Fantomas kontra Scotland Yard

Je velmi překvapivé, že i třetí díl si udržel standard předchozích dvou částí. Opět spousta bravůrních scének, většina v režii znamenitého komika, který je pro publikum nesmrtelný - Louis De Funés. Původně se sice měl natáčet i čtvrtý díl, ale kvůli mnoha okolnostem z toho sešlo. Nakonec je to pravděpodobně dobře, jelikož vidět Fantomase jak zoufale vaří z vody by bylo asi dost nechutné. Tohle je dokonalá trilogie. (02.08.2005)

Ve trojce dostává logika asi nejvíc na frak. Už samotné zasazení děje do Skotska dává asi takový smysl, jako přenesení Četníků ze Saint Tropez do New Yorku. Že si skotský boháč v ohrožení zavolá na pomoc francouzského komisaře by se ještě dalo pochopit, vzhledem k jeho předchozím zkušenostem se stíháním Fantomase ve Francii. To, že s sebou ale komisař Juve přitáhne i toho novináře s jeho holkou mi už hlava nebere, stejně jako to, proč se parta bohatých - a tedy jistě i mocných a světaznalých - mužů ve filmu chová jak banda ovcí, jakmile jim přiloží Fantomas nůž na krk. Ostatně jeho postava projevuje napříč celou sérií pozoruhodnou diskontinuitu - v jedničce byl něco mezi zlodějem a teroristou, ve dvojce se proměnil v napoleonka s ambicemi ovládnout svět (a přebrat Fandorovi jeho buchtu) a ve trojce se pro změnu vyjeví jako vyděrač s mafiánskými praktikami, který po partičce pracháčů vyžaduje výpalné. Naprosto příšerný u tohoto filmu shledávám český dabing, z hlasu takové Květy Fialové na mě jdou mdloby, a dabingu Miroslavce Moravce jsem se vysmíval už u předchozích dílů. Díkybohu za samotného Funèse, je to vážně skvělý komik a to on táhne celou tuhle letitou komedii na svých bedrech a on stojí za většinou nejlepších fórů. Na Jeana Maraise nemohu ani pohlédnout, aniž bych neměl nutkání ke zvracení, ten herec mi je vážně k nesnesení protivný. Bylo by toho hodně, co mě na tomhle filmu přivádělo k šílenství, abych byl ale spravedlivý, pod tři hvězdy přece jen jít nemůžu, z úcty k Funèsovi, kterého chovám velmi v oblibě a který zde vážně září. Jinak je to beznadějně zestárlá komedie, u níž mi na mysli - tak jako u jiných starých zářezů filmové historie - tane myšlenka na to, že takové filmy už se dnes netočí. Na rozdíl ale třeba od filmů takového Hitchcocka, kde toto pronáším s lítostí, je zde toto konstatování míněno s úlevou. Asi jsem příliš propadl moderním nekorektním pekelným jízdám, jaké točí třeba Sacha Baron Cohen, než aby mi už ke štěstí stačily podobné vykopávky, jako v případě Fantomase. A očekávám, že nejbližší generace diváků tyhle přiblblé dobové naháněčky Fantomase buď už ani neobjeví, nebo pro ně najdou jen pohrdlivý úsměšek, podobně jako já. Mimochodem samotný titul filmu je strašně zavádějící, o žádný Scotland Yard v celém filmu vůbec nejde, natož o jeho konfrontaci s Fantomasem - nepočítám-li pár uniformovaných policajtů v samém závěru, stíhá Fantomase v celém ději výhradně francouzský komisař Juve. Název filmu si tak vysvětluji tím, že chtěl asi na první pohled naznačit přenesení děje do Skotska, ale osobně to považuji za vrchol debility, a ten film se měl prostě jmenovat nějak jinak, třeba co já vím - "Fantomas ve Skotsku". (10.07.2013)

