Oskar

Klasika zůstává umocněně klasikou; na tom se nedá nic změnit. Konverzačka svou kvalitou místy upomíná na Oscara Wilda a scénář dává prakticky všem hercům možnosti k neutuchajícímu darebáčtění; ovlivnění jevištním dramatem filmu neskonale prospívá. Potvrzuje se i jiná, pro druhé pamětníky možná překvapivá skutečnost: Funes nebyl ukřičený komik jenkdyžto nese, ale skutečná herecká osobnost na úrovni jmen Bardotová, Belmondu, Delon, Fernandel; prostě řečeno, jsme tu konfrontováni s osobitostí a neopakovatelností úrovně, která se hned tak neobjeví. Klasika zůstává klasikou. (15.08.2024)

„Tak já jsem blázen!" Nestárnoucí milá komedie, v níž Funés uběhne maraton, když neustále pobíhá ze schodů a do schodů a pořád dokola. A pak jsou tu samozřejmě kufříky! Snadno zaměnitelné, nikoliv však co do obsahu. Potřetí vytahovaná podprsenka vskutku rozesměje. Jen tak mimoděk si jeden vzpomene na podobnou situaci v pozdějším snímku Co dál, doktore (1972). Funésův průmyslník se s nikým nepáře, i když jde o jeho milovanou dceru. „Zavřu tě na tři léta do penziónu. Do kláštera! Do Bretaně." A dokonce i sluha si pouští pusu na špacír: „Slyšel jste? Ten člověk vám říká Berte!" Příležitostně se znovu vždy rád podívám. A jistě, Filipovského skvostný dabing nechybí. (06.08.2021)

Kouzelně ztřeštěná komedie plná záměn, ať už šlo o dcery, kufříky či identitu.. Pro mě velice příjemná zábava s několika scénami k popukání a s několika vtipnými dialogy.. Za zmínku určitě stojí Claude Rich, mohla jsem na něm oči nechat a pak taky Paul Préboist, způsobil mi parádní výtlem.. V rámci žánru oddechovka hodnotím kladně.. (12.02.2022)

"Bertrande, pokaždé,když Vás vidím, kladu si otázku, zdali jste normální!" Podle mě nejlepší Funésův film. Když jsem byla malá, dávali - nechápu proč - film s hvězdičkou. Otec mě poslal spát, ale já jsem se vzbouřila. Tak mě převezl, mohla jsem zůstat, ale musela jsem koukat do zdi. Naši se tak chechtali, že jsem se chtěla otočit, jestli se nedáví a neumírají v křečích. Ale otce jsem se bála a taky jsem byla naštvaná, takže jsem se neotočila. O pár let později, ačkoliv jsem ten film viděla v němčině na ORF, jsem se málem udávila taky, a to při té scéně, kdy se pan Barnier zblázní. Ale ne při pohledu na Funése, nýbrž na tupě zírajícího maséra. Všichni jsou tam povedení, i můj oblíbený mistr vedlejších rolí Paul Preboist a samozřejmě Claude Gensac. Konečně mám film na DVD, může na někoho koukat i ve francouzštině (s titulky, tak dobrá zase nejsem) a hlavně kdy chci. Kdyby film natočili později, určitě by tam hrál i můj milovaný Michel Galabru, to se vsadím. Oskara jsem ještě viděla na ORF jako divadelní hru a řehtala jsem se taky a kdyby někoho napadlo dávat ho u nás v divadle, jako se nebojí dávat třeba Blbce k večeři, určitě by to byl trhák. (25.02.2010)

„Vieš čo je nové, drahá? Honoré de la Butiniere už nemá uhry! A vieš prečo? Spýtaj sa našej slúžky!" Brutálna (brutálne dobrá) kufríková komédia s vyšperkovanými dialógmi, scenárom aký túži napísať hádam každý scenárista a Funésom, ktorý tu podáva ešte lepší herecký výkon, než je jeho štandard. 90 % (19.01.2016)