Nejvyšší nabídka

Můj velký obdiv k ženám, byl vždy doprovázen strachem z nich. Tohle motto by si mohl hlavní hrdina, v podání herecky perfektního Geoffrey Rushe určitě napsat na dveře. Sympatický šedesátník, který vlastní aukční síň, miluje staré umění, sám sbírá staré, originální obrazy, ale na milostném poli, tam je naprostý nováček. Jenže tohle se všechno změní. I přes své roky, profesionální zkušenost a hlavně rozum, který by měl mít, jedna schůzka, s podivnou tajemnou dívkou, změní od základů jeho poklidný, až fádní život., který začne pomalu, ale jistě dostávat velké trhliny. Aneb když láska zavelí, je rozum v prdeli, tohle se u nás taky občas říká a tenhle film je toho jen důkazem. Velmi originálně natočený, herecky (týká se jen Rushe) naprosto bezchybný, doprovázen velmi podmanivou hudbou a také s perfektním koncem. Přiznám se zcela dobrovolně, já všechno tohle sežral Giuseppemu kompletně, i s navijákem. (02.04.2015)

Tak... A na svém pomyslném seznamu kinozážitků roku 2013 si můžu odškrtnou další kolonku "Naprosto skvělý NOVÝ film bez speciálních efektů či akce". Hlavnímu hrdinovi v podání vynikajícího Geoffreyho Rushe jsem rozuměl jako dlouho žádné postavě a zřejmě proto na mě závěr tak dolehl. Úžasná Morriconeho hudba, nečekaný, ale kouzelný výlet do Prahy, do detailu promyšlený scénář. Prostě další lahůdka od Giuseppe Tornatoreho.__P.S. Snad v žádných závěrečných titulcích jsem ještě neviděl tak ohromný seznam použitých obrazů.__P.P.S. Čím méně víte předem o ději, tím lépe. (25.09.2013)

Mám takové filmy rád. Líbí se mi, když si film se mnou hraje a ještě více ocením příběh, který mě dokáže sejmout. To, co tady zdejší uživatelé v komentářích na tomto filmu zkritizovali, já tady snad musím ještě víc vychválit. Režisér natočil nádherný, mysteriozní příběh, který je skvělý už v samotném nápadu. Geoffrey Rush tady předvádí skvělé herectví, režisér Tornatore pro změnu perfektní filmařinu a Ennio Morricone nakonec vše zabaluje do skvělé muziky. Skoro to vypadá, jako kdyby se tenhle film prostě nemohl zkazit, protože na něm pracovali špičky v oboru. Pokud to tak opravdu vypadá, o to větší radost mi dělá, že film se natáčel právě v Praze. Ten závěr v matičce je totiž tak kouzelný, jak film jenom může být. Nádherný, až fantastický zážitek, u kterého mi po shlédnutí bylo hodně zvláštně. (04.01.2014)

Parádní úvod s hrdinou-outsiderem a tajemnou ženou natočený naprosto precizně. Roztahaná a trochu romanticky usoplená střední část. A depresivní "překvapivý" konec, ve kterém se na chvili objeví Praha v celé své kráse. Nečekala jsem to, ale tenhle film mě bavil, a to hlavně díky dvěma pánům: Geoffrey Rush má charisma na rozdávání a ani v pokročilém věku neztrácí na magnetismu a Giuseppe Tornatore je parádní režisér, který dokáže nastolit úžasnou atmosféru. Škoda jen, že více materiálu neskončilo na podlaze střižny, film by pak ubíhal o poznání lépe. A konec je sice dostačující, ale zdaleka neodpovídá na všechny divákovy otázky. Solidních 75 % (06.05.2014)

U tak nezvykle smutného mainstreamově točeného filmu bych rozhodně nepoužíval označení "crowd pleaser", neboť se tu zřetelně jde proti radostné katarzi, která je tu skoro automaticky očekávaná. Snímek si pohrává s midcultovými prvky, protože pojednává o světě vysokého umění a rozehrává love story dvou pokřivených duší, které se díky sdíleným citům "naučí žít" (a stanou se "normalizovanými", podobně jako v jiném Rushově filmu, Králově řeči), ale to všechno se podvrací v nečekaně deziluzivním závěru. Je to vlastně příběh naivní nezkušené zamilovanosti, z níž se ovšem hrdina nepoučí, ale zabředá do ní ještě hlouběji. Jak jsem naznačoval v úvodu, smutnější film jsem dlouho neviděl. (21.02.2013)