Rozbitý svět

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

Jsem zmatená. Ne že bych si nedokázala užít mix žánrů, ale to je v případě, když je cílený a vytěžený. Tady mě s největší pravděpodobností nejvíc mate označení drama, sociální drama. Protože mám dojem, že film je ultimátně o něčem trochu jiném a rozhodně je vyprávěn úplně jinými prostředky, než jaké by byly typické pro "sociální drama". Například scéna, kdy Rickovi rodiče stojí v obývacím pokoji a diskutují nad šišatým nápisem na dortu, má mnohem blíž k jakémusi surrealistickému existencialismu. Ale oproti tomu tři vlčí sestry a falešná obviňování ze znásilnění jsou motiv typický právě pro sociální sondy. Sekvence otravování tatíčka kvůli telefonu je zase přímočará jako v nějaké slapstick komedii. Nejistou ruku při utváření výrazu celého filmu lze asi přičíst tomu, že se jedná o režisérský debut. Scenárista úplný začátečník není a vypadá to, že si na tomhle materiálu oproti přesně zaškatulkovatelným předchozím počinům zkoušel magičtější a rozvolněnější druh příběhu (ale neznám knižní předlohu, takže víc to rozebrat nemůžu, i když porovnání kniha - literární scénář - film by bylo asi hodně zajímavé). Zpracování mi přijde neukočírované třeba proto, že je poznamenané aktuálně módní hipsterskou estetikou, která mi přijde mírně samoúčelná a v závěru vlastně i docela otravná. Potenciál herců mi přijde nevyužitý. Třeba to, že Tima Rotha za celou dobu neuvidíme jinak než v obleku. A to se film celou dobu odehrává "u něj doma", jenom asi v jedné nebo dvou krátkých scénách jakože "pracuje", takže by byl formální oděv na místě. Vytváří to dojem nedotaženosti, film si bere za své velkou řadu témat a motivů, ale v detailech/hloubce ponoru selhává. To se záběry postav na estetickém vrakovišti nebo v zasklené mlze nahradit nedá. (05.05.2014)

Drsné drama, které se takovým na první pohled vůbec nezdá. Zajímavě využívá retrospektivu, což rozhodně lze považovat za novátorské pojetí. Vrcholy tohoto filmu přicházejí naprosto nečekaně, o to větší dopad na vás pak mají. Tady zase jednou budete cítit, jak hnusný ten život dokáže být a že se s nikým nemazlí. Není zde nic, co by mělo být fér, není zde nic, na co se můžeme spolehnout. Prostě jenom žijeme a ono to dopadne. Nějak. Znepokojivé, přitom skvělé. (06.12.2013)

So bloody sick! Broken je doopravdy od začátku do konce "broken"; jako máloco. Jde o indie, které nekompromisně rozsévá zlo na každém kroku, v rozličných podobách, a zároveň se skrz postavu Skunk samo sebe táže "Proč se dějí jen špatné věci?". O indie, které přes veškerou (syrovou) surovost zvládá působit dostatečně lidsky - hlavně pro písničky a zlatíčkovskej hereckej výkon Eloise Laurence, ale i tu celou dětskou optiku nabízenou skrze sympaticky velké množství charakterů. A v neposlední řadě jde o indie, které si může dovolit totálně upozadit někoho jako Cilliana Murphyho. Speciální, vážně speciální film. A "nejhorší" na tom všem je, že kdyby všichni od začátku naslouchali tý nejzvrácenější rodině široko daleko ... --- "So you're a lesbian?" - "No!" - "You look like a lesbian." - "What does a lesbian look like?" - "Kind of ugly..." (16.10.2013)

If there's something strange in you neighborhood. Who you gonna call? Call Rufus! Dlouho jsem neměl jasno, jestli mě filmový debutant Norris svými flashbacky, flashforwardy a prolínáním obrazů a zvuků zaujmul, anebo otrávil. Rozhodly poslední minuty, protože pokud máte v sobě alespoň kousek životních zkušeností Archieho, nemohly vás nechat chladným. Jestli má být dětství plnohodnotné, nenechte ho spěchat za dospělostí.. (17.01.2018)