Lilja

Lilja má opravdu velmi dobré vyhlídky. Otevřeli se hranice a to je příležitost pro její matku i jejího přítele odletět do Ameriky. Lilja si zabalí pár věcí, mezi nimi i obrázek Pany Marie a je připravená na cestu. V okamžiku se ale vše mění a holčina je zanechaná v polorozpadlém bývalém sovětském městečku sama napospas osudu, který v těchto končinách nebude lehký. Jakmile se probere z pocitu, že její matka je sobecká svině, tetička jí přestěhuje do napůl shnilého bytu po nedávno zemřelém dědkovi. Ilja se snaží žít po svém, má svoje cigára i lepidlo, ale vše jednou dojde. Moudrá rada kamarádky Nataši jak rychle přijít k penězům v klubu, kam mají dívky vstup zdarma, jí vyslouží zatím neprávem pověst děvky. Holčina zjistí, že z pomluvy může být reálně i dobrý byznys a tak svůj job rozjede. Následná naivita a shoda náhod jí dostane až do Švédska, kde tohle vše dělá proti své vůli. Pád socializmu a volný obchod v mnoha formách, ať už to jsou starý nadrženci ze Švédska, nebo třeba McDonald, přeber si to po svém. Těžké osudy nejen Lilji a jejího kamaráda Volodi jsou nedílnou realitou globalizace současného světa. (24.05.2012)

Lukas Moodysson se v tomto snímku pohybuje opravdu po hodně tenkém ledu. Ba co víc, místy se až po kotníky namočí do vody. Po filmové stránce je zde vidět snaha udělat co nejdepresivnější a nejpůsobivější film, bohužel je třeba se ještě učit, některé věci ve filmu působí poněkud nevěrohodně, respektive jsou v něm na efekt a je to vidět. Doporučuji při sledování vypnout mozkové závity a nechat se jen unášet. Vidina lepší budoucnosti, srážka s realitou, křivda, nezájem, chudoba, bída, samota, zoufalství, nová vidina lepší budoucnosti, a poté o to větší náraz, výčitky, touha vše vrátit, ale je pozdě. Cokoli nabude se po chvíli zhroutí.. Opravdu velmi pěkný temný snímek o síle přátelství a tvrdém, nelítostném světě okolo. Okouzlující Oksana Akinshina, výborná hudba a především neuvěřitelně depresivní atmosféra - a na té hlavně film staví, bohužel ve scénáři byla atmosféra místy upřednostněna před vším ostatním, což malinko kazí celkový dojem, ale já mám pro takto laděné filmy a postavy jako je Lilja slabost. S těžkým srdcem a přivřenýma očima 8/10. ONE OF MY TOP10 MOVIES. (28.04.2008)

Poctivě a hodně tvrdě podaná realita. Film se zabývá tématem, které se ani náhodou netýká jen Ruska nebo postkomunistických zemí (jeho nosnost dokazuje celá řada obsahově příbuzných snímků - z nedávné doby např. americký "Trade"). Příběh je velmi přesvědčivý, včetně Lilyiny bezvýchodné situace a toho neradostného konce. (Hirnlego se nelíbí, že hrdinka se nechává ojebávat a něco s tím nedělá - vážně by mně zajímalo, CO by jí poradila???). Na závěr ještě jedna reakce na komentář - vidím že nejsem sám, kdo si všiml, že uživatel winstonik je se svým výkladem úplně mimo mísu - taková míra nepochopení obsahu a jeho zpolitizované překroucení se na CSFD opravdu často nevidí. (08.02.2008)

Neveselá paneláková postkomunistická realita, kde sa všetko dobré z čias optimistického budovania rozpadlo, všetko zlé zostalo a veľa dobrého ešte neprišlo. Čo zostáva osamoteným dievčatám ako Lilja, ktorú navyše opustí matka s milencom, ktorému prívesok v podobe dospievajúceho dievčaťa príliš nevonia. Teta, ktorá sa stane jej poručníčkou, sa na ňu totálne vyprdne, ponechajúc ju po výmene bytu v poloplesnivej kutici. Peniaze sa pomaly míňajú a ostáva len vlastné telo ako prostriedok obživy. Jediná blízka bytosť je malý chlapec z ulice, čmuchajúci lepidlo. Ako vybŕdnuť z tohto svinstva? Riešenie, zdá sa má v rukách sympatický mladík, ktorý Lilju po jednom nočnom ťahu zoberie autom, zaľúbene ju navnadí na brigádu vo Švédsku, zaobstará i falošný pas. Naivka Lilja sa teší. Výstižne zobrazená šedivá realita panelákových komplexov. Niektoré osudy ľudí v nich žijúcich bez existencie sociálnej siete často končia v sieťach úplne inej spoločnosti. Drsné, výstižné, smutné. (23.02.2005)

Nevyvážené, některé dobré nápady či záběry (npř. zákazníci prostitutky jejíma očima, vybydlené Rusko) a většinou kvalitní výběr hudby střídají chvíle, kdy režisér na můj vkus nepěkně sklouzává až k sebeparodickému kýči (andělská křídla olol). I přesto je ovšem Lilja bez potíží stravitelná i pro tak zásadního odpůrce příběhů o ubohých obětech, které se svým údělem nejsou schopny téměř nic dělat, jako jsem já. Btw. Oksaně Akinshině tu to přes všechna protivenství, kterým byla její postava vystavena, sluší velice velmi. (22.10.2011)