Zvrácený

Mnohé scény jsou jistě v rámci "normálních" filmů často za hranicí toho, co je běžně k vidění. Rozsekaná hlava minimaxem, několikaminutové znásilnění v podchodu měly hlavní cíl - šokovat. Můj hlavní pocit z filmu je podobně jako u jiného "šokujícího" filmu Salo anebo 120 dní Sodomy překvapivě nuda. Tady ještě více znásobená. Příběh je minimální a nezajímavý. Vyprávění pozpátku není dnes nijak zvlášť originální. Co mi především vadilo byla snaha režiséra co nejvíce předvádět, jak hodně jiný a EXPERIMENTÁLNÍ ten film je. Odvyprávím to pozpátku, hodně přitvrdím a hlavně budu mávat s kamerou tak, že chvílema nebude vůbec nic vidět - z toho budou všichni ohromený! Jenže pro mě byla třeba úvodní několikaminutová scéna v gay podniku takřka nestravitelná. Ne pro oplzlost, vulgárnost, drsnost, ale protože se člověk v podstatě dívá jen na blikající světla, sem tam se ukáže kus nějakého člověka, kus nějaké zdi, sejde se po schodech, vidět není vlastně skoro nic, slyšet taky ne - jen jakési hučení. Originální? Jistě! Ke koukání? Ztěží. (27.10.2005)

Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (04.03.2013)

Nie tak dobré ako Sám proti všetkým, ale pôsobivé. Gaspar Noé trošku podbehol publiku – ak sa to o jeho filmoch vôbec dá povedať, do hlavnej ženskej úlohy obsadil známu Monicu Belluciovú + do kina nalákal na brutálnu scénu jej análneho znásilnenia. Naspäť idúci film ide od posolstva o novom začiatku, napriek temer nenapraviteľným chybám vykonaným minulosti. Slová vyslovuje nahý starý muž v maličkej kutici. Dej sa presúva cez stroboskopujúce nejasné zábery až k uvoľnenému a radostnému koncu, ktorý je vlastne začiatkom. Film o ľuďoch nachádzajúcich sa v situácii pripomínajúcej náhly prechod zo slnečného dňa do čiernočiernej tmy bez akéhokoľvek varovania. O pomste a jej adekvátnosti. O ľahostajnosti, strachu. Nešlo v prípade pomsty len o náhle vykúpenie si vlastného neuváženého správania sa sfetovaného muža na večierku? Vyznením mi film pripomenul básnickú zbierku Jána Ondruša Kľak, ktorá taktiež hovorí o páde a následnom otrasení sa i za cenu omylov, ktoré sme v náhlom afekte spôsobili. (26.09.2004)

Film, který mne doslova dostal a po kterém jsem opravdu neměl moc dobrý pocit ... Ale pak jsem si řekl, "To je přesně ono!!" Nebyl jsem ani tak šokovaný ... myslím, že Noé nechtěl šokovat za každou cenu. Nic šokujícího ani v podstatě nenatočil a neukazuje. Ukazuje prostě běžnou smutnou a drsnou realitu dnešních velkoměst, stejně jako to udělal v roce 1978 Zarchi svým "I Spit on Your Grave", ovšem na venkově ... Filmy bych nerad porovnával, ono to ani nejde, ale oba se dotýkají základního tématu násilí na ženách a pomstě. Ireversible je perfektně řemeslně zvládnutý film, který dokonale a detailně, realisticky a vhodně zobrazuje běžné stránky života, o kterých se raději nemluví. To že jde pozpátku je silně provokující, ale jediný šok jsem dostal na "konci"-"začátku" filmu, kdy M. Belluci leží na rozkvetlé louce. Ty kontrasty krásy, nového života, lásky, hnusu, brutality a perverze jsou prostě řemeslně zvládnuté, stejně jako chování sjetého Cassela ... a to jak na párty, tak potom. Jinak musím uznat, že Noé skutečně natočil nejvěrnější a nejrealističtější znásilnění v dějinách filmu. A tohle natočit, třeba jen tuhle část, to chce hodně velkou zručnost ... Perfektní film, který bohužel většina běžných diváků nevydýchá ani do poloviny a proto ani nepochopí a bohužel (!!) nepřijme ... (23.01.2008)

Hm, jaký to zajímavý vjem, skoro se mi během závěrečných sekvencí filmu dralo na mysl, že jsem byla proti svojí vůli vzdělána. Procházím teď jakýmsi obdobím života, kdy mám tendenci vymezovat se vůči své předchozí etapě, kdy jsem adorovala filmy zobrazující násilí (zejména) proto, že jsem si připadala jako veliký borec, že se na to vůbec vydržím upřeně dívat a neucukávám pohledem někam vedle. Přirozenou reakcí na to je, že teď mám zase tendenci jakýkoliv film, který dle mého "neopodstatněně" zobrazuje násilí, velmi brzy odsoudit. Během první poloviny sledování Irreversible jsem si zformovala názor, že film je zbytečný a nesnaží se nic říct, jenom šokovat "ty slušné" a tak dále a tak dále. Jenomže potom... ta zelená tráva! Ty květované šaty! Ta deka! Ta kniha! - V době psaní tohoto původního komentáře, v roce 2011, bylo hodnocení tři hvězdičky. Dnes, 2012, chápu, že čas vše zničí, a hodnocení zvyšuji na pět. ♥ (09.01.2011)