Okupace

Včera jsem viděl na ČT první dva díly a tak mě to odrovnalo, že jsem nelenil a během víkendu celou serii pokořil. Je to neskutečnej fofr. Když jsem do okupace šel, měl jsem představu válečnýho seriálu, ale to jsem se sekl, protože Okupace je všechno jen ne typický válečný dílo...no smíchy u toho taky moc pukat nebudeš. Velmi dobře napsaný scénář neumožňuje i přes mnoho postav nějaký zmatky, takže se orientuješ poměrně rychle jak v ději, tak v postavách. Každá postava má svůj vlastní příběh, který velmi přesně zapadá do děje, který má asi nejblíž k politickému thrilleru, který působí až na občasné jednání hlavních postav velmi realisticky. Umím se představit, že takhle nějak by Rusáci skutečně mohli na slabší státy zaútočit, všichni moc dobře víme, že Evropa není schopná ničeho krom prázdných keců. Jediný co mě v tom vynikajícím uragánu vadilo bylo jednání postav. Premiér země, která je prakticky ve válečném konfliktu bez ochranky ? Bodyguard co si občas počíná naivněji než Pat s Matem při malování, ale jinak je Okupace hodně luxusní a navyková látka. (08.01.2017)

Zaujímavý, takmer provokatívny námet, nezaručil primeranú úroveň seriálu. Už v samotnom námete chýba logika, pretože Nóri a Rusi sú v produkcii ropy konkurenti a zníženie ťažby u jedného zlepšuje obchodné podmienky u druhého. V seriáli boli prítomné náznaky toho, akými rôznymi prostriedkami môže veľmoc vyvíjať tlak na malú krajinu, ktorej neostáva veľa možností na odolávanie. Keďže sa seriál nevyvíjal podľa mojich očakávaní a pri niektorých chybách som výrazne dvíhal obočie, považujem ho za pomerne premárnenú príležitosť. (05.02.2017)

Hned na začátku seriálu nám je velmi stručně načrtnuta fiktivní zápletka a rozehrává se politický boj Davida a Goliáše. Jakmile diplomatická jednání selhávájí, situace eskaluje v otevřený odpor proti okupantské mocnosti (která by českému divákovi nemusela být uplně cizí). Toť jednoduchá zápletka, ve které se objevuje hned řada postav, se kterými se můžete ztotožnit a postupem času chápat jejich konání, které v žádném z nich neshledávám jako černobílé. Když se pozorně prokoušete vlažným startem, budete si v druhé půlce mlaskat blahem a poslední dva díly se budete modlit za stejně našlapané pokračování. Jako velký fanoušek Nesba nemůžu dát méně jak 85% (03.05.2016)

10 dílů, 9 měsíců. 10 x 45 minut plných akčních situací z vysoké mezinárodní politiky. Kdo je hrdinou? Premiér Norska? Ruská velvyslankyně? Śéfka tajných zpravodajských služeb? Členové Svobodného Norska? Investigativní novinář? Dvojí agent Hans Martin Djupvik? Majitelka restaurace? Právníci? Obyčejní lidé? (05.02.2017)

Okkuper vypadá jako by byl založený na nedávných skutečnostech a působí děsivě realistickým dojmem. Konfrontace tichého ruského nátlaku a norského navazování na politiku appeasementu je tu zobrazena nadmíru působivě zejména kvůli pomalému vývoji situace, který nemíří k pozitivní katarzi, ale propadá se do stále větší a bezvýchodnější deprese. Celkovému dojmu napomáhají silné postavy, které jsou značně nevyhraněné, jsou neustále rozervané vnitřními dilematy a vzhledem k nepříjemným posunům situace dochází k vývoji jejich postojů. Důležitý je i fakt, že seriál rozděluje hlavní pohled mezi několik hlavních postav, z nichž každá má své vlastní motivace (většinou nepochopené okolím), ale hlavně každá pochází z odlišného pracovního prostředí. Díky tomu nemá Okkupert problém s kolísavým tempem a nemusí se soustředit jen na politické dialogy, které postrádají sílu čistě politických seriálů jako je House of Cards nebo Borgen. Výtku však lze mít k Djuptvikovi, který v několika prvních dílech funguje jako hlavní tmel mezi jednotlivými zatím nepospojovanými postavami. Jeho neustálá přítomnost a vstup do děje v případě neřešitelných problémů mezi oběma stranami působí po chvíli trochu otravně. Snad jediná scéna, kde se nečekaně nenachází je, když Wenche hovoří se svým lékařem… I když i tam se to „dalo“ čekat: „Bohužel rakovina se již dostala do finální fáze, tohle dokáže vyřešit už jenom Djupvik.“ (11.05.2016)