Vetřelec: Covenant

Ten signál z neznámé planety neměl být „Take Me Home Country Roads“ od Johna Denvera, ale „Hurt“ od Johnnyho Cashe, protože tohle, drahý Ridley, bolelo nejen posádku vesmírné lodě Covenant.. Nepříliš funkčně svázaná hra na dvou písečcích, kdy ten první představuje akční sci-fi, co se sice koupe v odvážných krvavých lázních, ale inteligencí se otírá o AvP a druhý Fassieho androidí exhibici, při které se Walter / David potměšile tváří, jako že on ví, co ostatní ne, sám sobě recituje Shelleyho a hraje si při tom na Stivína, doktora Frankensteina či mocného Stvořitele. Nejhorší je, že já si uvědomil, že to točí Scott, až po finále na lodi, které budilo dojem, že něco z natočeného materiálu zase čeká až na director´s cut.. Ještěže James Franco bezodkladně vzplál touhou opustit plátno, protože místy se vyskytovaly momenty, kdy jsem očekával, že tam rozpustile nakráčí s Dannym McBridem a na krku budou mít přívěsky z vetřelčích pyjů. Výsledkem je bohužel i to, že má shovívavost při hodnocení Promethea začíná dostávat povážlivé trhliny.. (23.05.2017)

Jakožto největší hororový expert na csfd.cz uznale smekám před Ridleym klobouk, jelikož prostřednictvím Alien: Covenant vrazil mainstreamovému divákovi popkorn přímo do chřtánu a ponechal ho napospas jeho smrtelné agonii. Tento jedinečný filozofický horor, který umným způsobem rozpracovává prométheovskou látku, je určen pouze opravdovým filmovým fajnšmekrům, kteří jsou schopni ocenit Ridleyho sofistikovaný způsob práce s mýticko-symbolickou rovinou. Dlouhých osmnáct let musela kinematografie čekat na snímek, který se v daném ohledu alespoň částečně přiblíží geniálnímu Matrixu. Připočtěme uhraničivý audiovizuál či nefalšovanou vetřelčí atmosféru a zcela po právu vzdejme hold jednomu z nejlepších filmů tohoto milénia. (16.05.2017)

Je třeba se smířit s tím, že atmosféra někdejších vetřelců je tatam. Scott přináší novou verzi podle starého scénáře, který obohatil zádumčivým tlacháním dvou adroidů o jejich elektronických snech, avšak pryč je i napětí a hrůza z monster. Spíš se zaobíráme vznikem finální podoby xenomorfa, jako kdyby to bylo nějak extra důležité. Takže, zatímco ve Vetřelci 1979 se jen naklonili nad vajíčko a vzali si příšeru na loď a tam s ní bojovali, zde se děje to samé, jen se sáhodlouhou přestávkou mezi "nakažením" a exportem na loď. Načež samozřejmě samotná naháněčka v chodbách korábu nemá prakticky ve srovnání žádný grády, jedná se jen o rutinní akci. Z vetřelce jde strach asi jako z babičina štrůdlu. Po akci ultimátního mimozemšťana ve filmu LIFE zde Scott se svým zabijákem blatantně selhává. Vetřelec je sice mrštný, ale celkem neschopný a křehký. A hloupý jako ostatně celá posádka. Budiž to tím, že je to ještě mladík, že za pár let, kdy začne obtěžovat posádku Nozdroloma, už trochu nabude formu, nemluvě o kadenci útoků v Aliens 1986. (19.05.2017)

Na rozdil od ostatnich se mi Prometheus libil, takze jsem se tesil i na Covenanta, i pres slabsi ukazky a ve vysledku v tomhle pripade spis zklamani. Dej sice docela solidne navaze na predchozi dil a vsechno je to o poznani temnejsi, triky a celkove vizualni stranka jsou ocekavane bez chyby, ale tim klady vicemene konci. Samotnej dej je tezce tuctovej, velkej zaverecnej zvrat mi byl jasnej uz tak od dvou tretin filmu. Herci jsou banda nesympatickejch blbu, takze mi u vsech bylo naprosto ukradeny, kdy chcipnou (v pripade tohohle filmu skutecne spis kdy nez jestli, Ridley se s tim nemaze) a co se tyce androida, Fassbender hraje sice stejne dobre jak minule, ale tady mi uz lez lehce na nervy. No a poslednim hrebickem do rakve jsou samotny vetrelci, krome zaverecnyho frajera vypadaj vsichni dost prapodivne az usmevne, i kdyz chapu, ze jsme v prequelu, takze tu chtel asi Ridley ukazat jakejsi vyvoj. Celkove tak vlastne prumerny, hezky krvavy a vicemene nenudici sci-fi, ale od Ridleyho a potazmo cely fransizy Vetrelcu proste cekam vic. (02.05.2018)