Na Větrné hůrce

V porovnaní s Búrlivými výšinami z roku 1992 slabšie, herecky minimálne, pretože tam exceloval Ralph Fiennes, hoci Daltonovi sa tiež nedá vytknúť, že by nemal husté brvy alebo nebol dostatočne temný. Ale aj tá dramaturgia mi tu prišla taká slabšia. Je to priemerný film, ktorý nie je dokonale verný predlohe asi polovicu vynechal, no a rola Cathy nebola obsadená najlepšie, pravdu povediac, v istých polohách som tam šípil závan Downovho syndrómu. (09.08.2023)

Bravurní román. Film tím pádem je jen jeho kostra...Už víckrát jsem se chystal prostudovat si román, který má sice i kladné hrdiny, ale ti jako by byli uměle nasáčkováni v drsné realitě, kterou popisuje Emily Broteová. Neumím si dost dobře představit, jak by se právě ony zápisky postojů a emocí, které postavy prožívají dali přenést do filmu. Někdy jsme o záměrně naturalisticky zachycené situace, přenášené do slov, které odrážejí realitu právě takvou, jakou je dříve či později pozná každý člověk, pokud se pohybuje mezi lidmi, protože většina lidí právě taková je. Obsah filmu, podobně jako i románu zní často velmi stroze, knihu je třeba důkladně pročíst , aby si člověk plně uvědomil o čem řada lidských životů právě je. Není to nic hezkého, je to naopak výpověď autorky o smutcích a děsech života. Co mě ještě zarazilo, tak je ta skutečnost, že román napsala žena. Zpravidla je ženské saní bzpečně oddělitelné od mužského, i když dopředu čtenář neví, kdo to napsal. Zde se ovšem žádná ženská vata, odbíháníí do nudné, lépe či hůře napsané lyriky prakticky nekoná, stále se jde "rovnou na věc", tedy zaznamenávání činů a projevů jednotlivých postav, bojujících o prosazení svéhojá na úkor druhého, a silnější a mocnější vyhrává, ale jen do chvíle, než ho poráží jiný, aktuálně silnější a mocnější. Román je nepochybně jedním z nejlepších skrz svoji pravdomluvnost, který byl ve Viktoriánské éře napsán, a bezpochyby i patří mezi skvosty světové literatury všech dob. zde se ale nevyhnu ani jisté ironii, která se mi sama vkládá do věty, protože právě tenhle pohled na člověka ho neukazuje v nikterak optimistickém a nadějném světle, tedy jako bytost kterou by jsem chtěl kdy být. Ať je mi omlouvou, že jsem si podobně jako jiní svou lidskou existenci nevybral, nezvolil, netoužil po ní, ale musím tenhle ´děl - jako jiní - i nést - úspěšně či spíše neúspěšně, neb to druhé je hlavní daň za bytí! (17.06.2010)

Verzi z roku 1992 nazvanou Bouřlivé výšiny si pamatuji již jen matně, takže reálné srovnání nemám. Pravda je, že mladší verze je asi malinko lépe obsazena - z mého pohledu. Jinak ale dle mých poznámek vycházejí obě zhruba stejně dobře. Celkové prostředí se mi líbí moc stejně jako zachycená atmosféra. Příběh je další ukázkou způsobu tehdejšího života, kdy žena si musela vybírat dle postavení a buď na to muž měl či ne. Situace se ale může rychle změnit. Ovšem člověk často nezapomíná staré křivdy a muž tím spíše ne. (09.08.2023)

Filmové zpracování pro mě o stupeň lepší než verze z roku 1992. Celkem koukatelné, ale ke konci už moc zdlouhavé. Budu si muset někdy přečíst knihu. 70% a 3*, 8.3.2014. Knihu jsem přečetl 30.4.2017 a bohužel musím konstatovat, že film vychází ze zdlouhavého, až nudného vyprávění a není tedy ani film, ani kniha nic moc. (09.03.2014)

Moc ráda bych dala víc, ale nejde to. V podstatě jediné, co se mi na tomto filmu líbilo, byl představitel Heathcliffa. Kdyby to byl původní scénář, byl by to určitě velmi povedený film, má spád, dramatičnost, sílu, ale je to scénář podle notoricky známého románu a navíc velmi dobře napsaného. A když hlavní pointa příběhu - celkové rozuzlení - smíření - ve filmu chybí, nemohu dát víc. T. Dalton byl ale vynikající. (20.07.2008)