Fantomas

Těžká nostalgie:-). Dnes bych tyhle francouzské krimi sci-fi komedie pravděpodobně nevydýchala, ale v dětství to byl absolutní kult - napínavé, vtipné, k tomu ty různé technické vychytávky (létající auta, střílející cigarety atd.)... Jean Marais byl můj idol (což s odstupem času nechápu, děti jsou holt divné:-)) a z Funése smíchy plesala má infantilní dušička. Vážně bych měla někdy zkusit, nakolik čas a dospělost ubraly této kdysi fantastické podívané, ale bojím se, že bych šla nejméně o 3* dolů, zůstanu tedy raději u vzpomínek z dětství a ty jsou ohledně všech dílů "Fantomase" jen ty nejlepší. (15.05.2009)

Spojení sil dvou hvězd tehdejší francouzské scény Jeana Maraise a Louise de Funèse vyústilo v jednu z nejlepších francouzských komedií, které se dostalo dvou neméně slavných pokračování. Nechápu, že i když se ti dva v soukromí nesnášeli, tak na plátně se mi zdá, že to jejich výkonu jen prospělo..... (11.12.2007)

V dětství pecka, dnes jen naivní taškařice, která spíš než jako komedie (za celý film jsem se jen asi dvakrát pousmál) funguje jako zředěný dobrodružný film a to díky fascinujícímu záporákovi a dvěma dlouhým zdařilým honičkám v poslední třetině - jízdě horskými serpentinami v autě bez brzd a závěrečnému epickému pronásledování Fantomase po souši, vzduchu i vodě. Krom toho se film může opřít ještě o skvělý ústřední hudební motiv a o ústřední herecké trio - šarmantního Maraise, typickou šedesátkovou sexbombu Demongeot a cholerického Funèse, jehož pitvoření už na mě ale nefunguje ani zdaleka jako kdysi. Takovému MUŽI Z ACAPULCA nesahá FANTOMAS ani po kotníky. (16.11.2012)

Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... (18.11.2007)

Slavný Fantomas je ve skutečnosti docela obyčejný, avšak neobyčejně nudný film. Ačkoli se zde občas objeví Louis de Funés, tak přesto se zde humoru člověk nedočká. Člověk se tu vlastně nedočká vůbec ničeho. Totálně nudný film s naprosto dementním dějem. Člověk se upřímně celou dobu těšil na konec. To co možná vyprodávalo v minulosti kina je dnes neskutečnou ztrátou času. 1* (11.03.2013)