Už teď mi chybíš

Jímavý příběh zabalený do sympatických hereckých výkonů Drew Barrymore a Toni Collette. Byl jsem až překvapen, jak dynamická a doplňující se dvojice z této kombinace vznikla. Film samotný kromě přemrštěné stopáže nemá téměř žádnou chybu, všechny emoce jsou zde rozumně dávkovány, takže alespoň pro mě je Miss You Already překvapivým a emočně pohlcujícím filmovým zážitkem, ke kterému se s chutí budu rád vracet. (24.02.2016)

Na tento film som sa dosť tešil, a zároveň sa obával, aby to nebol jeden z tých mega-sentimentálnych filmov o žití a umieraní. Bohužiaľ, bol! Mnohí prirovnávajú Miss You Already k famóznemu filmu The Fault in Our Stars, ale toto na Hviezdy rozhodne nemalo - ani náhodou! Ešte viac ako ten sentiment, ktorý sa silou mocou snažil tváriť ako prirodzené anti-klišé, ma ubíjala postava Milly - nechápem ako sa niekto tak milý ako Jess mohol priateliť s takou egocentrickou kravou, ktorá za všetkým videla len a len seba. No a herečka Toni Colette mi je fakt že nesympatická, určite by som sem obsadil niekoho sympatickejšieho (možno by mi potom celá Milly neprišla taká neznesiteľná). Pre mňa sklamanie, ešteže som na to nešiel do kina. (24.02.2016)

Myslím, že takový film by se dal natočit v jiném stylu, než jak se točí každá béčková romantická komedie. Plus největší problém filmu byla Toni Collete. Nebo minimálně její postava. Těžko můžete cítit s tak nesympatickou osobou jakou byla Milly. Upřímně jsem jí přála každý tumor, co měla. Ale jako výplň času dobré. Průměrný film se zajímavým hereckým obsazením. 3* (27.09.2016)

Nevim jestli si tvůrci nevzali trochu moc velké sousto. Ten film se totiž snaží toho říct strašně moc, je plný trochu divně poslepovaných zvratů a aby toho nebylo málo, míchá se tu ještě několik různých linií. Jo, má to i svoje a fajn holčičí momenty ale jako celek to nepůsobí uplně tak, jak bych od podobného filmu očekával. (28.05.2019)

Fňuk filmů o smrtelných a smrtících diagnózách jsou mraky, tenhle je ale jiný. Nemocná je nejen akutně nesympatická, ale navíc ukazuje, že příznakem každé vážnější nemoci je zvýšená hladina sobectví. Ať jde o ženu s rakovinou nebo muže s rýmou, každý nemocný myslí na sebe, na sebe a pak až na sebe. A čím je mu hůř, tím víc omezuje už tak omezený prostor, kam zahnal všechny své blízké, až nakonec vše zaplaví Mé nemocné já. Výjimky existují, samozřejmě, stejně jako existují víly a vlkodlaci (tzv. pravděpodobnost „prý“). Milly je navíc taková ta přátelská mihule, kolem které jen tak proplujete a ona se na vás přisaje a odsaje, až když z vás zbude jen ohlodaná kostra. No a Jess je ke své smůle rybka k nakousnutí. Oběma přihrávají dva mořští slimáci, horší exemplář je klučina Kit, který patří k Milly a Jessin Jago Bago Mago (nebo jak). Ani blízcí nemocných to nemají lehké, když nemoc ignorují, pacient je lítostivý a nevrlý, když ji dramatizují, je lítostivý a nevrlý. Tady je střední cesta opravdu zlatá. Pro obě strany. (13.03.2017)