Nepřítel

Vzorce, symboly, sítě a návyky, jejichž otroky se člověk postupně stává v té dokola se otáčející spirála života a domáhá se jich jako kojenec matčina prsu. Villeneuve vybudoval totalitní mikrokosmos, nad kterým se ční (dozoruje) obrovské pavoučí monstrum, které pomalu láká muže i ženy do své pavučiny. Znepokojující od střihu až po zvukovou stopu, dusivé asi tak, jakoby byl člověk uzavřený pod kupolí a místo vzduchu všude kolem proudil jen cigaretový kouř. (29.03.2014)

„Kéos máj áss“ aneb opět jsem nakoupil na doporučení ufonů z ČSFD červený film. Jsa obklopen kohortou erudovaných blábolilů, kteří jsou schopni nalézt hluboká podobenství a metafory i při zkoumání své ranní stolice, jsem nucen opět zabrousit do světa filmové teorie, filosofických přesahů a transcendentních hlubin narušeného podvědomí. Takže asi takto: Vilnéf svým dílem vygeneroval silně rigidní paradigma mající abilitu etablovat se jako bazální archetyp nudné a pomatené chujoviny. Svým konfúzním zpracováním již tak dostatečně perplexního a repulsivního literárního patogenu evidentně způsobil nejednomu artovému hnědopichovi frenetickou fascikulaci a obsesivní touhu objektivizovat svůj maligní kokotismus tím, že ukáže ostatním trotlům, že i v totálně nesmyslné pičovině, která ubíhá tempem akutního kapavkového výtoku, dokáže najít nějakou tu dignitivně perikopickou kvintesenci, interpretovat ji dostatečně povýšeně a za použití signifikantního množství cizích termitů, za což si u postižených kolegů vyslouží infinitní respekt doprovázený uznalým „Hmmmmmmmm!“ a u verbala kordiální pohrdání a salvy hurónského smíchu. Mohu tedy vřele doporučit všem, jimž jejich „dokonalá percepce“ umožňuje vstřebat i epistulu kravského extkrementu či demaskovat a exponovat skryté významy volně vrhnuté kosy způsobené zapíjením prošlých párků kefírem. A vy ostatní, nepostižení, budete méně trpět, když si místo toho raději pustíte plyn! (16.05.2014)

Důvěrné, zároveň velice odtažité v náznacích vyprávěné dílo. Villeneuve si jede tu svou a vede diváka industriálním městem do pokoje, který se koupe v temnotě. Otevře dveře, zavede vás dovnitř a pak zmizí a nechá vás tam se všemi otázkami a chmurami.... zemřít? Gyllenhaal 1 boží, Gyllenhaal 2 správná svině. Chaos je nedešifrovaný pořádek. (25.04.2014)

Po shlédnutí Sicaria jsem usoudil, že Denis Villeneuve je současný režisérský génius. Když tedy v televizi následoval jeho Nepřítel s rozporuplným hodnocením, vůbec jsem neváhal. Průser je, že na první dobrou jsem po ani ne půl hodině u filmu dost brutálním způsobem vytuhnul a zbytek jsem musel dohnat až další den. Nepřítel není vůbec jednoduchej film. A první půl hodina už vůbec ne. Nic se v ní neděje, na první pohled. Po shlédnutí poslední scény ale budete mít pocit, jak kdyby se v ní stalo úplně všechno, protože ve filmu vůbec nic nepochopíte. Čistě vzato si ale myslím, že tohle je asi nejhorší film s postavou, která je narušená a ještě k tomu s rozdvojenou osobností. Málokdy takové příběhy zklamou a tenhle mě docela zklamal. (22.11.2015)

Enemy považuji od Davida za bonbonek, který smlsnete během pěti minut a ani vám nepřijde, že šlo o trochu delší stopáž. Na konci na vás David vyplázne jazyk tak šibalsky šokujícím závěrem, že budete chvíli přemýšlet o tom, jestli je ta pointa tak dokonalá a nebo šílená. Jinak se servisem jsem byla nesmírně spokojená, jak co se soundtracku týká, tak i hereckými výkony v čele s Jakem. Teď už potřebuji jen ten louskáček na filmové ořechy tohoto typu. P.S. Já nevím jak vy, ale já se tomu konci musela smát :-) Ještě trochu popřemýšlím a možná to ještě zvednu. (25.04.2014)