Fantomas

Rozjezd Funésovi kariéry přímo z ostra a spolu s jednou z největších francouzských legend Jeanem Maraisem. Maraise nemám moc rád i když Fantomase a jeho druhou roli zahrál obstojně mohl bych se možná shodnout s Funésem, jelikož se s ním taky moc rád neměl a nejspíš to bylo tím, že neměli společného prakticky nic jak uvedl v rozhovoru pro Re-Flex jeho jeden z největších přítelů Michel Galabru. Pro příběh to možná je jen dobře jelikož tu proti sobě stojí jako prakticky nepřátelé Komisař Juve versus Fantomas. Zase fakt je, že bez Funése by sledování bylo jako dostat drátem do oka, otravné a úpěnlivé. (28.12.2006)

Po vsetkych Cetnikoch som si povedal, ze si s uzivatelkou Madison zopakujem z detskej nostalgie aj Fantomasa a dojem po jeho reprize je vynikajuci. Je to skvela zabava, super humor, ani chvilku nudy, Funes je ako vzdy super. Takze asi zo vsetkych Funesovych filmov, ktore som videl, bude Fantomas patrit medzi tie najoblubenejsie. Uz sa nemozem dockat na pokracovanie FANTOMAS SA HNEVA (1965)... 09.01.2011 _______ Louis de Funes - (Komisár Juve) +++ Jean Marais - (Fantomas / Novinár Fandor) +++ Myléne Demongeot - (Héléne) +++ Jacques Dynam - (Bertrand) +++ Robert Dalban - (Riaditeľ novín) +++ Marie-Helene Arnaud - (Lady Belthamová) +++ Christian Toma - (Inspektor) +++ Hudba: Michel Grignon +++ (09.01.2011)

Fantomas je najvtipnejší, keď sa Funes nepitvorí a vtipnosť situácie vychádza z dobre napísaného gagu. Ako v prípade rekonštrukcie tváre, alebo štuplov do uší. Hlavne je ale Fantomas výborným akčno-dobrodružným filmom, ktorý sa v tretej tretine rýchlo a zbesilo rozbehne. Totožnosť záporáka ostáva nevyzradená a je dobre, že sa tvorcovia snažili všetko zakryť do oblaku tajomna a jeho postupného odkrývania. Čiže jednoznačne úmysel príjsť s dalšími dielmi. (10.10.2012)

Kdysi jedna z nejoblíbenějších filmových sérií s tajuplným Fantomasem a kašparovským komisařem Juvem (De Funes) dnes působí místy už mírně trapně. Francouzský humor starý 40 let hold doba značně poznamenala a dnešní generace se smějí spíše obhroublým a nevkusným vtipům, které naopak za dalších 40 let budou vzbuzovat negativní emoce u další generace. (05.08.2002)

Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. (01.08.2009)