Legenda 17

Při zápasech SSSR (potažmo Ruska) s Kanadou (s kýmkoli) jsem nikdy nefandil Rusům...až teď. 1) Ruská pohádka (prý Putinův oblíbený film) s fakty poněkud upravenými pro účely dramatického vyznění je taková, jakou ji lze očekávat. Poctivost a píle nakonec dojdou svého ocenění a diváci spokojeně odcházejí od obrazovek...alespoň ti ruští._____ 2) Chybí mi tam více politických režimních souvislostí. Škůdce škodí z osobních důvodů a jinak se všichni chovají korektně. V podstatě by se tentýž příběh mohl odehrát i dnes, až na ty peníze._____ 3) O povaze režimu mluví režisér: Я обнаружил, что ветераны игры СССР-Канада, о которой мы рассказываем, с канадской стороны, полны сил и энергии, а наших половины просто нет, кто-то умер, кто-то спивается. Hráči ze zápasu SSSR - Kanada, o nichž vyprávíme, z kanadské strany jsou plní síly a energie. Naši tu už nejsou, někdo umřel, jiný se opíjí._____ 4) 28letý absolvent vojenské přípravky pro námořníky a poté petrohradské Akademie divadelních umění Danila Kozlovskij (Charlamov) hraje na saxofon a klavír, zpívá a tancuje od dětství. 63letý Oleg Menšikov (trenér Tarasov) patří ke známým ruským hercům. 38letý Charlamovův syn Alexander, který je rovněž profesionálním hokejistou, si zahrál roli Vlada._____ 5) Na kino-teatr.ru (obdoba naší ČSFD) zuří diskuse o historických detailech a zobrazení jednotlivých postav, zejm. Charlamova a trenérů Tarasova a Bobrova. Více mě však zaujalo, že více než stovka vášnivých příspěvků byla zveřejněna ještě před uvedením filmu do distribuce. Názory "zatím jsem film neviděl, ale mám k němu mnoho co říci" nejsou, jak vidím, specialitou jen českých diskutérů. (03.02.2017)

Jak my ty zmrdy nesnášeli! Já tedy na rozdíl od věkem sešlého gaye Rejžánka pamatuju až robotickou trojku Makarov - Larionov - Krutov, nicméně i ta si docela mechanicky dělala z Králíka papírové čerty! Byly to stroje, které vylezli z ukrutných tréningů na Sibiři akorát tak před šampionátem, aby to studenoválečně natřeli všem imperialistickým a okupovaným sráčům. A pokud ne, skončili zase na Sibiři, kde už nehráli hokej, ale gorodky s vrahy. Tohle je ruský tendenční blábol a pohádka o Valerijovi, jasném sokolovi, jenž s přátelským politbyrem v zádech a férovým hahadisidentem Tarasovem nejprve glorifikačně kličkuje v Pamploně před býky a posléze v Kanadě před beky, kteří jsou na rozdíl od milé a kamarádské sborné vykresleni jako nesympatická hovada. Tuna hnusného patosu a víceméně oslava bývalého režimu v Rusku, který je tam zakořeněn dodnes jako dogmata v černoprdelnické církvi. Už jen čekám, kdy zfilmujou Neználka! Ale ruku na puk, za těch dvacetčtyři let už jsme zapomněli a natočeno je to tak poutavě, že jsem si i přes to chlupaté, jebáky zbrázděné pozadí nadšeně leštil hokejku. Fucktograficky nekorektní, klišovitá zábava, která působí, jako by dal sympatický, hrdinný Drago brutálně na držku odpudivému blbci Rockymu za zvuku na balalajky brnkaných "Tигровые глаза". (07.12.2013)

Nemám ráda kolektivní sporty a hokej a fotbal z celého srdce nenávidím, jen si nejsem úplně jistá, co z toho víc. Podívat se na film o hokejistovi, potažmo o hokeji, můžu přičíst na vrub svojí patologické zvědavosti, z části i sympatiím k některým z herců, nakonec, nemohlo mě čekat nic horšího, než dvě hodiny nudy, stanou se i horší věci. Už úvodní scéna mě zarazila hluboko do židle a výkřik: "ty vole!" se nevztahoval čistě k tomu, co běželo přes obrazovku. Tréninky, bruslení, máchání s hokejkou, nic z toho není nudné. Love story hlavního hrdiny není sladkobolný trapas. Když se Charlamov vzteká, vztekáte se s ním, když Charlamov zpívá, shovívavě mu to odpustíte. (Ne, při tom se opravdu s ním zpívat nedá, ale je to roztomilé.) Závěrečný zápas jsem ve výsledku přes své hokejové ignorantství, které hodlám pečlivě hýčkat i nadále, odhadla. Že mi ale ty opice zvedly mandle, když přežvykovaly při ruské hymně, primitivnější urážku už opravu nedokáže vymyslet ani kanadský hokejista (ano, tušíte správně, nefandila jsem Kanaďanům nikdy jindy, tím spíš ne tady). Na konci jsem, stejně jako v roce 1972 celý Sovětský svaz a vůbec nepochybuji o tom, že i všichni diváci, konstatovala: "Moloděc, Charlamov!" (13.09.2013)

Nemůžu si pomoci, ale pro mně je to opět na plný počet, bez nejmenšího zaváhání. Charlamov zůstane legendou, stejně jako byla celá sborná legendární a dlouhá léta nepřekonatelná. Nikdo filmu nemůže vyčítat politický podtext, jelikož to tak v té době prostě bylo. Soudruzi si prosazovali své a ruský hokejista zůstával nepřekonatelný, tak to jednoduše bylo. Žádná přihlouplá love story na pozadí, vše autentické a srozumitelné. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával, dokonalou sportovní podívanou! (01.03.2015)

O legendární sedmnáctce, jak by se zdálo v úvodu? O jednom z nejrozporuplnějších a nejsvébytnějších trenérů/diktátorů hokejové historie ve vynikajícím Menšikovově podání? Pohádka o sborné a jejím "sovětském Naganu"; tedy té legendární sérii "studená válka na ledě", která ve spojení s následným evropským turné jednou provždy srazila gloriolu kanadského týmu? Je to mišmaš výše uvedených, ale ani jedno z témat není dotaženo. Charlamovovi nejzajímavější osudy to překvapivě ignoruje a pohádka tu končí prvním zápasem. Působí to spíše jako nažhavování domácího obecenstva na Soči. Celkově je to totiž ruskému divákovi šité na míru a tak to jen bují naivní ruskou "v prsa se bíjící" nabubřelostí dobře známou ze sovětských válečných snímků. Pokud to neskousnete, tak se to lehce změní v nechtěně sebeparodickou záležitost, pokud to však ustojíte čeká vás solidní žánrový snímek, kde je vše vypulírovaně bílé či černé (a pokud náhodou ne, tak se to raději neukáže) a kterému nestačí vzdát poctu a tak raději rovnou vystavuje zbošťující piedestal. PS: Až budeme točit film o Jágrovi, tak doufám, že si odtud vypůjčíme tu scénu s chladícími věžemi; úplně to vidím. Jágr v životní a kariérní krizi leze jednoruč mezi dvěma komíny Poldovky, přemýšlí o hlubokomyslných problémech a sleze jako o několik tříd lepší i cílevědomější hráč. (01.12.2013)