Zvrácený

Film se dá označit za kontroverzní, avšak stejně tak (ne-li spíš) za nevyrovnaný. A to nejenom scénami násilí, ale i zpracováním jako takovým. Jsou hrátky s kamerou milým a originálním experimentálním oživením podtrhující atmosféru snímku, nebo jenom bezúčelnou exhibicí, ze které diváka akorát tak bolí hlava a není schopný rozeznat, co je zrovna v záběru? Mělo by být publikum emočně odrovnáváno první polovinou filmu a pak to v něm má vše postupně dozrávat (s pomocí mistra Beethovena), protože je to ve výsledku pro sledujícího vlastně dosti zdrcující pozorovat ty nic netušící postavy a vědět to, co oni ne, nebo je divák vycucnut zbytečně brzo a zbytek filmu je pak pouze nastavovanou kaší nejenom bez citového účinku, ale i jakéhokoliv jiného, tedy víceméně nudou? To už si každý musí zodpovědět sám. Zvrácený je ten ojedinělý případ filmu, kterému kdokoli může dát jakékoli hodnocení, a naprosto ho pochopím. U mě dojmy z filmu skončily tak na půlce cesty, proto hodnotím průměrem, ale na scénu z podchodu jen tak nezapomenu, za její zpracování rozhodně palec nahoru. (03.02.2014)

Velmi výrazný snímek Irréversible nenechá nikoho chladným. Obzvlášť zaujme kamera, jíž se chopili Benoít Debie a všestranný Gaspar Noé, kteří přicházejí se zcela netradičním snímáním kamery. A to s něčím doposud nevídaným… Trojité salto se šesti vruty (čímž si zajišťují účast na zimních olympijských hrách r. 2006). Ani ponor do gay klubu Rectum nebyl snadný; a aby jejich řiť ustála ten nápor 4% ptactva, byli nuceni zapařit až na šrot. Na řadu přichází i vyhledávaná centrifuga – atrakce určená jen pro stabilní zažívání. Naopak herečtí protagonisté nevybočují… jako vždy exceluje nespoutaný uragán Vincent Cassel, jen Monica Bellucci výjimečně nenastavuje tvářičku, ale prdelku. Moc by mě zajímalo, jak by si ten přihřátej chlívák poradil s obrněným pozadím Jennifer Lopez (sešrotování koulí by nejspíš byl ten nejméně podstatný problém). Zvrácený mě tedy až tak nešokoval, jen mi nepatrně rozbouřil žaludeční šťávy. Ale stejně je Gaspar Noé pořádnej kanec, a zaslouží řádně vyklepat nejtek. (19.11.2011)

Irreversible sa mi páčil. Ale čakal som niečo rafinovanejšie, "depalmovskejšie". Má myšlienku, ale nie tak silnú, že ju bolo treba vysloviť tak extrémnym obsahom. Silné momenty sú VEĽMI silné, no kecačky navôkol sú natoľko obyčajné, že vo filme s tak vytriebreným vizuálom pôsobia nudne a silene. Vo výsledku je Irreversible iba štylisticky zaujímavá provokácia s cieľom privolať do kina minimálne celé Francúzsko a vyvolať diskusie. (16.07.2004)

Po shlédnutí tohoto „hororu“ už chápu, proč je tolika lidmi označován za nestravitelný. Tak první část v baru „Konečník“ byla hodně zmateně natočena, vím že účelně, ale na mě kvůli se nepřehlednosti (na první shlédnutí) působila spíš negativně. Scény s hasičákem a tunelem jsou potom hodně dobře natočeny a slabším povahám můžou film hodně znechutit, já si je užíval. Ke konci filmu přibývá více mluvení, které končí pěkným zakončením. 7/10* (08.05.2010)

Mnohé scény jsou jistě v rámci "normálních" filmů často za hranicí toho, co je běžně k vidění. Rozsekaná hlava minimaxem, několikaminutové znásilnění v podchodu měly hlavní cíl - šokovat. Můj hlavní pocit z filmu je podobně jako u jiného "šokujícího" filmu Salo anebo 120 dní Sodomy překvapivě nuda. Tady ještě více znásobená. Příběh je minimální a nezajímavý. Vyprávění pozpátku není dnes nijak zvlášť originální. Co mi především vadilo byla snaha režiséra co nejvíce předvádět, jak hodně jiný a EXPERIMENTÁLNÍ ten film je. Odvyprávím to pozpátku, hodně přitvrdím a hlavně budu mávat s kamerou tak, že chvílema nebude vůbec nic vidět - z toho budou všichni ohromený! Jenže pro mě byla třeba úvodní několikaminutová scéna v gay podniku takřka nestravitelná. Ne pro oplzlost, vulgárnost, drsnost, ale protože se člověk v podstatě dívá jen na blikající světla, sem tam se ukáže kus nějakého člověka, kus nějaké zdi, sejde se po schodech, vidět není vlastně skoro nic, slyšet taky ne - jen jakési hučení. Originální? Jistě! Ke koukání? Ztěží. (27.10.2005)