Nejvyšší nabídka

Tornatore je podobně jako jeho hrdina tak trochu muzeální exponát, kterému informační věk musí připadat jako záludný zraňující nepřítel a film jako intimní komnata jistoty. Emočně se mě film přestal dotýkat v (úmyslně) přepálené druhé třetině, twist je promyšlený a dobře připravený, závěr zbytečně natahovaný a doslovný. Výborní herci (duety Rush - Sturgess / Rush - Sutherland ozdobné), vizuál jedna velká nádhera (odkaz na Sorentina není náhodný, on i Tornatore pořád věří v sílu zbytečného gesta), hudební podklad snad až moc sentimentální. Příjemné muzeum nostalgie, pošetilosti a obranné odtrženosti od reality. Motivy třinácté komnaty, automatonu a pravdomluvného trpaslíka se mi na téhle trochu moc mechanické metafoře nejistoty, tvořivosti a destruktivnosti citu líbily nejvíc. (11.09.2013)

Po tomto filmu jsem šel cíleně a to hlavně díky Geoffrey Rushovi. Po Zlodějce knih kde byl skutečně famózní jsem se zaměřil tedy na tento film. A opět to byla trefa do černého. On opravdu umí. Jelikož jsem se v době studií také velmi blízce ochomýtal kolem památek, restaurování a starožitností, byl mi film ihned velmi blízký... Snad jen ty počáteční vyvolávací ceny na aukci pana Oldmana byly mimo můj obzor :-). Vyvolávací cena 6 000 000 Liber - to je tedy masakr... Ve chvíli, kdy se děj pomalu ale jistě přesouvá z aukčních síní do starého sídla jsem ani nedutal... Jenže pak se film začne ze skvělého, originálního a neočekávaného rozjezdu trochu zpomalovat. Divák ví, že se něco zásadního stane, ale je k tomu jen pomalu posouván. Závěr se zase velmi dobře rozjede a konec je skvělý. Velmi potěšila účast Prahy na tomto projektu. Vidět Rushe kráčet mně velice dobře známou Kozí ulicí (na rohu jsme měli školní jídelnu .-) k hospodě U Milosrdných zkrátka zahřálo na srdci a Praze film udělal skvělé jméno, neboť v něm byla po právu vychválena jako krásné místo. Třešničkou na vrch byla Morriconeho hudba. Opět jsem si uvědomil jak musí Hollywood štvát, že jej tenkrát v prvopočátcích odmítli :-). Tornatore opět zamachroval a být to o 30 min kratší, šel bych na plný počet hvězd. Navíc a to je asi čistě subjektivní mi Sylvia Hoeks nepřišla dvakrát krásná, spíš mi připomínala feťačku. Neříkám, že byla ošklivá, ale pro takovouto zásadní roli asi měla být zvolena kočička o pár levelů krásnější a zároveň křehčí. Dávám 4 ozubená zrezivělá kolečka. * * * * (12.08.2015)

Najvyššia ponuka nie je o tom, akými novými mindfuckingovými spôsobmi ohúriť diváka (pointa vám dôjde zhruba v polovici). Je o mnohých detailoch, skrytých v očiach "plochých" žien, civiacich z množstva obrazov, zavesených na Virgilových stenách. A nielen v nich, za zamyslenie stojí aj meno hlavnej postavy, prispôsobujúci sa vzhľad Virgila jeho emocionálnemu vývoju a viacero dialógov, ktoré postupom času nadobúdajú stále nové a nové významy, aby ste mohli ešte dlho po filme premýšlať, čo v ňom bolo skutočne fake. Na každej imitácii obrazu je niečo originálne a hodnotné, čo stojí zato. Toto je myslím nosná myšlienka filmu a vy budete váhať, či aj falošný obraz, ktorý stojí 90 tisíc euro má nejakú hodnotu, ak originál stojí 2 a pol milióna. Dajte si to do kontextu deja. Veľmi inteligentne podaný, na prvý pohľad tuctový príbeh s pointou, ktorý napríklad dokazuje, akým nesmiernym inšpiračným zdrojom je dodnes jeden veľmi slávny triler z 50tych rokov. P.S. a zároveň mierny spoiler: No a samozrejme, že to Rushovi stálo zato, aspoň Virgil neostal navždy aj virgin :). (06.10.2013)

Film z prostredia, ktoré naozaj môžem, a je reprezentované krásne nadutým a pomaly sa meniacim aukcionárom, Geoffrey Rushom. Tomu sadla rola tak vynikajúcim spôsobom, že je určite jednou z jeho životných. Dej je pútavý, obsahuje pár zvratov i prekvapenie na konci. Vidíme tu mnoho symbolizmu, inšpiráciu a atmosféru čerpanú z Hitchcocka i brilantnú Morriconeho hudbu. Najvyššia ponuka je síce o umení, ale je trochu aj umením sama. A nie je len o umení, ale i o manipulácii, pretože falšovať sa nedajú len umelecké diela, ale aj ľudské city. Užite si hlavne prvé vzhliadnutie, pretože druhé s poznaním pointy a veľmi vydareného konca už nemusí mať ten efekt. (22.06.2017)

Silné. Od začátku až do konce, ve všech ohledech. Následují mírné spoilery: Konci je vytýkána nevěrohodnost a přemrštěnost, což je díky prudkému skoku z pohádkové lovestory do sviňské reality celkem pochopitelné, každopádně právě závěrečná několikaminutovka dokonale vystihuje niterně bolavé pravdy o lidských touhách. Když Virgil ignoruje možnost oznámit vše policii a nadále se ukájí ve vzpomínkách na něco, co ve skutečnosti nikdy neexistovalo, užíval jsem si katarzi jako prase, byť to nebylo nikterak příjemné pošušňáníčko. Podléhání sladké iluzi je na první pohled lepší, než boj s hořkou realitou - lepší měřítko slabosti neexistuje a existovat nebude. Nebo taky jinak: nebyl nakonec Virgil, do té doby zajatý ve své neschopnosti se socializovat, tak trochu osvobozen? Samozřejmě, není to nic originálního, ale přenádherné Tornatore-Zamarion-Morricone balení a velevážné prostředí aukčních síní s nóbl postavami a mimoidní atmosférou (šikovný mix prvků, které jednoduše, ale účinně snižují předvídatelnost příběhu) dělají z tohohle díla černého koně v soutěži o film roku. (17.09.2013)