Nepřítel

Tak už chápu, proč v Malströmu ryba (či spíš posloupnost ryb) vypráví "velmi starý příběh". Takže Malström je o tom, jak to mají holky a Enemy o tom, jak to mají kluci? Pak se nemůžeme divit, že naše (totiž západní) civilizace vymírá. Těhotenství, sexuální a partnerské vztahy i vlastní identita jako problém, ano hrozba. Podstatná je samota a dezorientace. On v Enemy i ona v Malströmu jsou duševně narušeni právě do té míry, do jaké jsou osamocenými individualizovanými členy civilizace v jejím současném stupni. Není na nich nic nenormálního či nemorálního, slova "duševní narušení" berte striktně jen v jeich základním významu, ostatně jedním (dobře zdůvodnitelným) pólem interpretačního rozpětí Enemy je, že celý ten film je něčím snem (viz Traffic). Vír v moři plném ryb i pavoučí síť jsou něčím, v čem uvízneš a už tě to nepustí, podstatně centrovány tím, co tě pohltí. Na Enemy je mj. krásné jednak konfůzní vyprávění, jednak to, že i když si ho znovu nepustíte a nic nepochopíte, ocitáte se v lůně vnitřní krize vysoce civilizovaného anonymního individua, přičemž interpretace "jak to teda bylo" nemá vliv na to, co si z toho který divák vezme. (Málokdy jsem při čtení čsfd komentářů k nějakému interpretačně náročnému kousku tak bohatě odměněn rozličnými interpretacemi, z nichž žádná není k zahození, včetně Chezush v diskusi.) Např. aspekt, který já tam především vidím (fatální krize dezorientovaného individua v naší civilizaci) je v opozici ke klasicky psychoanalytickému výkladu stejně málo, jako jsou příslušné segmenty skutečnosti k sobě. Omezíme-li se však tématicky na komplex naznačený jednoznačným spojením izolovaného záběru na nahou těhotnou Helenu v ložnici v samém úvodu filmu s "tamtím" pohledem do ložnice v samém konci, můžeme považovat jména obou partnerek (která zazní až ke konci, zatímco jména jejich mužských protějšků slýcháme neustále) za návodná - jména Marie a Helena excelentně představují protichůdné extrémy mužsky definovaného archetypu ženy a takto utvářejí jeho komplementaritu. (Přidělením těchto jmen jejich nositelkám opačně, než by bylo lze očekávat, se autor vyhnul nemístnému zjednodušení - z hlediska hrdinova komplexu nelze počítat s tím, že tato žena je nějaká a tato zase jiná, což po přečtení komentářů nemusím nijak zvlášť dokazovat.) Co znamená Adam ve vztahu k ženě, netřeba připomínat - proti němu lze postavit "vzdorujícího" sv. Antonína i s jeho vidinami. Ale to jen tak na okraj. Budu se muset znovu podívat i na ten Malström a - jiných Vileneuvových filmů krom jednoho kraťase dosud nevidše - začínám mít pocit, jako by jeho dosavadní tvorba byla (tématicky) jen přípravnou průzkumnou prací pro něco opravdu velkého. (13.06.2016)

Režisér Villeneuve a herec Gyllenhaal si očividne rozumeli na snímku Prisoners,ktorý je prístupnejší pre širokú paletu divákov,čo by som nemohol povedať o tomto zvláštnom počine,ktorý je ale intenzívnejší pre spektrum ľudí,ktorí obľubujú podivnosť najhrubšieho zrna,ktorá v tomto prípade je. Začiatok mi pripomenul posledný Kubrickov film Eyes Wide Shut,ktorým sa Denis inšpiroval na úvod. Nepriateľom sa hlavnému hrdinovi stáva jeho dvojník,ktorý je mu podobný ako vajce vajcu,kde na začiatku sa s podivným kľúčom dostáva do miestnosti so spoločnosťou,ktorá praktizuje divné veci,pričom do popredia sa dostáva pavúk,ktorého zmysel som nepochopil ani s prichádzajúcim koncom...Keď sa stretnú dvaja ľudia podobní ako dvojičky,pritom nie sú,jeden je učiteľ,druhý je herec céčkových produkcií,navzájom sa nepoznajú,nevedia o sebe až do momentu,keď jeden uvidí druhého a nastáva posadnutosť ho spoznať,to nechám na divákovi,kto spozná koho ako prvý... A potom nastáva chaos v depresívne naladenom snímku s prvkami klasického filmu Noir od režiséra s jeho dvorným hercom,kde v prvom prípade sa stavia na extrémne dusnú atmosféru,a v tom druhom prípade sa môže niekedy stať,že nebudete vedieť,kto je kto,a to je len dobré,spochybniť sa dá všetko,aj tento film. (21.05.2014)

Do háje, teď abych zase nejmíň týden spala při rozsvíceném světle a s bulvama dokořán, nesnáším ty bestie osminohý a že jich tady bylo víc jak v kdejakém přírodopisném dokumentu. Do detailu. Název je výstižnej. Dlouho mě viděné tak nerozsekalo. A to jsem u údajně klíčových scén měla ve vteřině ruce před očima. PS: Interpretace filmu uživatelkou chezush ve zdejší diskuzi k filmu (17.4.2014) je perfektní, film v mých očích po jejím prostudování hned o pomyslnou příčku povylezl. (20.05.2014)

V kabátku utkaném ze surrealistického přediva, ozdobeného lákavými tóny hudby se promenuje před divákem Rubikova kostka, kterou málokdo poskládá napoprvé. V pootáčení kostiček na správná místa brání i báječná atmosféra filmu, která diváka připravuje na tradičně pojatou pointu mystery. Pro mě se stal Nepřítel filmem o hledání. Ať již se jedná o hledání jeho smyslu, nebo o hledání našeho nepřítele v nás. Tohle je snímek pro všechny, kteří nesnáší polopatické filmy. Nad Nepřítelem můžete celkem dlouho přemýšlet. (02.12.2022)

Na pochopenie veľmi ťažký film, je tu veľa možných nejednoznačných vysvetlení pointy, každý tento film chápe inak. Pravdepodobne pokiaľ pointu neosvetlí samotný autor tak všetko ostane len na úrovni debát a teórií. Ja film vnímam ako vnútorný boj, ktorý sa odohráva v Adamovej hlave, kde sa spriada pavučina strachu zo zodpovednosti a nenaplnených snov a ich následné potláčanie. Súhlasím s tvrdením, že koniec je jeden z najšokujúcejších zo všetkých filmov vôbec. Ani si nepamätám film, kde by som na konci dostal takú "facku". Len škoda toho tempa. Na môj vkus bolo hrozne komótne, uspávajúce a aj keď atmosféra nebola zlá, chýbalo tu napätie, a to v tomto žánri je určite veľké mínus. Film je ťažké opísať, to treba vidieť a nech si naň každý urobí názor sám. 10 ľudí = 10 názorov na film, vysvetlenie je veľmi individuálne. Kde je pravda? To vie len autor. 75/100 (28.05.2014)