České století

1. Veliké bourání (1918) ** - Asi jsem čekal něco trochu jiného, než jen krátké ukázky konání Masaryka před rokem 1918 a plno filozofování, kdy jsem po celou dobu stále čekal, kdy se něco bude dít a najednou byl konec, ve kterém mi to podstatné (?) bylo jen odříkáno vypravěčem během několika vteřin. Věřím, že skvostné pro ty, kdo do puntíku věděli, která postava je která a jaký měla na konečný vznik státu vliv. Já se přiznám, že množství gesicghtů :) mi nic neříkalo, páčto u nich ani nebyla jména - a tedy výsledek zase vypadal, jako další "česko-televizňácké" gesto některým českým hercům, aby taky měli kšeft, ačkoliv jejich postavy byly zcela zbytečné. Vadila mi místy příliš televizní kamera, příliš kakofonická hudba a debilní zvuk, kdy šišlání a šeptání herců nebylo přes šustění, vzdychání a šoupání nohou pořádně slyšet, za to ten kravíl skutečně kravil. Omlouvám se, ale z té historie vzniku samostatného Československa tu bylo řečeno velmi málo, něco bylo nakousnuto, ale výsledek se rozplynul jak pára od lokomotivy. To jsem tedy zvědavý na další díly! ~~~ Den po Mnichovu (1938) **** - Nebe a dudy. Oproti prvnímu dílu obrat, něco se tu dělo a mnohé ukázalo, překvapil i ten tatar Landa. ~~~ Kulka pro Heydricha (1941) *** - Zajímavě zpracované, možná jen trochu moc domýšlení (?) nad rámec toho, co se dělo, a taky mi neseděla ta moderní mluva z úst Michala Dlouhého. + za Trojanův výkon. ~~~ 4. Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) ** - Dobře zahrané, bohužel to je asi všechno. Politické pletichy a brebtání. Vždycky mi přijde, že celý díl, ona epizoda, je jen rozjezdem a tam, kde končí, by se mělo začít něco dít - a ony titulky. Prostě volaké divné.~~~ 5. Zabíjení soudruha (1951) *** - Znovu skvěle zahrané, jen hrozně protahované a neúměrným množstvím scén, které měly vytvářet atmosféru, ale to chození po místnosti a dvě slova na minutu bylo prostě trochu moc. ~~~ 6. Musíme se dohodnout (1968) ** - Tohle mě moc nezasáhlo. Začátek byl ještě dobrý, ale ty debaty před plénem u stolu a děj mimo měj šlo... mimo mě. Asi nejsem na tuhle modernější historii tak naladěný, ale i na svoji stopáž mi to přišlo dlouhé a ke konci jsem usínal, takže si už jen pak pamatuji, jak řekli, že podepíšou a já byl rád, že to končí a jdu spát. Přišlo mi, že nikdo nic nedělá, tváří v tvář "osvoboditelům".Poněkud mimózní díl. ~~~ 7. Je to jen rock'n'roll (1976) * (skoro až odpad!) - Jednoznačně nejslabší a nejhorší díl, působící jak nějaká divná parodie, ale nikdo se nesmál. Nakonec Marek Daniel zahrál ještě Havla celkem dobře s tím jeho ráčkováním, slovními obraty a chováním, ten zbytek mi ale přišel, jak kdybych si stoupnul k silnici a koukal na auta a když už má přijet nějaké zajímavé, tak díl skončí - WTF tohleto? "Teď už nás musí poslouchat" - no to si teda piš :D Tenhle díl mě oproti minulému udržel vzhůru, ale jen díky tomu, že jsem furt čekal, jestli se začne něco dít nebo si dělají autoři dílu jen prdel. A oni to myslili vážně. Podobně jako u předchozího dílu, moderní hostie obecně mě moc zjevně nebere a docela se tak bojím dalších dílů a zvažuji, zda na ně vůbec koukat. ~~~ 8. Poslední hurá (1989) **** - Po tragickém posledním díle se tady alespoň něco dělo, kecání mělo smysl a to dění taky. Marek Daniel si tady toho Havla vystřihl skvěle, pozadu nezůstávají překvapivě ani Kaiser s Lábusem. Po dlouhé době v tomhle mini-seriálu moc dobrý díl. (08.11.2013) (méně) (více)

U prvních dvou dílů jsem se Sedláčkem nenašel společnou řeč. Tedy, lépe řečeno, chápal jsem, co se snaží ukázat (ne výpravný historický seriál o událostech, ale precizně natočenou - částečně i smyšlenou - sondu do nitra zásadních událostí a těch, kteří byli jejich aktéry), ale forma mi přišla poměrně nešťastná. Titulky označující osoby jsou víceméně nahodilé a objevují se někdy až při třetím kontaktu s tou kterou osobou, a celé to působí na jednu stranu odtažitě artově, s čímž je na druhé straně díky nutnosti vejít se do určitého formátu spojené vůči divákovi bezcitné skákání v čase, kterým se ztrácí ty "zlomové okamžiky". Viz v první části vynikající scéna s Miroslavem Donutilem jako britským ministerským předsedou - kdy vysvětluje TGM, proč ho nemůže podpořit - a náhle triumfální a téměř kýčovitě dojemný příjezd Masaryka do Prahy v říjnu 1918. Co bylo mezi tím a hlavně jak se to mohlo stát, se nedozvíme. Totéž se v druhém díle "přihodí" Benešovu antagonistovi Emanuelu Moravcovi někde mezi vlasteneckým a vojáckým tlakem na Beneše den po podpisu Mnichova a Moravcovou svatbou v uniformě wehrmachtu v roce 1942 - jedinou vysvětlivkou