Czech Century
Epizody(9)
-
Veliké bourání (1918) (E01)
-
Den po Mnichovu (1938) (E02)
-
Kulka pro Heydricha (1941) (E03)
-
Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)
-
Zabíjení soudruha (1951) (E05)
-
Musíme se dohodnout (1968) (E06)
-
Je to jen rock'n'roll (1976) (E07)
-
Poslední hurá (1989) (E08)
-
Ať si jdou (1992) (E09)
Obsahy(1)
České století je otevřenou sérií autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabídne nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země od roku 1918 do roku 1992. V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ, i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh „národního" aktéra své doby. (Česká televize)
(více)Diskuze
To, že jde o umělecké zpracování dějin podle Kosatíka a Sedláčka máš usoudit zejména z toho, že to autoři všude proklamovali již několik měsíců před začátkem vysílání. A osobně jsem si nevšiml, že by zde byla nějaká osobnost vylíčená jako idiot, tedy možná s výjimkou některých generálů ve druhém díle a demokratických ministrů v díle čtvrtém, kteří se však jako idioti skutečně zachovali. Ať už by to ale Kosatík se Sedláček pojali jakkoliv, vždycky se bude někdo cítit dotčen. Jinak to ani nejde.
na příspěvěk reagoval retrix
To máš na mysli ten titulek České století podle Kosatíka a Sedláčka ? Z toho má divák usoudit, že je to subjektivní zpracování a ne hraný dokument ? Já myslím, že na na tom ani nezaleží, jestli je seriál hraný dokument nebo hraný film. Problém vidím ne v těch faktech, subjektivitě nebo objektivitě, ale v nahlížení na hlavní protagonisty. Nemohu si pomoc, ale připadají mně jako dementi a ne jako osobnosti, kteří ovlivnili chod dějin v našem státě a to mně nesedí.
na příspěvěk reagoval mrsin
Subjektivní náhled je každý náhled. Problém je, když někdo ten svůj subjektivní náhled podává jako objektivní pravdu. Jako třeba když někdo řekne, že základním faktem je, že svoboda je stav mysli a ignoruje alespoň těch několik základních a naprosto relevantních diskurzů, skrze které lze na svobodu nahlížet.
na příspěvěk reagoval flanker.27
Problém je, že subjektivní náhled není podle mě dobrý základ k diskusi, spíš k hádání.
na příspěvěk reagoval Arbiter
ono to ale má být subjektivní zpracování režiséra Sedláčka a scénáristy Kosatíka, je to přeci napsáno i při titulkové úvodní sekvenci.
na příspěvěk reagoval retrix
Celou recenzi Marcela Kabáta sice k dispozici nemám, ale z toho úryvku, který si sem vložila se zdá, že jde o jednu z nejtrefnějších recenzí, co jsem k Českému století četl. V tom, o čem mluví Kabát, je největší slabina celého cyklu i podle mě - lidé si o něm dopředu nic nezjistí, usednou k televizi a po pár minutách začnou naříkat, že je to úplně něco jiného, než si představovali (většina z nich žije v domnění, že má jít o hraný dokument). Značně je to proto zklame a od toho se pak odvíjí i jejich ocenění.
na příspěvěk reagoval prkalil
Tak dnes "prostřední" díl - Zabíjení soudruha.
Pěkná recenze od Marcela Kabáta byla v pátečních lidovkách. Hodnotí tam i dosavadní díly a celkové pojetí série. "Je docela dobře pochopitelné, že České století v někom budí nadšení a jiného rozčiluje - i bez ohledu na politické přesvědčení. Přístup, který režisér se scenáristou uplatňují, opravdu nemusí každému vyhovovat. Na vrub tvůrců jde, že zejména v prvních kapitolách někdy nevyslali dostatečně zřetelné signály ohledně toho, co vlastně divákům předestírají: zda se hodlají snažit o věrnou rekonstrukci událostí a přesné vykreslení povah historických osobností, nebo zda nabízejí svou úvahu, fabulaci na dané téma odehranou v mantinelech určitých historických událostí. Správná odpověď je jistě ta druhá, přesto se může stát, že třeba důraz kladený na fyzickou podobnost postav s jejich vzory zavede diváky na falešnou stopu 'hraného dokumentu'. (...) Je možné, ba docela pravděpodobné, že tehdejší politici nepronesli byť jedinou větu přesně tak jako hrdinové Českého století. K děsivých událostem, o nichž se tu hraje, však zcela nepochybně došlo. A předestřená verze jejich zákulisí je působivá, inspirující k zamyšlení."
