Still Crazy - Pořád naplno

Neumim si svůj život představit bez hudby. A tim pádem i bez hudebních skupin. Jsou skupiny co se nikdy neprosadí, pak jsou ty co se drží a skončí časem a nebo v tom nejlepším a pak ty, co hrajou desítky let. No a občas se některá pokusí o comeback, což se ne vždy povede. Právě skupina Strange Fruit se o to chce pokusit. Celkem jasně danej příběh s příměsí romatiky, humoru, britskýho akcentu a happyendu. Konec se mi líbil asi nejvíc, ale jinak byl celej film parádní. Uvažoval jsem mezi plnym počtem a čtyřma hvězdama. Soundtrack nakonec rozhodl o pěti hvězdách, hlavně díky skladbě "The Flame Still Burns". (04.03.2010)

Banda dědků, co se vydá po několikaleté pauze na svoje poslední životní turné. Až okatě to připomíná nový český film Revival. Nicméně musím uznat, že i s britskými herci si takový příběh dokážu skvěle užít. Ještě aby ne, když se kapela skládá z takových hereckých jmen jako jsou Rea, Connolly, Spall nebo Nighy. Do toho musím pochválit i samotnou hudbu, která sice nebyla taková, že bych si jí sám od sebe poslechl, ale do filmu se skvěle hodila. (15.03.2014)

Jednou z najzaujímavejších udalostí v živote chlapa je, keď chytí druhý dych. Partička muzikantov, s ktorými sa po rozpade ich kapely život nemaznal, to po rokoch na staré kolená skúšajú znova... Zo snímku srší veľká miera optimizmu a dobrej nálady, to je zároveň aj jeho najväčšie pozitívum. Aj keď samozrejme, potešila ma aj výborná muzika. Síce som si na typický suchý britský humor musel zo začiatku trocha zvyknúť, ale potom mi už úsmev z tváre nezmizol až do samotného konca. Veľká spokojnosť. 75/100 (21.03.2016)

Dost oldschoolová podívaná, která neztratí svou krásu ani po 13 letech po premiéře. Díval jsem se hlavně kvůli Billovi Nighymu, který mne zase moc potěšil, a dovolím si říct že předvedl excelentní výkon, přirovnal bych ho k výkonu z Pirátů na vlnách. Z filmu úplně dýchá atmosféra 70. let, ale dovolím se tvrdit, že v dnešních moderních dnech působí dosti omšele. (06.04.2011)

Vtipně napsaný příběh a příjemně strávených 90 minut ve společnosti stárnoucích rockových bardů, jejichž snaha o návrat na výsluní a popření přísloví "Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" je tak sympatická, že jim nelze nefandit. A ačkoliv jejich jednoduchý rock někdy z doby kamenný není můj šálek čaje, v zábavném teatrálním podání geniálního Billyho Nighy se místama stával skoro chuťovkovým pamlskem. A zbytek hereckého ansámblu za ním určitě nezaostával. It´s Only Rock´n´Roll, tak to "dědci" hrňte, vždyť podívejte na Lemmyho :o) (22.05.2006)