Nepřítel

,,Vše se v dějinách opakuje, podruhé je to ale spíše fraška..." Téměř artový film lehounce šmrcnutý Cronenbergem (Kanaďani jsou fakt divní, ale David by z toho udělal větší bizarnost). Film jen pozvolna vtahuje diváka a opakovanými rituály připomíná bílou pentalogii Vladimíra Párala. Honba za dvojníkem, neklidné sny, postava z jiných světů a obří monstrum mezi mrakodrapy. Ač se příběh odehrává ve velkoměstě, po většinu času se hlavní hrdina pohybuje ve světě betonu sám. Odlidštění, samota a cosi znepokojivého ve vzduchu. Na filmu je dobré, že působí jako báseň - lze ho vykládat různě. Stačí jen jedno - pustit ho k sobě.... konec vyloženě potěšil! (05.05.2014)

Když to řeknu poeticky, Denis Villeneuve tady utkal pavučinu snů - noční můru, která se zaplétá sama do sebe. Nečetl jsem "oficiální" interpretace, ale je zcela evidentní, že Nepřítel je snímek, ve kterém jsou cíleně bořeny hranice mezi "snem", "realitou" a "filmem". Nejde samozřejmě o to, že by šlo o sen, který by se zdál jednomu z Gyllenhaalů, ale jak správně podotýká JitkaCardova, jde o sen od začátku do konce, který se možná zdá jednomu z hrdinů (jehož "skutečné" já ve filmu není přítomné), nebo taky někomu úplně jinému. Villeneuve se opět ukazuje jako mistr ve vytváření konstantního podprahového napětí, které bez problémů udrží i delší scény, v nichž se zdánlivě neděje vůbec nic, ale přesto jsou naplněné hmatatelnou úzkostí. Jedna věc je hudba, druhá práce kamery (jízdy za roh, atp.), ale podobně jako v pozdějším Zmizení (kde už vydatně pomáhal Roger Deakins), tady hrozba visící ve vzduchu vychází z celého okolní prostoru, v tomto případě velkoměsta. Záběry na identické věžáky a křížící se dráty (opět symbolika pavučiny), které se v pravidelných intervalech opakují, nejsou jen tak ledasjakými výplněmi s pouhou rytmizující funkcí, ale ilustracemi města jakožto děsivé nadreálné veličiny. Můžeme si jistě bavit o tom, jestli si Villeneuve vypůjčil víc od Lynche, Hitchcocka, Nolana nebo Claire Denis, ale to tady podle mě není podstatné: Nepřítel je ve svém celku sice jednoduchou, ale zato velmi svůdnou psychosexuální fantazií, která stojí na soběstačném myšlenkovém podloží - Hegelově dialektickém přecházení jsoucího do nebytí a nejsoucího do bytí, případně konceptu neustálého opakování dějin, kořeněném Marxovým výrokem o tragédii a frašce. (29.03.2014)

Formálně je to strhující. Brutálně žlutý kamerový filtr, spoustu industriálních záběrů, vyšperkované správně dusnou atmosférou a ambientní hudbou. Psychedelic jako blázen, aneb Villeneuve potvrzuje v čem je jeho největší deviza. Obsah jsem pochopil, pavoučí metafory už nikoliv. Snaha o druhého Lynche mi přijde zbytečná, víc se mi líbilo přece jen klasičtější "Zmizení", kde si tvůrce podobně hrál s kamerou, temnou atmosférou a skvěle stylizovanou hudbou a zároveň bylo více emocionální, méně mindfuck a velmi dobře se to dostalo pod kůži. (15.07.2014)

Nikdy by som si nepomyslela, že informácie pochytené od mojej bývalej kolegyne okultistky (prepáč ;-)) sa mi niekedy zídu pri pozeraní filmu. I stalo sa. Význam pavúkov v tomto filme mi bol totižto jasný takmer okamžite a tým pádom ma síce záver šokoval, ale skôr v zmysle nečakaného pohľadu, jeho význam mi bol našťastie po chvíľke zamyslenia jasný. Myslím, že Denis Villeneuve svoje podobenstvo nadvlády žien nad životom "úbohého" mužíčka natočil takmer dokonale i keď dosť prekomplikovane na prvotné pochopenie. Ja si však rada nechávam zapariť mozog. Skvelý výkon Jaka Gyllenhaala tomu dodal ešte aj glanc dokonalosti hereckej. Päť hviezdičiek dávam bez váhania.... tých 65% to ako vážne?! (15.11.2015)

,,TO JE ŠÍLENÝ! VÁŠ HLAS JE STEJNÝ JAKO MŮJ! VIDĚL JSEM TŘI VAŠE FILMY… VYPADÁME ÚPLNĚ STEJNĚ...“ /// ,,Někdy máte nutkání, která nelze ovládat…“. Super obsazená (Gyllenhaal 2x), s Villeneuveovskou atmosférou, která má zmást pocity a zamaskovat budoucí chaos v hlavě, nudně zajímavá podívaná… – že to nejde k sobě? Tady jo. Navíc ten konec, ten dá všemu kurevskou tečku. KAŽDOU DALŠÍ PROJEKCÍ POCHOPÍTE VÍC… Zvláštně podivuhodný podobenství…., ale tolik času fakt nemám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,O Homem DUPLICADO“ ( The Double), kterou napsal v roce 2002 José Saramago, jsem nečetl. 2.) Baví mě filmy, po jejichž shlídnutí musím hledat vysvětlení (thx ,,Psema“). 3.) Thx za titule ,,DoubleJo“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.04.2014)