Pád

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Komplexně vystavěný seriál. V podstatě brilantní procedurální drama, jdoucí v až fyzickém popisu kriminalistických postupů od prvotního ohledání místa činu, přes sběr důkazů, výslechové techniky, až po všechno politikaření a práci s veřejným míněním a médii do málokdy vídaných podrobností, čímž skvěle navozuje tísnivý pocit, že takhle by se to všechno mohlo opravdu stát - že takhle se to právě teď ve světě někde děje. V druhém - a jistě hlavním - plánu je "The Fall", jak bylo hodněkrát zmíněno, o svých postavách. Skvělé prokreslení nejen ústřední dvojice ale i velké většiny ostatních charakterů přidává na životnosti viděného, až analyticky rozebírá nitro zúčastněných, jejich emoce, motivace. Těžiště seriálu je tak v dialozích, interakcích postav, detailních záběrech na tváře, oči, nervózní pohyby rukou. Ve třetím plánu jde o jeden z nejvíce ženských seriálů, které jsem kdy viděl, a to nejen v kontextu postavy Stelly Gibson. Muži jsou v "The Fall" až na jednu dvě čestné výjimky pojímáni jako balíčky plné agrese, neukojených tužeb, pokrytectví, pocitu vlastní důležitosti. Ženy v "The Fall" muže mohou milovat, mohou je intelektuálně i charakterově převyšovat, ale i přesto - nebo možná právě proto - se před nimi musí mít vždy na pozoru, chránit se před predátory i slabochy... "The Fall" má pevnou strukturu vyprávění, která se odráží primárně ve vystavění jeho třech řad. První popisuje zločiny, jejich vyšetřování, druhá se soustředí na vlastní chycení pachatele, třetí přináší konečné rozhřešení. "The Fall" není dokonalý, dá se mu vytknout zejména pro někoho místy až neúměrná pomalost tempa akcentovaná hlavně ve třetí řadě, v níž lze najít i mezery v logice chování některých postav, překvapí i neuzavření příběhu Spectorovy rodiny. Ale právě ona pomalost třetí série i v první moment zbytečně působící zápletka s amnézií ve výsledku pracují pro emoční dopad posledního dílu, plného až hmatatelně přímočaré agresivity a totální destrukce... "The Fall" není bezchybný, ale jeho komplexnost a působivost si zaslouží ocenění. A chápu, proč Gillian Anderson označila Stellu Gibson za svoji nejoblíbenější postavu, kterou kdy hrála. (07.04.2018)

(Po první sérii) ~ Gillian jsem po X-Files nikde nijak významně nezaznamenával a seriály, ve kterých účinkovala, nijak nevyhledával. Svým způsobem je mi tedy její zdejší seriálově super-intendant-oficírské zjevení po dlouhé době příjemným překvapením. A ani ne tak přímo kvůli paní herečce, ale kvůli tomu, že je tenhle mini-seriál dobře postavený, fungující a nemít každý díl takřka celou hodinu, nutil by vás jej dokoukat na jeden zápřah. Konec první série mi byl lehce překvapením (i když, pokud se zamyslím, tak zas ne tak velkým) a o to víc se těším na aktuálně znovu spuštěnou druhou sérii - co se bude dít s oním otcem rodiny, s Gillian i oním bočním vyšetřováním. Žádný akční seriál, žádné honění si ega CSI gadgety, ale syrový thriller s jednou vyšetřovatelkou, vyšinutým cvokem, co si nalhává, že má nad sebou moc, klasickým vyšetřováním, zajímavými postavami, které neiritují a jejichž příběh i ony samotné se mají kam rozvíjet. Snad to autoři v pokračováním nepodělají. ~~~ (Po druhé sérii) ~ Už i to přijde hrozně rozvláčné, zdlouhavé a poměrně nudné při tom všem pomalém shromažďování informací, šeptání, Gillian každý zbožňuje a leze jí do postele... mělo to zajímavý nápad a zpracování, ale dvě série téhož už jsou moc. Tímto se seriálem končím a je mi putna, zda bude pokračovat - nějak nevím proč by měl a čím. (17.11.2014)

V průběhu 1.dílu série, jsem se nějak pořád nemohla chytit. Frfňala jsem nad stylem, kdy vraha znáte od začátku a nijak zvlášť vás neděsí. Ba naopak máte možnost poznat ho jako vzorného otce, navíc vizáží se pohybuje někde mezi přehlídkovým molem a olympijským desetibojem (takže docela kořen!). O vrchní vyšetřovatelce zase nevíte lautr nic a ona vám to nijak neulehčuje, kromě toho, že se jeví jako neskutečně studená koza. A dopadlo to tak, že uprostřed noci po skončení pátého dílu jsem freneticky prohledávala internet, zda už vyšlo pokračování, protože jsem dočista zpanikařila z toho utnutého konce v nejlepším. Nikdy jsem nechápala svoji matku, když sledovala s až fanatickým zaujetím staré britské kriminálky, všechny ty Dálgliše, staré Agátiny televizní adaptace a všemožné detektivní pičozy. Nesměli jsme jako děcka ani pípnout, když pronikl ten studený britský čumák do našich televizních světů. A teď tomu začínám rozumět. Britové tohle umí. Dělají to už dlouho a dopracovali televizní kriminálky k dokonalosti. Precizní herectví. Uvěřitelný zločin a vynikající atmosféra. A vždycky nějaký charismatický a těžko čitelný hlavní vyšetřovatel. V tomto případě o to víc zajímavější, že jde o ženu. Bezdětná, ale heterosexuální (a že teda sakra sexuální, viz 2.díl), chladná tak, že si budete muset přitopit. Z její emancipovanosti se chlapům stáhnou koule do břicha a ženské ani nenapadne posmívat se její hobití výšce. Dokonale zvolený typ hlavní detektivky a dokonale zahrané. Přísahám, že za celých pět dílů se ani jednou neusmála! Absolutně mě to dostalo. A přitom je to postavené na tak jednoduchém a stokrát omletém motivu. Jak pravila Stella: Nenávist vůči ženám. Pradávné násilí mužů vůči ženám. A proto je to tak dobré. Protože tomu všichni instinktivně rozumíme. (05.07.2013)

Zatím ****, když bude 2. série tak dobrá jako první, klidně zvýším. Stella is perfect... // 2. série není tak dobrá, Gillian je sexy v každém záběru, je tam několik pozoruhodných momentů, ale to nestačí, dost často se Cubbit pouští do krkolomností. Stále je to ale nadprůměr. Jsem zvědavá na 3. řadu. (14.06.2013)