Manon od pramene

Po vynikajícím prvním díle druhý díl celkem zklamal. Resp. pro vás asi zklamáním nebude, a to za předpokladu, že vám postačí sdostatek záběrů na Manon, kterak s kozičkami skotačí po horách. Hrozí však rychlé vypěstování averze vůči zvonění jejich zvonečků a neustálého mečení, táhnoucího se celým filmem. Celý film se v podstatě nic neděje, akorát se jednou voda zastaví a pak zase pustí. Toť vše. Úplný závěr film dost zvedá, ale holt víc než na tři to nevytáhne... 60% (01.11.2017)

Adaptace druhé části Pagnolovy knihy Živá voda. Opět výborné herecké výkony a skvělá režie. I atmosféra filmu konvenovala s knihou. Jen mi to tentokrát přišlo maličko "odfláknuté", jako by všichni až moc chvátali, aby už to měli po kupě, rychle do střižny a pak na plátno. No ale stejně je to velmi dobrý film a chuť vyrazit do Provence je při každém zhlédnutí hodně silná. (10.01.2012)

Zločin a ještě horší trest. Na konci minulého dílu jsem si nic nepřála víc, než aby chamtivec Cesar a jeho přiblblý synovec museli do konce svých mizerných životu ty karafiáty pojídat ke každému jídlu, nebo aby se jim do jejich podvodné vodní lázně nastěhoval krokodýl, zkrátka aby nějak zaplatili za to, co (ne)udělali Jeanovi od Floretty. A Boží mlýny se skutečně odbrzdily, ovšem takovým způsobem, že ve zničujícím finále nakonec litovali nejen oni, ale i já je. (03.07.2014)

Tenhle film na mě působil , tak extrémně nezáživně , že jsem si během něj stihla udělat manikúru , najíst se a jiné zábavné věci . Do půlky filmu tam Manon nahání kozy po palouku a na větu koza,koza,koza , už jsem naprosto alergická . Herecké výkony byli slabé a film mě nebavil po žádné stránce . Není , co bych chválila a jsem ráda , že ho mám za sebou , protože tohle bylo pro mě utrpení . Viděno v rámci Season Challenge Tour 2015 (27.09.2015)

Tak ako predchádzajúca časť o zatajenej vode, tak ani táto o upchatom prameni ma nenadchla. Nedokážem pridávať hviezdičky iba za to, že Emmanuelle dobre vyzerá a nijako sa tým netají. V tejto časti sa mi páčila postava Kohoutka. Keď v ňom začali bublať hormóny, bol to konečne človek z mäsa a kostí, nie figúrka z panoptika. Avizované prekvapenie na záver sa konalo, ale konalo sa aj druhé, keď som sa dočítal, že Marcel Pagnol je spisovateľ z 20. storočia a nie z 19., kam by som ho podľa výstavby príbehu pokojne zaradil. (08.09.2009)