Pád

Zajímavě vystavěné krimi drama, kdy vraha poznáváme hned na počátku, dřív než detektivové, kteří si s ním mají dát práci, dokonce i dřív, než spáchá první zločin. Přesto si vyprávění udržuje napětí a zajímavost. Někdy se mi té psychologie zdálo až trochu moc a za každou cenu, ale většinou i tato rovina, vlastně stěžejní, stála za to. (05.04.2014)

Tak tohle jako jó! Výborná televizní minisérie, jejíž největší klad vidím v tom faktu, že vás, narozdíl od většiny americké produkce, citově nevydírá, naopak, vsází na civilní pojetí, detektivové nejsou žádní novodobí Sherlockové, kteří dokáží vraha odhadnout podle postavení hvězd na nebi, ale skládají dílek po dílku tohoto ďábelského puzzle. A samotný vrah (výborný Jamie Dornan) je potom chybující člověk, kterého jeho neovladatelné tužby vedou směr peklo. Pro mě osobně je i velkým kladem prostředí, Irsko, to je prostě moje. A nakonec ještě musím zmínit jméno Gillian Anderson, která už jako Dana Scully v Aktech X dokazovala, že jí role "dámy v obleku" vážně sedí, zde je takřka dokonalá a při každém jejím proslovu jí doslova (no doslova asi ne :-) visím na rtech. Víc není co dodat, DaViD'82 to napsal úplně přesně. Aneb nikdy nevíte, jestli kolem vás zrovna neprošel nějaký sériový vrah... Seriálová událost roku. (02.08.2013)

Po druhej sérii, musím znížiť hodnotenie o jednu hviezdičku i keď ma to mrzí, ale jednoducho mám pocit, že v nej tvorcovia miestami stratili dych. Prvá séria bola skvelá. Vrah, na ktorého, keď sa opýtate susedov tak vám odpovedia "taký dobrý chlap to bol..." proste prototyp vzorného občana a rodiča. Vyšetrovatelia, ktorí sú v prvom rade ľuďmi na čele s famóznou Gillian, ktorej postava je neskutočne kvalitne prepracovaná a napriek jej v súčasnosti typicky spracovanej postave typu "House" je to predsa len žena z mäsa a kostí....toto všetko platí aj o spomínanej druhej sérii len to už bolo miestami uťahané ...i keď zážitok mi mierne napravila posledná časť, ktorá bolo neskutočne psychologiky vymakaná a samostatne je určite za tých 5*. (23.12.2014)

Komplexně vystavěný seriál. V podstatě brilantní procedurální drama, jdoucí v až fyzickém popisu kriminalistických postupů od prvotního ohledání místa činu, přes sběr důkazů, výslechové techniky, až po všechno politikaření a práci s veřejným míněním a médii do málokdy vídaných podrobností, čímž skvěle navozuje tísnivý pocit, že takhle by se to všechno mohlo opravdu stát - že takhle se to právě teď ve světě někde děje. V druhém - a jistě hlavním - plánu je "The Fall", jak bylo hodněkrát zmíněno, o svých postavách. Skvělé prokreslení nejen ústřední dvojice ale i velké většiny ostatních charakterů přidává na životnosti viděného, až analyticky rozebírá nitro zúčastněných, jejich emoce, motivace. Těžiště seriálu je tak v dialozích, interakcích postav, detailních záběrech na tváře, oči, nervózní pohyby rukou. Ve třetím plánu jde o jeden z nejvíce ženských seriálů, které jsem kdy viděl, a to nejen v kontextu postavy Stelly Gibson. Muži jsou v "The Fall" až na jednu dvě čestné výjimky pojímáni jako balíčky plné agrese, neukojených tužeb, pokrytectví, pocitu vlastní důležitosti. Ženy v "The Fall" muže mohou milovat, mohou je intelektuálně i charakterově převyšovat, ale i přesto - nebo možná právě proto - se před nimi musí mít vždy na pozoru, chránit se před predátory i slabochy... "The Fall" má pevnou strukturu vyprávění, která se odráží primárně ve vystavění jeho třech řad. První popisuje zločiny, jejich vyšetřování, druhá se soustředí na vlastní chycení pachatele, třetí přináší konečné rozhřešení. "The Fall" není dokonalý, dá se mu vytknout zejména pro někoho místy až neúměrná pomalost tempa akcentovaná hlavně ve třetí řadě, v níž lze najít i mezery v logice chování některých postav, překvapí i neuzavření příběhu Spectorovy rodiny. Ale právě ona pomalost třetí série i v první moment zbytečně působící zápletka s amnézií ve výsledku pracují pro emoční dopad posledního dílu, plného až hmatatelně přímočaré agresivity a totální destrukce... "The Fall" není bezchybný, ale jeho komplexnost a působivost si zaslouží ocenění. A chápu, proč Gillian Anderson označila Stellu Gibson za svoji nejoblíbenější postavu, kterou kdy hrála. (07.04.2018)

Nemálo ambiciózní projekt, který se snaží jak o psychologický rozbor, tak i o hutnou atmosféru v komorním prostředí. První se mu většinou daří - skvěle zahraná ústřední dvojice (a snad ještě lepší mladá Katie) spolu se zajímavou premisou sériového vraha od vedle seriál s přehledem protáhne i těmi spornějšími pasážemi. A těch je bohužel až příliš. Nejen, že zbytek hereckého osazenstva je až na pár výjimek otřesný a vyloženě ruší, samotná výsledná podoba The Fall až příliš silně zavání televizní produkcí. Jednou za čas se tak podaří vytvořit vynikající scénu, perfektní záběr, a kvůli nim se seriál rozhodně vyplatí sledovat, jenže na každý takový úspěch připadá hned několik momentů, se které sálá bezradnost, jak vlastně odvyprávět tolik informací a pocitů. Celý seriál toho totiž chce říct mnohem víc, než dokázala omezená zásoba působivých nápadů obsáhnout, a tak se v každé epizodě najdou dva nebo tři pamětihodné momenty, jenže zbytek je kvůli tomu jen utahanou a atmosféru pozbývající vatou. To se pak podepisuje na obou zatím odvysílaných sériích, kdy je na každé znát jasný tvůrčí záměr, jenže na ty scény, které postavy opravdu někam posouvají, náleží hromada nicneříkajícího a oproti těm kvalitním částem nijak zajímavého balastu, jenž jen natahuje jinak prostý děj do zbytečně přemrštěné délky. Konec druhé řady nakonec ani nemá žádný lákavý příslib do budoucna, a autoři se budou muset setsakra vytáhnout, aby u něj ještě někoho udrželi. The Fall tak jednoznačně pokulhává za silnější konkurencí - v žánru atmosférických psychothrillerů se např. Hannibalovi nepřibližuje ani na dohled, a v malých kriminálkách zakládajících si na duchu místa zase těžce nestíhá všem možným Zločinům a jejich mladším bratříčkům. (20.12.2014)