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/7044-o-ceskem-stoleti/
na příspěvěk reagoval mrsin
Šance na kvalitní zpracování mylníků naší nedávné historie se rozplívá v nekvalitním a subjektivním zpracování historických faktů. Je to osobní pojetí režíséra Sedláčka, které asi vychází z fantazie momentálního rozpoložení. V první díle je T.G.Masaryk představen jako osoba řízena vyšší mocí. Někdy mně spíše připadal jako Hitler, který také neustále zdůrazňoval tu svoji prozřetelnost. V druhém díle zase celý film trpí monologem E.Beneše, které vyznívá spíše jako blábol o degradaci této osobnosti a z armádních generálů dělá idioty, co si nevidí dál než na špičku nosu. I výběr hlavních protagonistů není zdaleka přesvědčivý, kouzelníka Žita vůbec nemusím, ten tam představoval spíše tupého ranaře, který by se tak zmohl na četaře a ne na plukovníka. Ještě, že nám byl ukázán zcela nahý Beneš, bez toho by seriál určitě ztratil na opodstatněnosti.
na příspěvěk reagoval Tom_Lachtan
Příspěvek byl smazán administrátorem.
Možná je to i obraceně, nějakou formu voleb a demokracie, až na absolutní monarchie najdeme všude. Otázkou je poměr mezi demokracii a oligarchii. ČSSR díky vedoucí úloze KSČ, mohli rozhodovat stranici, kterých z 15 milionů bylo asi 10%. Z miliardy věricích římsko-katolické církve má právo volit papeže 112 kardinálů (možná už více). Je pravda, že ne každý se mohl stát členem KSČ, třeba V. Klaus, ten byl odmítnut pro domněnku, že to neděla pro ideály, ale z karierismu a že je přiliš egoistický.
Přiznám se, že jsem udělal něco podobného na této diskuzi, býť můj přispěvěk byl neutrální.
Ne všichni si uvědomují základní fakta...
1. Svoboda je stav mysli, nezávislá na režimu..
2. demokracie, nikdy nebyla, není a nebude.
3. Je jen méně, čí více spravedlivý systém k většině. Dnes je k většině nespravedlivý, protože je nutí být ve většině případů levnými otroky, na čemž profituje hrstka vyvolených..
na příspěvěk reagoval Ampi
Sice vůbec netuším, k čemu ti mé názory budou a už vůbec nevím, proč se to řeší zrovna na diskusi k Českému století, ale budiž, i když krátce:
1) daně mají být pokud možno nízké, aby zbytečně nezatěžovali občany ani podnikatele, které může vysoké zdanění vést k propouštění nebo dokonce přesunutí výroby do zahraničí
2) stát by měl v určitých odvětvích fungovat jako regulátor a na několik málo oblastí jako je školství a do určité míry i zdravotnictví rozumně (!!!!) přispívat
3) to není úplně jednoduché říct, ale spíše se kloním k individialismu
Já si tě nikam neškatulkuju. Jde o to, že takové prohlášení předpokládá nezpochybnitelně racionálního a hlavně nezpochybnitelně individuálního člověka, který funguje čistě na základě svých rozhodnutí, která mají být nějak záhadně vydělena ze světa, ve kterém se on jako osobnost formuje. To je myšlenka překonaná ve společenských vědách (dokonce i v ekonomii).
Nefunkčním jsem ho nazval proto, že nic neřeší. Práce na hrubá čísla být může, to není třeba zpochybňovat. Jenže sociální mobilitu jednotlivce stejně jako jeho schopnosti, možnosti a fungování je až příliš odvislé od společnosti (ať ji "zazoomuješ" jakkoliv - od světadílu přes stát, kraj, město až po konkrétní rodinu).
Zkrátka, jádro věci je ve schopnosti rodiny / společnosti / státu etc, vytvořit takové prostředí, ve kterém rostou vdělané, sebevědomé, uvědomělé a po všech stránkách mobilní (geograficky i sociálně) generace, které jsou pak schopny toto prostředí neustále obnovovat.
Příležitosti staví jen partikulární (byť důležitou) část úspěchu a kvalitního života. "Transakční náklady" se k těmto možnostem dostat jsou ale diametrálně odlišné člověk od člověka a to nejen kvůli fyzickým nebo psychickým možnostem.
Uživatel Arbiter smazal svůj příspěvek.
Příspěvek byl smazán administrátorem.
Příspěvek byl smazán administrátorem.
Možná tě to překvapí, ale já rozhodně žádný typický pravičák nejsem a názorově spadám spíše do středu. Na faktu, že až na pár výjimek (duševně nebo vážně fyzický postižení) pro notnou část nezaměstnaných práce je, ale dělat se jim prostě nechce, nicméně trvám. Od nezaměstnaných jsem to již ostatně slyšel několikrát - proč bych pracoval, když mám na dávkách srovnatelně vysoký příjem a bez námahy? Zajímavé přitom je, že na cigarety a alkohol si zmiňovaní lidé peníze většinou vždycky najdou...