je obrazovka se sdělením, že téhož dne (1938) napsal do novin článek o nutnosti najít dobrý poměr k Německu. Osobně jsem nebyl schopen zachytit, čím se díky rozmluvě s Benešem měl v jeho nitru spustit ten kolaborant, kterým by ještě před několika hodinami opovrhoval. Různé šokující vsuvky jako nahý prezident Beneš na mě neměly ten správný vliv. Chápu, že tím měla být poprvé v dějinách české televizní tvorby ukázána fyzická stejnost velké osobnosti s ostatními a jistým způsobem bořen mýtus o vždy elegantním džentlmenovi v obleku... ale přišlo mi to po předchozí - opět vynikající - scéně obnažení jeho nitra a myšlenek naprosto zbytečné. Zatím mi to zkrátka dost těžce neladí, a navzdory velmi dobrým hereckým výkonům a pozorné výpravě zůstává tento cyklus za mými očekáváními. BTW byl bych velmi rád, kdyby mi někdo vysvětlil, proč poslední scéna prvního dílu jednoznačně vyznívá tak, že Charlotta Garrigue zemřela pár dní po vyhlášení samostatnosti a zanechala TGM zlomeného žalem. Ve skutečnosti zemřela "až" v roce 1923 a předtím stihla kromě jiného prosadit plné volební právo žen, ačkoliv je pravda, že nebyla v té době příliš pevného zdraví (však taky byla s Masarykem stejně stará, přičemž porodila dítě v 36, 40 a 41 letech, což byl v tehdejších podmínkách malý zázrak). Třetí díl už byl podstatně kompaktnější, a i když obsahoval niterné dialogy a možná i nějaké ty historické fabulace, můžu mu vytknout jen zavádějící název - děj se totiž rovným dílem zabývá tím, proč a jak se dospělo k rozhodnutí o konečném řešení Heydrichovské otázky, a tím jak naopak Beneš dospěl k dodnes populární dekretodárné činnosti. Zároveň se tu - jak se to v dějinách často děje - razantně obrací náhled na Beneše. Rozhodně je to posun vpřed - a nahoru:) Ale zatím zůstanu u 70%. Čtvrtá část potvrzuje vzestupnou tendenci Sedláčkovy série. Nasazení příběhu zákulisního dění únorového "převratu" (pravda, v tomhle případě ve značné části vyfabulovaného... i když, četl jsem dochované záznamy ze zákulisních porad z procesů s Miladou Horákovou, a nemám důvod si myslet, že v 48. roce bylo něco jinak...) na 17. listopad považuji za jeden z nejgeniálnějších počinů programového inženýrství v dějinách televize. Až uslyšíte Jiřího Vyorálka blít před demokratickým prezidentem o hrozbě radikalismu, který samotná KSČ masově podporovala (a ozbrojovala pěst dělnické třídy), můžete si právě dnes víc než kdy jindy vzpomenout na soudruha předsedu Vojtěcha Filipa, který je ochoten - při svém právnickém vzdělání - prohlašovat, že tehdy proběhlo vše zcela ústavní cestou. To v Německu ve třicátých letech taky, a je to výborně popsáno v Branaghově Konferenci Ve Wansee jako ryzí právní pozitivismus oproštěný od jakékoliv morálky;) A až se Gottwald v závěru vysměje prezidentu Benešovi, budu velmi rád, když si vzpomenete na to, jak členové předsednictva "standardní demokratické strany" čas od času osloví plénum poslanecké sněmovny "soudruzi", nebo jak se pod záštitou této Strany pořádají konference reprezentantů takových osvícených zemí jako je Kuba nebo KLDR. Ale zpět k Sedláčkovi - casting, kostýmy, masky, herecké výkony naprosto geniální. Každý pohled, každé zahryznutí do párku, vynikající. Nemůžu se dočkat vraždění Soudruha. Díky téhle záležitosti skočilo České Století výrazně nad 80%. Pátý díl tuto laťku udržuje. O konci Milady Horákové sice víme, že byl o poznání nelidštější a odpornější, než Sedláček ukázal, ale aspoň nemůže být režisérovi vyčítáno sprosté šokování diváka. Faktem je, že pozadí stranických čistek tu bylo ukázáno naprosto dokonale skrz jiné věci... okázalé večírky s recitací zoufale velkolepých a bezvýznamných ód (pokrčení ramen malé jiskřičky bylo dokonalé), na nichž se všichni bratří, aby se přitom navzájem špiclovali a schraňovali si na sebe každou informaci, která se může v tu správnou chvíli - až soudruh Stalin zavelí - správně interpretovat (jak soudruh Stalin zavelí). Tupá urputná zuřivost zaměřená proti všem (protože všichni jsou nepřáteli Strany) Jana Budaře dostala díky práci s kamerou ještě další rozměr přesvědčivosti. No a všemocný a neomylný Soudruh Gottwald se pak - dámy prominou - posere ze zazvonění telefonu, protože sám neví dne ani hodiny. To mu ovšem nebrání, aby sám z vlastní vůle nebyl svině jak má vypadat (což ostatně ukázal v díle předchozím, ale kam ten se hrabe na skutečné několikadekádové dějiny, že). Prostřih do zámku v Kolodějích, kde se na konci šichty výslechoví specialisté domlouvají na popracovní pivo, je jen takové drobné - brutální - memento reality. Nemám důvod jít pod 80%. (06.11.2013) (méně) (více)