Velký flám

Mé snad nikoliv filmové dětství, ale spíš dospívání, spoluutvářely francouzské válečné komedie, jako byla Stepující stonožka nebo trilogie o 7. rotě. Měl jsem ty filmy opravdu rád a jejich humor mně kdysi dokonale seděl. Jenže od té doby už přece jen uběhla hezká řádka let a já se někam posunul a kinematografie konec konců taky. Velký flám je možná výkladní skříň určitého druhu lidové situační komedie, ale že by to byla nejlepší francouzská komedie, jak se v některých komentářích dočítám, tak to ani náhodou. V tomhle případě u mě nefunguje ani mrška nostalgie, takže z mého dnešního pohledu jsou to jen tři lepší hvězdičky. Celkový dojem: 65 %. (30.04.2012)

I přes svoji odvážnou stopáž jeden z nejzábavnějších a dějově i komicky nejvyváženějších Funesových filmů, který nemůže zklamat snad po žádné stránce. Nejvíce mě pochopitelně rozesmálo pojetí wehrmachtu jako bandy, víceméně, idiotů. Jenom se divím, jaktože už dávno frantíci nepochodují Braniborskou bránou a stále musejí přihlížet skopčákům, kteří se prohánějí pod Vítězným obloukem. No, ale alespoň je to k smíchu. (24.01.2005)

Největší herecké ikony francie let 70tých se setkali v jednom z nejlepších francouzských filmů vůbec. Výborná komedie a pěkná a velice příjemná variace na válečnou dobu. Fuňas geniální, ale přeci jenom není jediným hlavním tahounem a spolu s Bourvilem tvoří opravdu nezapomenutelnou dvojku, která mě bavila v každém záběru. No a samozřejmě ta květnatá propletenost scénáře dělá tenhle film opravdu skvělou a originální podívanou. (01.07.2013)

Překvapilo mě, když Gérard Oúry vzpomínal, že Velký flám byl původně o dvou sestrách, z nichž jedna prožila válku v odboji a druhá jako štětka. :o) Trochu mi to připomíná genezi crazy komedie Pane, vy jste vdova!, která byla v prvopočátcích nemocničním horrorem o krádežích krevních konzerv. Z partyzánky a lehké děvy se tedy vyvinuli Bourvil a Louis DeFunés. Pro prvního to byl IMHO vrchol, jakému se jinde nevyrovnal, pro druhého možná jistá satisfakce. Po četníku Cruchotovi a komisaři Juveovi totiž "Herr Kapfelmeister" ukázal, že rtuťovitá karikatura cholerika vůbec nemusí být v rozporu s ceněným hereckým understatementem. I pan kapelník se nádherně rozčiluje, i on péruje své okolí, je ješitný, sobecký atd. Ale když jede na loďce kanalizační rourou a odhazuje do stoky svou paruku a taktovku, není vůbec směšný. Není ani lacině dojemný. V tom rezignovaném pohledu, který si může dovolit jen když se ostatní nedívají, je víc, než bych tady chtěl a měl psát. Jen se podívejte. Stejně tak v situaci, kdy Bourvilovi, kterého předtím i potom ustavičně komanduje, jen tak instinktivně zachrání život. Udělá to, ale aby se snad nezačalo mluvit o nějaké jeho citlivosti, okamžitě odvede pozornost nespokojeným prskáním nad něčím jiným. Jsou to takové drobnosti, ale vystihují to, čeho si vážím jak na Louisovi, tak na Oúrym. Že potenciálním kritikům vyrážejí zbraně z rukou tím, že říkají "uměli bychom točit i vážný film, ale nechceme". Ze zásady, z přesvědčení, z furiantství točili srandu. A skvěle. 100% (26.02.2007)

Nr. 1 ze všech francouzských komedií. Nad Paříží je sestřelen čtyřmotorový bombardér RAF B-17. Osádce se nad okupovaným městem podaří vyskočit padáky, žel každý dopadne do jiné části města. Místem setkání osádky před společným útěkem jsou veřejné lázně. Poznávacím znamením bude pískání šlágru tea for two :-) Frantíci mají dle mého názoru trochu komplex s tím jak válčili a jak se nechali převálcovat. Proto vznikla celá řada komedií, kde wermacht je banda tupounů a chrabří vojáci ( Sedmá rota )či odbojáři jim to tvrdě natřou. Každopádně tohle je klasika a smát se budete od začátku do konce. Just tea for two , And two for tea, Just me for you, And you for me... (25.01.2011)