Zvrácený

Gaspar Noé se rozhodl, že řekne o naší společnosti věci, o kterých se ví, ale neříkají se. Míra násilí v jeho podobě naprosto převrací vše, co jsem, kdy viděli(resp. neviděl, protože mi to nikdo neukázal). Scéna se znásilněním si nebere servítky naprosto s ničím ani s žaludkem diváka. Pro někoho to bude hodně velké sousto, ale pokud vydrží scénu v gay clubu a toto znásilnění již ho prakticky nic drastického nečeká ( pokud si nemyslíte, že drogy neexistují...). Krásná Monika Bellucci v tomto filmu dostává celkem slušnou nakládačku a její manžel Vincent Cassel na tom taky není o moc lépe. Celý tento krutý film o světě, hnusu v něm, štětkách, homosexuálech, drogách, lidech a pomstě je experimentálně odvíjen pozadu. Noé si netroufnul na styl jiných režiséru, kdy je film poskládán nechronologicky ( Alejandro González Iñárritu ). Výsledek je zvláštní. Nepadne každému, ale někdo v něm uvidí opravdu úžasné dílo. Dokonalá, živá, volně poletující kamera spojená s ponurou hudbou vytváří neuvěřitelně silnou atmosféru, která silně připomíná pobyt v tranzu nebo okamžiky pod vlivem omamných látek. Celkově film, který by měl vidět každý, kdo má silný žaludek(upřímně nepřišli mi scény až tak hnusné... už jde asi o zvyk ) a odvahu zkusit něco nového, co zkouší riskovat a poskakovat na velmi tenkém ledě diváckého vkusu. Pan režisér má hodně rád agresivitu, doufám, že se brzy s něčím opět zajímavým ukáže. (06.08.2004)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně agresivní film, který po svém skončení nedokážete milovat, stejně jako ho ani nedokážete zcela zavrhnout. Ostatně ho nejen po celé Evropě pobouřeně přijímali. Osobně jsem viděl už mnoho násilných scén, ale na to, co předvádí režisér, scenárista, střihač a kameraman Gaspar Noé, by měli distributoři dávat varující nálepku. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí ukazuje nezkreslující násilí, pohlavní orgány, ostře realistické scény. Divák netuší, kam tenhle experimentální (a přiznejme si originální) štěk ze života tří lidí (žena, její přítel a její bývalý manžel) vůbec zařadit!! Silně kontroverzní dílko s divákem otřese, celé vypráví vlastně jen o brutálním znásilnění oné ženy a honbou za pomstou obou mužů. Takže nejprve nemůžeme rozluštit nečitelné titulky a vzápětí, po (zatím) nesrozumitelném pátrání po jistém muži a následně šokujícím útoku hasicím přístrojem, chápeme, jak se věci mají. Vše se odehrává v neuvěřitelně zvrácených situacích a děj totiž sledujeme pozpátku – v těžko čitelných prostředích, v dlouhých záběrech bez střihu. Každá situace má přibližně něco pod deset minut a jsou odděleny přechodovými pasážemi hodně těkavé kamery. Tudíž i scéna brutálního análního znásilnění a následného surového ubití je snímaná na jeden záběr. Noé postavy nešetří, lokace ukazuje jako největší díry světa, absolutně není optimistický, jeho záběry jsou místy nesnesitelné. A nestravitelné. Nevím, zda-li chtěl popudit lidi, aby konečně otevřeli oči a pochopili, co se děje kolem jejich domovů. Každopádně je smutné si uvědomit, že podobné situace téhle skládačky už mnozí z nás mohli zažít. Ocenit lze jistě ústřední trio, vše je úžasně načasované, přesné a přirozené (třeba jako milenecká epizoda skutečných životních partnerů Monicy Bellucci s Vincentem Casselem v posteli). Tahle francouzská mozaika není pro každého, i hodnocení může být na stupnici od „odpadu“ k nejlepšímu a přesto bude vždy nějakým „pravdivým“ způsobem odůvodněno!! (23.03.2006)

Těžko hodnotit. Záleží na tom, jak se to vezme. Originální film to určitě je, ovšem režisér to místy přehnal. Nemyslím tím ty zvrácené scény, ty byly sice zvrácené, ale aspoň se někdo nebojí světu ukázat věci, které se dějí, ale moc se o nich nemluví. Vadila mi spíše ta kamera, která se ze začátku motala sem a tam, což nebylo zrovna moc příjemné. I to byl asi záměr autorů, ale tohle se na můj vkus moc nepovedlo. Děj vyprávěný pozpátky se nakonec jevil jako fajn nápad, ovšem ze začátku jsem se v tom trochu ztrácel. Příběh má určitě něco do sebe, konec se mi líbil. 60% (28.09.2010)

Můj nejsilnější filmový zážitek! Poprvé jsem cítil fyzickou bolest, která vycházela z mých pórů. Trpěl jsem...šíleně. Je to má nejhorší noční můra. Nenávidím ji a chci ji zničit, ale přitahuje mě, tak proč bych ji odklízel z cesty? Bylo to jako epileptický záchvat. Neumím to popsat, bubnuje mi hlava! Transcendentní zážitek, o kterém vím, že mě posune emotivně někam jinam. Ne vždy modrá barva v procentuálním měřítku znamená.!.!.! Vždyť jsem vycvičenej šílencem M.M., tak proč mě to tak dostalo? Píšu surrealisticky, protože to jinak nejde. Mnoho lidí mne odsoudí, avšak tenhle film má obrovské spektrum Čehosi. A nad ním budu bádat forever. O lidském mučení mluvím s despektem. Trápí mě, zabijí. Zvráceným by si však měl projít každý. Měl by si utřídit myšlenky a poznat sám sebe. Jsem neurválé zvíře či racionální člověk? A následnou odpověď vykřičet do Prostoru. (03.05.2010)