u Brassa by som to rovno do odpadu rozhodne nehádzal!), pár trefných postrehov a vyšinutú, zvláštne dekadentnú atmosféru doby, kedy sa nikomu nič poriadne robiť nechce. (09.09.2020)

Tak nevim. Cekal jsem katastrofu, jeste mam v pameti stvavou kampan proti filmu, kdyz byl uvedeny na MFF KV a ktery nabadal (zahranicni navstevniky), aby na film nechodili. Z mych CSFD pratel vetsina z nich naparila filmu rovnou odpad a i ja sam jsem si dvd koupil behem kratke navstevy ve Stare Zemi jen proto, ze bylo ve sleve a ja byl po ctyrech letech ve Vidni s ceskymi filmy na suchu. Presto se mi film libil od prvni minuty a libit se mi neprestal az do sameho konce, i kdyz ani zdaleka se tu nejedna o -spoiler- happy-end. Nejen to, dle meho nazoru jde o nejlepsi Menzeluv film od poloviny osmdesatych let a snad i jeden z nejlepsich, ktery kdy natocil. (14.10.2016)

Nic proti panu Menzelovi i když neumí při příchodu a odchodu z restaurace ani pozdravit a dokonce ani zaplatit, má můj respekt za filmy které natočil, ale tohle bylo na úrovni kanalizice ze 17.století. Donšajni mě celkem často přípomínali Kameňák, s tím rozdílem, že ten se alespoň netvářil jako Kryštof Kolombus při objevu Ameriky. Ze všeho nejhorší byly dialogy, působily stejně neupřimně jako slova pana Grosse, že to myslí upřimně. Nic proti pohledu za výstřih nebo na kozy či rovnou na nahý ženský tělo ...to klidně kdykoli, kdekoli, jakoli, jenže já si tady připadal jak starej slinta, co šmíruje holky klíčovou dírkou, protože na víc nemá a nebylo mně to až tak příjemný, jak by se mohlo zdát. Pak tady máme příběh, ten žádný nebyl, to bylo takový mochito smíchaný s cuba libre a tak to i chutnalo, tedy spíš nechutnalo. Jako pozitvium bych viděl herce a scénu, kdy Libuška otvírá okna starýho divadla, to byla krásná scéna ze který jsem cítil lásku ke starým časům a kvalitní práci se světlem. No, měla mě varovat už reklama "tento pořad Vám přináší Blesk." (26.09.2013)

Každej asi čekal, že to bude film o donchuanech, kterejm se tady trapně říká donšajni. Bohužel to není film, ale spíš opera, respektive kolem opery se tam točí 99% času. A protože opera je pro mě něco jak balet nebo krasobruslení a rozhodně to není žádná Černá labuť, pohybuje se to na úrovni sračky velikého kalibru. Nemá šanci to bavit. Kromě toho je plagát k filmu v podstatě lež, protože jestli jste - jako já - čekali, že film bude z mládí, je film ze stáří. Nejlepší byl konec, kde nám ukázali, kdo jak dopadl. Fakt. Nekecám. Děj je totiž uplně o ničem. Pokud chcete vidět, jak vypadá děj o ničem, klidně se na to koukněte, ale jinak to fakt nemá cenu. (17.08.2015)