Frances Ha

[MFFKV - 2013] Velice kvalitní scénárista je především Noah Baumbach a na dějové linii filmu Frances Ha je to opravdu znát, lepší sled událostí a změny postav jsem letos ve Varech neměl tu čest vidět. Bohužel je to stěhování filmové hrdinky po čase už trošku monotóní, ještěže stopáž je velmi příjemná a herecké obsazení taktéž. Jen se nemůžu ubránit dojmu, že to černobílé zpracování opravdu nemuselo být, ale alespoň působí více artově, kdyby byla do hlavní role obsazena například Anne Hathaway a film byl lépe propagován, tak věřím, že by se z něj mohl stát potencionální hit. (02.07.2013)

Z toho, co jsem od Baumbacha viděl, jde jednoznačně o nejdiváčtější a stylově nejodlišnější počin. V pravém slova smyslu návrat k nezávislákům raných 90. let (černobílá kamera, kontaktní zvuk). Až jsem byl překvapen, jak dobře to může v dnešní době fungovat. Černobílá kamera tu vůbec hraje dost zásadní roli. (12.07.2015)

Všetko je ako má byť, je to klubovka aké mám rád, má to "woodyallenovský" nádych, čo len kvitujem...To čo ma vyrušovalo bola hlavná hrdinka, resp. jej herecké prevedenie a niektoré dialógy, čo "šušťali papierom"(tj napísané mohli pôsobiť OK, pri hereckom stvárnení boli trochu kŕčové)..Diabol je skrytý v detailoch, čo už:) (02.07.2014)

[SFF 2013, Sydney] Konverzačný skanzen z ktorého sála bezprostrednosť, sloboda a podivuhodnosť. Môžme prirovnávať k Allenovi, Truffautovi či Jarmuschovi, ale konečná podoba patrí len a len Baumbachovi, ktorého odteraz možno nazývať usilovným auteurom. Jeho "Frances Ha" je filmom nestrojeným a čo sa ústredných (aj bočných) motívov týka, pôsobivo komunikatívnym... (17.08.2013)

Ta čtvrtá je popravdě jen za to, že mi až tady došlo, jak mi sedí Greta Gerwig a její projev, ale přece jenom jsem tenhle dojem z ní měl i Pytli na palici a to jsem viděl jen pár dní zpátky. Ona ani nepůsobí jako herečka, spíš jako reálný člověk co existuje a někdo ho jen dokumentuje při životních situacích, aniž by o tom sama věděla, prostě mistrovství civilního herectví, co jsem si nedokázal mimo Írán a Rumunsko představit - i když tam to stále je jiná liga. A koukám, že ona je i docela slavná režisérka (a snad je tak i víc slavnější než jako herečka), tak si říkám, že bych se od ní někdy mohl na něco podívat, i když Lady Bird a Malé ženy mě zrovna nelákají, ale Noci a víkendy bych klidně zkusil a taky bude mít na svědomí Barbie (!), což mě u někoho, kdo se dost často motal okolo současné nezávislé americké scény, dost překvapuje, ale proč ne, když tam aspoň částečně zůstane sama sebou. Jej, to jsem se zakecal jen o Gerwig, už bych měl začít hodnotit tenhle film. Takhle - on rozhodně není dokonalý. I přes silnou realističnost a přirozenost dialogů to občas skřípe, nechápu, proč je to černobílé (asi aby to působilo víc artově než je?) a dost mě zklamal konec, který naprosto náhle přejde k happy endu působícím dojmem, že Baumbach vůbec nevěděl, jak vše zakončit, tak tam prostě něco vrazil. Happy end mi sice sedí víc jak totální depka, přiznávám, ale i s totální depkou v závěru by to působilo úplně stejně. Jenže i přes to si mě to docela získalo, donutilo cítit to, o co tvůrcům šlo a to mumblecorové plynutí životů několika lidí, co prostě nějak žijí, mě bavilo sledovat a to podobným způsobem, jako kdysi film Karel, já a ty. Nepřišlo mi to tím pádem vůbec špatné, i když bych to pocitově měl spíš na silné tři než na slabé čtyři, ale zatím nevidím důvod tu jednu hvězdičku shazovat. Možná k tomu jednou dojde, ale zatím ještě ne. Hodně slabé 4* (05.02.2023)