Treti diel Fantomasa takmer nezaostava za prvymi dvoma. DeFunes bol vyborny a humoru nadostac /tento typ humoru milujem, presne tento styl svojim ponatim viac smakuje europskemu divakovi nez dost velke mnozstvo hollywoodskych brakov/. Sranda, ze Jean Marais sa neznasal s De Funesom, to je len ako pikoska. 95 % (15.11.2014)

Po dvou dílech, kde komisař Juve honil svého fantoma po Francii, bylo rozumné změnit vzduch a volba padla na konzervativní prostředí šlechtického sídla ve Skotsku. Gagy a styl humoru jsou opět totožné s předchozími díly a tento Fantomas mi přijde svou úrovní srovnatelný s dvojkou. Celkový dojem: 85 %. Škoda, že se ve výrobě nepokračovalo, snesl bych bez problémů další dva díly. (01.08.2009)

Hodil Sundse na střechu, přitáhl ho za nohy, aniž se staral o to, že mu drsný povrch břidlicových tašek strašně drásá obličej. Fantomas spustil Sundse až k okapové rouře. Položil ho tam, vyvážil jeho tělo tak, že spola viselo do prázdna. „Dobře mě poslouchej,“ prohlásil bandita, skláněje se k uchu své oběti, „podívej, co udělám. Na nohu ti přivážu šňůru, druhý konec bude uvázán ke dveřím ateliéru. Až někdo otevře dveře, zatáhne za šňůru a tebe stáhne se střechy. Nemysli si, Sundsi, že to je všechno. Mohlo by se stát, že bys to přežil. A já jsem se, kamaráde, rozhodl, že zemřeš. Podívej se: Vidíš tenhle drát, je na něm na konci smyčka, navléknu ti ji na krk, prokáže tutéž službu jako ostří gilotiny. Tak, můj milý, až budeš padat dolů, zarazí tě najednou ostrá oprátka. Drát není dost dlouhý na to, abys mohl spadnout až na zem. Zůstaneš na něm viset a oběsíš se tak prudce, že ti to doufám uřízne hlavu. Tak to tě čeká, Sundsi. Mysli na to a řekni si, jestli nebylo lepší mi věrně sloužit?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná tohoto génia zločinu pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného Fantomase, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “To je Fantomasova dcera, to je Helena, Vosa,“ šeptali policisté. Byla od paty k hlavě zborcená krví, měla krev na obličeji, na šatech, na rukou, a Juve automaticky prohlásil: „Červená vosa.“ Fandor šel sám směrem k domu. Havard se chystal dát rozkaz k palbě, ale neodvážil se. „Pojďte zpátky, Fandore,“ křičel. Avšak Fandor si stoupl mezi policisty a Helenu. A šel pomalu k ní, dívka se na něj podívala, jak se blíží, a stála nehybně před vchodem. Měla v ruce revolver, pohlížela na Fandora, upřeně se mu dívala do očí, její zrak vyzařoval strašné zoufalství. Fandor šel stále blíž, byl už pod schody před domem, sotva dva metry od ženy, kterou miloval. Tu se Heleniny bledé rty zachvěly. Dívka ho varovala: „Nechoďte blíž, Fandore, nepřibližujte se.“ Fandor ani slovem neodpověděl, nepokynul a vystoupil na první schod; Helena mu připadala krásnější než kdykoliv jindy, s tragickou tváří, v níž zářily rozšířené zornice, ze kterých šlehaly temné blesky. Paže měla zpola obnažené, bílá kůže prosvítala pod rudými skvrnami. Helena se zachvěla. Uvědomila si, že se Fandorovo rozhodnutí nedá zvrátit; upírala na něj pohled šílený láskou a hrůzou a opakovala: „Pro smilování, ve jménu naší lásky, nepřibližujte se.“ Fandor vystoupil na druhý schod. Tu Helena vyrazila zoufalý výkřik: „Zastavte se nebo střelím.“ Fandor šel dál. A tu nastala nezapomenutelná a zároveň strašná (24.08.2007)