Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Už když jsem ohromeně sledoval, jak Strong s Craigem zadaptovali rozvláčnou první polovinu mého nejméně oblíbeného knižního dílu do nejlepšího filmu, tušil jsem, že jejich poslední šíp bude po vzoru Katniss mířit velmi přesně. Naštěstí jsem se nemýlil a druhá Síla vzdoru se tak zcela samozřejmým způsobem stává mou nejoblíbenější hladovou adaptací. Může za to hlavně brilantní gradace, která z deprimovaných dialogů a pochmurné nálady přechází do tuhého boje, bolestivých ztrát - a ještě deprimovanějších dialogů. Dvě vrcholné scény (stoky a pochod k paláci) mě napínaly dokonce tak moc, že jsem i přes znalost všech zvratů chvílemi nedýchal. A přesně o tom Síla vzdoru je. O konci, který naplňuje tu nejtragičtější představitelnou ironii, o hrdinech, kteří zůstanou nenávratně poznamenaní a stojí mi za to jim fandit do poslední vteřiny. V první řadě jsou ale Hunger Games příběhem Dívky v plamenech, jejíž osud a odhodlání může být metaforou, předobrazem, varováním a vším možným dalším. I kdyby jen proto, aby na jejím místě nikdy nemusel stát nikdo z nás. (22.11.2015)

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)

Pro mě hodně velký zklamání a nejhorší díl. Francis Lawrence je z obliga, ten předvádí standardní kvalitu, kterou ještě šperkuje minimálně třema parádníma scénama, bohužel Suzanne Collins to neustála. Všichni tady píšou, nevím proč, jak je druhá část Síly vzdoru lepší než první, no ani hovno, řeknu vám. Jo, v předfinále se hodně kecalo, ale aspoň to dávalo smysl a člověk z dialogů mohl něco vytěžit. Tady? Kecá se minimálně stejně, ale když jsou pak i tak dost průhledný karty na stole, člověk se ptá, jestli se k tomuto musel opravdu dostávát přes dvě hodiny. Mně vyvrcholení příběhu přišlo teda hodně naivní, laciný a rozhodně ne inteligentní. Čekal jsem zvraty a podrazy, nikolivěk putování "společenstva luka a šípu". Vysvětlí mně někdo, proč lezla parta lidí kdesi kanálama, když pak došla na místo určení ve stejný okamžik jak všichni ostatní? Jako dvě hvězdy jsou krutý, ale dávám je v rámci série, protože toto fináe scénáristická slabota je. Jinak 60% a Hunger Games jako celej 75% pobere. (21.11.2015)

O obvyklou dávku kokotismu nebyli diváci ochuzeni ani v případě dalšího zbytečného pokračování. Moc neuznávám tento novodobý trend využití velkého diváckého úspěchu a rozpartování posledního dílu. Třeba v případě takového Hobbita mi to vůbec nevadilo, protože Hobbit byl zcela luxusní snímeček. V případě Hunger Games to ovšem dopadlo zcela katastrofálně. Z jednoho debilního dílu byly vytvořeny díly dva. Roční odstup mezi jednotlivými díly vám spolehlivě zaručí, že pokud nejste zrovna velcí fanoušci a fajnšmekři tohoto omylu, tak se vám stane přibližně to, co se stalo mě. Obsah Part1 se vám zcela vykouří z hlavy. Part2 poté začne bez jakýchkoli okolků přesně tam, kde předchozí část skončila. Z toho plyne jediné. Absolutně nechápete, o co kráčí, tudíž vás snímek absolutně nezajímá. Přiznám se, že v běžné rychlosti (x 1.0), jsem se dovedl koukat jen necelých 20 minut. Poté už v této rychlosti běželo pouze těch pár akčních pasáží, které celkem ušly, abych pravdu napsal. Dojem bohužel vždy spolehlivě pohřbily naprosto dementní dialogy, kterými je snímek kompletně prošpikován. Většina děje klouže k jakési nezdařené telenovele o milostném trojúhelníčku kolem zrůdičky Jennifer, které to sluší pouze v silně omakeupované verzi v samém závěru. Pevně doufám, že už další díl nebude následovat. Tohle mi teda hrubě nechutnalo. Hlavní problém shledávám rozhodně v tom, že jsou postavy tak těžce nezajímavé, že si nelze vytvořit jakýkoli vztah ke kterékoli z nich. A dialogy psal rozhodně taktéž píčus, v tomto případě, ženského rodu. Nikdy více! (19.03.2016)

Svoj záverečný komentár zhrniem v kladoch a záporoch tejto záverečnej časti a čiastočne aj série. Začneme zápormi. Popkultúrnemu svetu Panemu som od začiatku neveril. Pôsobí nasilu, vykonštruovane, postráda pevnými základmi podloženú logiku a smerom ku koncu sa to nezlepšilo. To by museli byť HG o politike, čo nie sú. Katniss a spol častokrát polopaticky vŕšia reči, ktoré sú klišovité aj v iných fikčných svetoch, v tých najvydarenejších dystopických však nie. Pokiaľ sa zamyslíme nad zámerom vynechať najextrémnejšiu a vrcholnú akčnú scénu série, tak ten nepokladám za umelecký, ale tu sa proste hrá iba o rating, deti brutálne vraždenie sledovať nemôžu. Film pôsobí subjektívne dlhším dojmom, čiže, rovnako ako v prípade predchádzajúcich častí ho znova vidieť nemienim. Bohužial občas absentuje elementárna logika, rozpisovať sa čo, kedy, prečo a ako, zbytočne nebudem. A teraz ku kladom. Lawrences, jeden aj druhá sú šikulky. J hrá seriózne ako sa len dá a F točí remeselne na úrovni a vie pracovať s hercami. HG prilákali aj herecké kapacity a nepôsobí to vôbec trápne, hanbu si najmä poslednými, dospelejšími časťami neurobili. Ale čo je najpodstatnejšie v mojom prípade je fakt, že som sa vo svojom veku necítil v kine nepatrične, že tvorcovia občas prišli so silnejšou scénou, ktorá by sa nestratila aj v serióznom vojnovom filme. Napríklad pri pohľade na malé dieťa v náručí z Katnissinej perspektívy a následným udalostiam, ktoré jej dajú nový zmysel. Prípadne záverečná Katnissina dilema s lukom v ruke. Takých scén chcelo byť v celej sérii proste viac. Konečné resumé je asi také, že filmy sprevádzal hype, ktorý táto látka nemohla nijako uniesť a jej priemernosť sa celý čas snažia prekabátiť tí kvalitnejší herci a zručnejší režiséri. Niekedy to dokonca aj fungovalo. (20.11.2015)