Grandhotel Budapešť

Cekal jsem teda drobet vic, ale i tak jsem se slusne bavil. Dej je sice docela jednoduchej, je to vlastne takova trochu zahadna komedie, ale diky hravosti Andersona to pusobi desne originalne a zajimave. Navic vizualni styl a hudba jsou vazne skvely. Herecky elity tu je jak nasrano, ale vetsina ma jen stek, ze si jich pomalu ani nevsimnete. Ale tech par hlavnich postav hraje skvele. Vtipu by tu sice mohlo byt vic a neni to nic, u ceho by se clovek valel po zemi, ale i tak dokaze film vykouzlit na tvari usmev prakticky neustale. Takze za me v podstate spokojenost. (15.06.2014)

Wes je original hračička u kterýho nikdy nepřestanu obdivovat schopnost vyprávět a rozesmívat obrazem. Ze začátku jsem měl trošku problém spokojeně vegetovat v dalším Wesově specifickým minisvětě, ale s každou přibývající minutou jsem byl s tímhle světem víc a víc spokojenej až se stalo to, co je u Wese už tradicí, nechtělo se mě tuhle hravě absurdní zábavnou genialitku opouštět. (13.03.2014)

Přiznám se bez mučení neznám tvorbu režiséra tohoto filmu. Nevěděl jsem co od toho čekat. prostě čas od času vyrazím na nějaký film úplně naslepo, ale v tomto případě jsem celkem spokojen. Neříkám, že by mě to nějak chytlo a nepustilo, to zase ne, ale vzhledem k tomu, že jsem dle obsahu uvedeného tady čekal spíš něco komornějšího, tak mě překvapil ten místy kapku drsnější a nekompromisnější humor. Takže nakonec je to celkem zábavnej úlet. Pravda rozjezd je trochu pomalejší, ale pak mě to začalo docela bavit, asi i proto, že některý hlášky a situace byli dobře absurdní. Asi nejvíc mě dostal týpek převážející mrtvou kočku v pytli v tramvaji nebo ten útěk z věznice byl taky správně trhlej. Takže takhle nezdá se mi, že by to obsahově bylo nějak geniální, ale svůj účel pobavit se u toho to splní. Jsem rád, že jsem si tentokrát po dvou odpadech v Atlasu trochu spravil chuť a nebylo to tak do třetice všeho zlýho, takže se nemusím pranýřovat za to, že jsem tam zase lezl. Tohle vidím v klidu na lepší tři hvězdice a celkem pohodových 65% (13.03.2014)

Jeden z nejspecifičtějších tvůrců současnosti dotahuje vlastní trademarky k dokonalosti. Bezchybný koktejl absurdity, teatrálnosti, hravosti, epického obsazení a pečlivě přepálené choreografie, díky níž nevěříte ani uklízečce koště a přesto celý obraz milujete. Ve světě Wese Andersona je všechno rekvizitami, z nichž žádná nesmí ležet ladem a nedejbože, aby některá byla normální. Náhlé záběry detailů a absurdních dekorací jsou tradičně doplňovány horizontálním/vertikálním posuvem záběru - kamera všeobecně odvádí fantastickou/fantaskní práci, byť její úspěch závisí na práci ostatních (a jejich zase na kameře), protože tu je jednoduše provázáno všechno se vším. Co scéna, to skvost. Formálně jedinečné dílo, vtipné a poutavé v každé své složce. Pátá hvězda na spadnutí... snad časem. (11.02.2015)

Papundeklový svět Andersonovy dětinské fantazie si plácnul se scénářem, který někdo vyhrabal v zapomenutém archivu Alfreda Hitchcocka a já tomuhle bláznovi, jehož filmy se mi líbily a protivily současně, definitivně podlehnul. Byť to nemá opravdu lidské emoce, ale spíše na sílu šroubované záchvěvy, vycházející ze situací, v níž se hrdinové zrovna nacházejí, tahle thrillerová jízda napne jako cokoliv jiného. Výtahová scéna v závěru a následná přestřelka na galerii je něco, co dneska doopravdy umí natočit málokdo. PS: Za takový casting by většina režijních es prodala duši. (17.03.2014)