Grandhotel Budapešť

Zhlédnuto v kině. Už dlouho, zatraceně dlouho, mě takhle film nevytrhl ze všední reality života, už dlouho jsem se do filmu tak neponořil, už dlouho jsem neviděl film, který by byl tak jiný, už dlouho jsem neviděl film, kde by každý frame vypadal, jako by jej maloval umělec štětcem... A takhle bych mohl vyjmenovat prakticky všechny klady tohoto filmu. Od obsazení, přes příběh, vtípky, které fungovaly (!), až po konec, by jsem omámen, zamilován a nechtěl jsem, aby film skončil. Už se těším na druhou projekci, protože to vypadá, že jsem našel svůj nový, hodně oblíbený film. Musím nakoukat více Wesových filmů, tohle je už třetí, co jsem od něj viděl a už potřetí dávám plný počet bez jediného zaváhání. (02.05.2014)

Další zajimavá pohádka, rozhodně. Ale... Co mi kdysi přišlo zvláště hezký na jeho hezky zvláštních filmech, byl ten zázrak, že mi byly blízko a zároveň po všech stránkách vzdálené. Příjemně jsem se v nich ztratil, aniž bych to chápal, nesmál se navenek, ale uvnitř. To už se změnilo a GRANDHOTEL mi svoji 'celebritostí', okoukaným trademarkem a nedostatkem nových nápadů připomněl Tarantinova Djanga. Jelikož ale jak MOONRISE, tak toto, kolem sbírá chválná procenta, možná to není Wesem, ale čistě mnou a tím, jak jsem v průběhu let pohřbil intelekt pod hromadou mainstreamu a braku. Sněhová honička ale přesto měla jak to absurdní, tak to kouzlo, tak tu hravost... (09.02.2014)

Tohle bylo tak zvláštní a jiné, až to bylo zajímavé a milé. Od filmu jsem nečekal nic a sledoval jsem ho s velkou zvědavostí, přičemž přiznávám, že nebýt tolika nominací na Oscary, tak bych si ho i možná nechal ujít. Nicméně svým pojetím, příběhem i odlišností mě dokázal zaujmout natolik, že mi s ním čas utekl hodně rychle. Připadlo mi, jak kdybych sledoval příběh z nějakého jiného světa, kde jsou postavy oproštěny od běžných lidských povahových rysů, kde mohou budovy vyrůstat na těch nejvíce netypických místech, kde je prostě téměř vše jiné, než jak to znám nebo si představuji. Ani jsem během filmu nepobíral všechna ta slavná herecká jména, teprve při závěrečných titulcích jsem zíral, kolik známých herců tam účinkovalo, a já byl přitom během filmu schopen poznat asi jen tři z nich. Prostě film je pro mě hodně netypickým zážitkem a zase jsem si díky němu jednou o něco rozšířil filmové obzory. Po všech směrech to prostě stálo za to a jsem rád, že jsem si nakonec k tomuto zvláštně barevnému dílku tu cestu našel. Je to za čtyři hvězdy. (16.02.2015)

Neláká mne souložit s dámami o tři generace staršími a patrně proto dosud nejsem majitelem žádného grandhotelu, penzionu ani pařezové chaloupky. Pokud to však M. Gustava uspokojuje, tak považuji jeho konání za počestné a chvályhodné. Přesto jsem k dalšímu snímku Wese Andersona přistupoval s nedůvěrou získanou jeho předchozími počiny, ale buď je to tentokrát jiné nebo jsem si na jeho styl humoru zvykl. Od této chvíle budu zkrátka právníkům vyhazovat psy z oken, budu za jízdy přestupovat mezi lanovkami, budu využívat církevních intrik k utajení svého pobytu a rozhodně se poperu s každým uniformovaným oficírem, který mne bude otravovat ve vlaku. Tento snímek má v sobě skutečně dostatek inspirace. (25.06.2014)

Wes je hračička, ale to vám asi nesděluji žádnou novinku. Pokud bych měl jmenovat jednoho jediného režiséra, který na první pohled a bez jakýchkoliv pochyb točí s nezměrnou, neutuchající láskou ke svému řemeslu, byla by řeč právě o Andersonovi. Neskutečně roztomilý, nápaditý snímek. A navíc to má jeden z nejparádnějších filmových plakátů ever - do obýváku jak dělaný. (28.02.2014)