Hobit: Bitva pěti armád

Adaptácia, ktorá rozdelila divákov na dva tábory. Jeden bol nadšený, že sa mohol vrátiť do sveta, ktorý ich pred rokmi tak nadchol, ďalší zase sklamaný, nakoľko nedostal nového Pána Prsteňov. Je to logické, aj v priamom porovnaní knižných predlôh Hobit stráca v osudovosti, atmosfére, ale vďaka rozprávkovejšiemu štýlu je to dokonale akceptovateľné. Problém nie je v tom, že sa Peter Jackson pokúsil z Hobita vytvoriť nového Pána prsteňov, ani v adaptácii tak krátkej knihy do troch dielov. Problém je v tom, že aj napriek štedrej minutáži a zapracovaniu dodatkov je väčšina postáv buď plochá, alebo nevýrazná a pridanú hodnotu nahradilo vizuálne pozlátko a priehrštenie trikových scén. Vlna kritika z niektorých strán je i tak neopodstatnená, v rámci fantasy žánru ide stále o spičku a prvotriednu dobrodružnú zábavu, ktorá nerobí nikomu zo zúčastnených zlé meno. Len tá duša pôvodného diela trochu chýba. (17.01.2015)

Cesty vedou dál a dál pod mraky i hvězdami, ale ten, kdo cestoval, teď se domů vrátit smí. Pro někoho salva počítačových triků, pro dalšího příjemná dobrodružná jízda, pro jiného válečná řezanice bez přidané hodnoty. A pro mě pohádka předcházející Pánu příběhů, tvořící sama jedno velké nezapomenutelné vyprávění. Peter Jackson je i tolik let po Společenstvu jako Peter Pan. Jako kluk, co zůstal ve svojí zemi Středozemi a odmítá vyrůst. A jen díky němu působí Bilbo jako ten nejlepší kamarád, Gandalf jako nejmoudřejší mentor a Thorin jako ten pravý ústřední charakter, se kterým stojí za to prožít každý švih mečem nebo mrazivý nádech. A v jeskyni, v Jezerním městě, na bitevním poli, v horách i v Kraji jsem zas a znova poznával, že jejich svět je i můj a že moje očekávání nejenže byla naplněna, ale i bez potíží překonána. Dvě trilogie dnes konečně vytvořily samostatnou hexalogii a já v ní chci zůstat už napořád. Takže ještě jednou... V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. (27.12.2014)

Digitálně epický konec jedné cesty. Pro Jacksona je možná návštěva Středozemě velice osobní událostí, ale bohužel pro mě, to v žádném díle Hobita nedokázal přenést na plátno a vše působí velice rutinně. Jeho hrdinové na mě působí odcizeně, kromě Bilba jím nikterak nefandím, vizuální skladba a některá "překvapení" působí velice účelově (zlatý zvon rozbije provizorní obranný val a pak zmizí?). Poslední díl je v podstatě složen z "původního" konce dvojky, kde se dokončí příběh s drakem Šmakem a pak sledujeme jen pomalou a rozvleklou bitvu, zakončenou osobními příběhy některých hrdinů. Trilogie byla natočená vcelku a tak pilování posledního dílu mělo nejvíce času, přesto na mě působí odfláknutě a obsahuje dost chyb (logických i vizuálních - zvon, nekromant, vývoj bitvy, zjevení beranů...). Přijde mi také dost smutné, že jednu knihu lze rozdělit na tři díly, které trvají vždy více jak 2 hodiny a současně každý díl působí tak, že z něj dalších 20-30 minut někdo vystříhal... je opravdu ta látka tak nosná? Nemyslím si. A ten Legolas je asi Jacksonův kamarád a prakticky vymizení krve z bitev jen ukázkou snahy o pohádku (ale vychází to? Vzali by jste na film, kde umírají stovky postav, přicházejí o hlavu, jsou 10x probudnuti, své děti?). Ve výsledku Hobit těží z původní trilogie, papírově je skoro identický, ale filmově mu chybí ta zásadní atmosféra a osudovost. Je to prostě jen horší kopie... I díky minimalizace mých očekávání (po shlédnutí dvojky) udržela film na 3*. Všem, co jsou filmem uspokojeni závidím! PS: tolik smíchu jsem u takového filmu nečekal, snad byla aspoň půlka situací vtipná záměrně:) PPS: Alfrid to vůbec nemá být, je pro mě jak z jiného filmu, trapné komedie... (13.12.2014)

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)