Grandhotel Budapešť

Po skončení filmu jsem z kina vyšel zesláblý smíchem, v pětihvězdičkové náladě s hromadou příjemných vzpomínek a myšlenek. Wesova láska k postavám a detailům je stále stejně upřímná a povznášející, kdežto jeho komediální talent léty zraje jako víno. To be continued... 90% (14.03.2014)

Wes už nám pomalu začíná inscenovat sám sebe a tak Grandhotel Budapešť je především nekonečné defilé jeho nezaměnitelného rukopisu, které už se postupně přetavuje do výnosného trademarku. Atrakce střídá atrakci, a tak není čas některé scény a postavy nechat nadechnout a pořádně doznít. Byla to natolik zběsilá jízda po starém dobrém lunaparku, že dá docela zabrat se na film pořádně naladit. Zato se však Wesovi nedá upřít vypravěčský talent a atmosféra předválečné Evropy - navoněné, zásadité a na prahu války vyšinutých maniaků. A zato upřímný dík. Ale příště ať si radši znovu uvede své předešlé filmy, než abych zas za dva roky chodil na v kostce to samé. (18.03.2014)

Je to jako líbezné pohlazení. V době, kdy film představuje čistokrevný byznys a hlavní herečka má mít místo hereckého nadání raději trojky kozy (nestěžuji si), přijde jedna geniální hlavička s filmem, který tak nádherně a přitom neambiciózně propaguje a hlavně oslavuje smysl filmového průmyslu jako takového. Milý příběh plný pohybu, dynamických zvratů a ztřeštěných postaviček, z nichž každá zvládne zaujmout již svým stylizovaným zevnějškem. Kdyby Anderson tvořil na začátku dvacátých let, byla by z něj nesmrtelná ikona a snad i živoucí legenda, takhle to má výrazně těžší, jelikož trendy se zásadně liší a mluvený dialog mu v jeho filmech ne vždy stoprocentně funguje. Přesto velká paráda a další výtečná role pro Ralpha Fiennese.. 85% (24.06.2014)

Na minulé zastávce u Měsíce jsem se začínal bát, že už Wes jede jen na volnoběh. Naštěstí mylně. Tenhle staromil totiž znovu začal stavět vlastní světy a čaruje tak silně, že se nestačím divit. Z kamerově okouzlujících scén (muzeum) přechází do groteskních (Winter Games) a jen pár vteřin po zdánlivě neškodném okamžiku nečekaně zatuhne krev v žilách. A i přes všudypřítomnou optimistickou atmosféru má jeho milované ubytovací zařízení tak silnou nostalgii po starých časech, až u toho několikrát zabolí u srdce. Na nejvyšší hodnocení to kvůli několika dějovým překvapením o malý chlup nestačí, ale to nic nemění na tom, jak zaskočený a fascinovaný zůstávám. Protože pokaždé, když už se zdá, že se tahle rozhrkaná lanovka musí zákonitě zastavit, přijde vítaná známá tvář a jede se dál. (12.01.2015)

Svérázný, barevný, někdy trochu nebezpečný, ale po všech stránkách podmanivý svět, ze kterého se vám nebude chtít vynořit zpět... Po prvním zhlédnutí musím konstatovat, že hračičkovství Wese Andersona bombarduje smysly i mozek v takovém tempu, že rotující kolečka v hlavě mají co dělat, aby vše stíhala. A stejně nestíhají. Druhou projekci tak mám nevyhnutelně v plánu. Ale nejen kvůli tomu, abych pochytil co nejvíce detailů, prostě jen tak, pro radost... Ta precizně dávkovaná směs humoru, laskavosti, absurdity, temných tónů a přímo neskutečné výpravy je totiž hlavně úžasně příjemným důkazem, že nejlepší na příbězích je jejich vyprávění. (29.03.2015)