Grand restaurant pana Septima

"Bylo mi šestnáct let, když jsem vstoupil do kuchyně...", spíná ruce pan Septime a upírá zrak k nebi, aby nám bylo jasné, s kým máme tu čest. S mužem, který má slovo kuchyně asociačně spojené se slovem řád. Ve všech jeho smyslech. Mám s Grand restaurantem jediný problém: rozpadá se na dvě poloviny rozdílné kvality. Ta první, odehrávající se v Septimově vypulírované svatyni, je místy nepopsatelně vtipná (nácvik servírování, hitlerovská scéna "Verstehen Sie, Herr Müller?!"). Ta druhá, kde Septime slouží jako volavka při pátrání po zmizelém prezidentovi, má taky svá světlejší místa (obíhání trafiky), ale celkově je už o hodně slabší. 70% (22.03.2006)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)

Úžasná klasika. První třetinu Funés nesleze z obrazovky, sledujeme jednu nóbl restauraci, kde diriguje, cvičí a driluje své podřízené, aby restaurace fungovala tip top a hosté byli maximálně spokojení (existuje taková restaurace vůbec někde u nás?). Poté je ovšem z restaurace unesen jihoamerický prezident a začíná bláznivá honička s teroristy, policajty, šílenou sekretářkou vrcholící jízdou na sněhu. Funésovi hraje vše do karet - příběh funguje, vedlejší postavy jsou skvělé (kuchař, Rogérek, inspektor i sekretářka) a vše uzavírá skvělá pointa. Navíc na komedii akorát stopáž - a já se bavil skvěle. Nejlepší scéna kuchařský recept ala Hitler :-) (27.08.2013)

Čím to je, že interiérová veselohra s potenciálom omnoho väčšieho množstva vtipov, než akým skutočne disponovala, sa razom zmení na pseudobondovku? Zbytočne nákladná komédia (jedno auto zletí do rieky, ďalšie dve do snehu, helikoptéra v oblakoch...), len aby sa naplnil aj dobrodružný aspekt žánru? Túto kombináciu mohol Louis de Funès radšej nechať Belmondovi. (03.08.2020)

Louis de Funés vždy slibuje nezapomenutelný zážitek. U Grand restaurantu pana Septima to platí také, ale bohužel ne po celý film. V první polovině, "v restauraci", stojí snímek na něm a vše je tak v pořádku. Bohužel v druhé polovině se začně zamotávat děj, přidávat se další a další postavy a snímek rázem ztratí všechnu lehkost a pohodu. Ve výsledku tedy tři hvězdy. Kde je vaše profesionální hrdost, tradice francouzského pohostinství (28.01.2010)