Šmejdi

Podvodnický ksindl, nadávají jedni. Já tu sadu hrnců i parní čističe vezmu, nahrávají jim druzí. Účastníci se stydí, zloději se smějí a je dost úsměvné, že se ledy začaly hýbat až na základě „nějakého“ dokumentu. Ten mapuje úskalí předváděcích akcí, upřímně řečeno nic moc přínosného nepřináší (oni ti důchodci o všech těch nástrahách moc dobře vědí). Začínáme úsměvnějšími momenty, logicky se dostáváme i k houstnoucí atmosféře, kterak už létají výhružky a urážky, zabavují se občanky a objevují slzy. Samozřejmě tak může dopadnout i člověk, kterému je pětatřicet. Jedna návštěva lichvářů a výsledek je velmi podobný. Katarze mi ovšem v případě dokumentu mladé Silvie Dymákové chyběla. Lehce vadily i zbytečné povzdechy vypravěče Ondřeje Vetchého. O laxnosti zákonů moc dobře víme své. Ve finále ale spokojenost!! (23.11.2013)

Bráno podle kvalit filmařského umu, Šmejdi nenadchnou a dají se přirovnat k varovné televizní spotřebitelské publicistice typu Černých ovcí. Jejich osvěta a společenský význam ale daleko převyšují nevýrazné umělecké kvality snímku. Skrytá kamera sleduje drsný nátlak na důchodce při předváděcích akcích a ukazuje přehlídku lidské naivity, stádnosti, nevzdělanosti a konzumní touhy na jedné straně, na druhé straně pak bezohlednost, manipulativnost, hrubost, lži a zastrašování. Nejlepší obranou je takové akce ignorovat, používat prostý selský rozum a elementární vkus. Film nepřímo uvádí na pravou míru houževnatě udržované mylné tvrzení o tom, že důchodci jsou nejchudší a sociálně nejzranitelnější vrstvou společnosti. Kdyby tomu tak bylo, pak by neexistovaly podobné pochybné firmy se svým agresivním marketingem a filmaři by neměli o čem točit. Sociálně nejzranitelnější jsou ve skutečnosti rodiny s více dětmi a zdravotně postižení. Největší problém důchodců aspoň dosud není ve výši penzí a ekonomickém zázemí, ale v osamělosti a sociální izolaci. Celkový dojem: 65 %. (01.02.2014)

Tenhle námět by si zasloužil režiséra, který už má nějaké zkušenosti a bude k látce přistupovat s předem promyšlenou koncepcí. Což se zde očividně nestalo a na filmu je to zatraceně vidět - především struktura filmu mohla/měla být mnohem jasnější, asi bych se přimlouval za kapitoly či body (a to se týká úplně všeho, třeba jaké taktiky prodejci používají atd atd). Vypravěčkou mohla/měla být žena. Místo vyjádření jednoho právníka jich mohlo/mělo být víc. Záběry ze skryté kamery měly být využity nějak systematičtěji. A asi nejvíce pozornosti mělo být věnováno tomu, proč důchodci na podobné akce vůbec jezdí, což bylo jen lehce naťuknuté v závěru. Je toho zkrátka hodně, co mohlo být mnohem lepší, a je z toho cítit, že režisérka Dymáková film vlastně vymýšlela až ve střižně, za pochodu. Možná, že tenhle snímek trochu zvedl povědomí veřejnosti o těchto "předváděcích" akcích (ale co si budeme namlouvat, podobné praktiky nevymizí, tak jako nikdy nevymizí zástupy důchodců vždy připravených rozhazovat celoživotní úspory), ale z filmařského hlediska jsou Šmejdi dost promarněná šance. (24.07.2013)

Podle mého soudu jsou Šmejdi z koncepčního hlediska poměrně špatně udělaný film, který (sám o sobě) nebude mít ten zamýšlený preventivní účinek, který zřejmě chce mít. Podstatná část filmu je postavena na paní Daně, která už ale předváděčkové vášni zcela propadla a u níž se dá hovořit o čisté závislosti. Jenže paní Dana reprezentuje jen jeden typ návštěvníků těchto akcí - typ v závěrečné fázi; typ, který cíleně jede na předváděčku a ví, co ho čeká; typ s již zjevnou patologickou poruchou; typ, který nějakým dokumentem už odrazený od svého konání býti nemůže - a navíc tou svou extrémností může paradoxně snižovat preventivní odstrašující účinek, protože divák si nepřipustí, že by mohl dojít až tak daleko. Na začátku filmu mělo být jasně řečeno, kdo všechno se předváděčkových akcí účastní a z jakého důvodu. To se ale dozvídáme postupně a jakoby mimochodem - viz paní Boženka, která tam zjevně byla jen jednou (či jen párkrát) a stala se obětí jen jedinkrát (ale o to silněji to prožívá), nebo paní Marie v samém závěru filmu, která prostě chtěla jen jet na výlet na zámek. Zatímco u paní Dany si většina lidí odfrkne: "Tohle se mně stát nemůže, takhle blbý být nemůžu, může si za to sama", u těch dvou dalších dam jsou praktiky nemorálních prodejců mnohem zřetelnější a jejich příběh se může zopakovat u samotných diváků mnohem pravděpodobněji. Z těchto dvou případů bych rozvíjel celý dokument. Kromě toho film působí velmi amatérským dojmem, jakoby spíchnutý horkou jehlou: Skáče z myšlenky na myšlenku, v rychlém sledu vysvětluje různé praktiky a snáší argumenty (což starší nezkušený divák vůbec nemusí stíhat pobírat), v přímých rozhovorech na kameru autorka neklade naléhavější otázky a vlastně nemá žádou jasnou koncepci. Film sám o sobě proto asi nemůže mít ten správný účinek. Ale pozadí celého projektu, prvotní myšlenka a doprovodné akce (spolu s masivní medializací) jsou naopak záslužné a strategicky dobře promyšlené. Film jako takový je ale spíš průměrný a kinosál je pro něj příliš velkým soustem. (07.05.2013)

Emocionálně působivý dokument, jemuž by však prospělo, aby se tvůrci více zaměřili na některé podstatné dílčí motivy (více prozkoumat firmy a jejich mechanismy, mentalitu důchodců a jejich důvody, proč na takové akce opakovaně jezdí, reakce jejich rodin a okolí, jak se firmám daří obcházet zákony apod.). Pak by fungoval jako skutečně komplexní záležitost. Pro filmového fanouška se v této podobě bohužel jedná pouze o jednohubku, která mu mnoho nového nesdělí... 70 % (03.10.2013)