Pošetilost mocných

- „Vypracoval jsem plán jak odtud prchnout. Vrátíme se do Madridu. Připravíme spiknutí. Král pak zapudí královnu, baba se provdá za papouška, Caesar se stane králem, já si ho vezmu a budu královnou, ha!“ – „Hó, hó poslyšte Salluste chvílemi, chvílemi nemate se vám to tak trochu v hlavě? Víte co myslím?“ Jedna z nejlepších komedií od Funèse. (20.03.2008)

"Sklizeň byla loni lepší."/"Ale letos, když byla sklizeň mizerná, měly by daně vynést o to víc." "Ale done Saluste, u nás je teď náramná bída."/ "No správně. Chudí mají mít svou bídu a král své zlato." "Proč mě nepozdravíte? Vy máte jásat!"/ "Ať žije don Salusto(sklesle)."/ "Ať žije váš dobrodinec... Ať žije přítel chudiny... Sláva. Sláva. No dobrý, to stačí." Podej mi ruku. ÓÓ to je úžasné. Nejsi krásný, ano je krásná. Nemáš ani vindru, ona má všecko. Ty si idiot, ano taky. Je ti souzena královna." (15.08.2007)

"Obdržel jste můj anonymní dopis?" Nebezpečné vztahy ve Španělích. :-) Až na to, že don Sallusto spřádá tak rafinovanou tapiserii intrik, že markýza de Merteuil je proti němu jen ubohá drbna. Pošetilost mocných je podle mě nejlepším filmem jak Louise DeFunés, tak i Gérarda Ouryho, jehož všechny filmy jsou nabité dějem a gagy, ale trochu stylem pejska a kočičky. V Pošetilosti je to ale jedinečná jednota stylu, příběhu i jeho provedení. A ta HUDBA!!! 100% (23.02.2003)

Louis de Funès v španielskom rytierskom westerne je zvláštna kombinácia. Naviac, keď namiesto svojho klasického nervózneho sympatického blázna hraje chamtivého a márnivého nesympatického výbercu daní, tak táto kombináciu u mňa veľmi nefunguje. Zafungovalo iba niekoľko malých vtipov ako umývanie uší alebo slovných prestrelok, ale nebolo to na popukanie. (30.11.2014)

Viděno po dlouhé dobu znovu. RAUS SCHNELL, JAK KRÁSNÁ ŘEČ! Jak krásný historický film. Já tedy jinak  historické filmy s pláštěmi, dýkami a mečy moc nemusím. Ale ve kterém jiném historickém filmu se tak krásně přenášejí lidé z postele do postele, hraje se házená s polštářkem s bombou, psům se zvedají uši, nastavuje se směr šatů, otravuje se šlehačkou a tak dále a tak dále. Je pravda, že jsem dříve Pošetilost mocných měl rád méně než ostatní Funésovky. Snad právě kvůli tomu historickému prostředí. Ale při zhlédnutí po letech jsem opětovně musel uznat, že Gerard Oury dělal francouzské komedii prestiž a je právě obdivuhodné, jak zde dokázat napasovat tradiční bláznivé gagy do historického prostředího a sklouit frašku s historii, aniž by pořád klesl pod dobrý vkus. Michel Polnaeff zase dokázal stvořit nádherný soudtrack, který (jak už zde někdo poznamenal) přechází od westernovým motivům až  k romantickým. Ostatně i krátké mikro romantické scény se tady v této šarádě dají najít, jako třeba ta vedle kašny s kytkami. V těch byl možná Yves Montand nakonec přesvědčivější než stárnoucí Bourvil, pro kterého byla role Blase psána. Jinak ale velmi lituji, že se toho Bourvil nedožil. S ním by to bylo ještě lepší. Ale Montand si se svojí premiérovou komediální rolí poradil se ctí a jeho výkon je velmi živelný. Zatímco princezna mohla být opravdu lepší.  K Funésovi není co dodat. Má tady sice patrně nejzápornější roli své kariéry, takže se jěstě více než obvykle může zdát, že už to trochu přehání. Ale opět jen hýří energíí a jak zmizí ze scény, jde to trochu dolu. I pár jiných vyčpelých místeček tady je. Ale já prostě podobné old schoolové bláznivinky tuze rád. (10.10.2021)