Andrej Rublev

Ve všech Tarkovského filmech (co jsem viděl) mi prostředí přijde spíše jako kulisa pro filosofické myšlenky hrdinů. Většinu jeho filmů jsem spíše nepochopil, Andreje jsem pochopil a možná právě kvůli "reálnému" středověkému prostředí. Tarkovský je opravdu mistr filmař a tahle jeho vize určitě nenechá hodně lidí chladnými. (27.01.2007)

Vedel som do čoho idem a toto vedomie mi celý prežitok nijako neuľahčilo. Zmieril som sa s tým, že Andrej Tarkovskij je významný režisér a Andrej Rubľov je asi jeho najvýznamnejší film. Nefalšovane som sa snažil nenudiť pri siahodlhých záberoch a málo obsažných dialógoch. Nepodarilo sa. Ani môj minimálny záujem o historické filmy sa mi nepodarilo zmeniť. A tak z celého filmu mi ostal iba pocit, že Tarkovskij je dobrý filmový režisér, že veľmi dobre vedel, čo a ako chce nakrútiť a pravdepodobne sa mu to aj podarilo. Problém spočíva v tom, že som jeho myslenie a výtvarné vyjadrovanie nedokázal vnímať a chápať. Ale na rozdiel od iných užívateľov nemám pocit viny, ani menejcennosti. Proste sme si s Tarkovským nesadli. To sa stáva. (30.08.2016)

Mám hned několik prostých důvodů, proč se mi Rublev moc nelíbil. -- 1. EMOCE: Pokud zaznamenám v 200 minutové stopáži pouze cca 30 minut, které mě pocitově zaujmou a posadí mě pevně na zadek, tak prostě od přírody nemůžu být spokojen. 2. PŘÍBĚH: Je sice časově a vypravěčsky rozsáhlý, bohatý na postavy a dobové prvky, avšak formálně je až neúnosně roztahaný, zbytečně poetický a téměř po celou dobu jednoduše nudný. Mezi kapitolami jsou sice viditelné souvislosti a vše dává dohromady srozumitelný celek, ale Tarkovskij zasahuje do děje často velmi necitelně, jen okrajově přibližuje časové skoky a divák často neví co, kde a kdy se vlastně děje. 3. HUDBA: Zatímco česká Markéta Lazarová se svou unikátní ponurou výpravou výrazně opírá o nádherný hudební doprovod, zde tahle nezbytná složka všech kvalitních filmů trestuhodně absentuje (mrzí mě to hlavně v ohledu na závěrečnou scénu, kde se projeví přímo enormní hudební potenciál). -- Co se už ale z pohledu kvality upřít nedá, je vymazlená, obrazově neskutečně autentická a surová výprava, kterou by si dali za rámeček všichni velcí režiséři, a také historická věrohodnost co se podoby světského života v 15. století týče. Ani to však nedokáže zakrýt ten smutný fakt, že jsem většinu filmu spíše odevzdaně přetrpěl a že jsem se cítil v naprosto, ale v naprosto jiné společnosti než před dvěma týdny u geniálního Stalkera... 65% (24.02.2014)

Tarkovského opus, jedinečné dílo a také jeden z filmů, které patří mezi základní filmy světové kinematografie. Jeho příběh o ruském malíři ikon Andreji Rublevovi je rámovaný krásnými, dlouhými záběry, zkrze které vzniká nezapomenutelná atmosféra. Černobílá kamera a spoustu až symbolických náznaků a transcendentních nadvýznamů. Mimo jiné doporučuji koupit DVD, které vyšlo i u nás, tenhle film stojí za to mít v poličce... (24.01.2008)

Tak jsem viděl Andreje Rubleva. Přistupoval jsem k slavnému tříhodinovému opusu velmi opatrně, žel celkový zážitek mi nedokázal patřičně vykompenzovat náročnost sledování. Výtvarná a technická stránka filmu jsou naprosto brilantní: spousta pohybů kamery po velkých celcích, precizní historická výprava, davové akční scény a v poslední třetině i fascinující náhled na tvrdou fyzickou práci při výrobě a věšení zvonu, to vše zajistilo, že jsem častěji měl z Andreje Rubleva i pozitivní dojmy a na některé pasáže jsem hleděl přímo fascinovaně. Ovšem nebýt pár scén kolem malování a výroby fresek, byť se ve výsledku celkem ztrácí, a dlouhé závěrečné videoprezentace Rublevových obrazů, na základě většiny filmu by mi možná ani nedošlo, že sleduji životopisný snímek o slavném malíři, jelikož mi připadalo, že se umělcovu dílu věnuje dost okrajově. Jako filozofický film řešící témata umělce ve vztahu ke společnosti, režimu, náboženství apod. by na mě Andrej Rublev snad i mohl fungovat, kdyby na mě nebudil tak studený dojem, představitel v hlavní roli nepůsobil podobně nezáživně (co na tom, že prý strávil pro autenticitu během natáčení kdovíjak dlouhý půst, když si mě ničím nezíská a tím pádem i k jeho postavě se mi hledá hlubší vztah...) a dialogy na podnětná témata neevokovaly bezemoční výměnu napsaných replik. Výtvarně nádherné provedení protkané řadou jedinečných záběrů (včetně toho snad nejpůsobivějšího v úplném závěru) značně zachraňuje mé hodnocení, vede mě k jistému uznání a také vnímání osobitě stylové pocty dávnému výtvarnému umělci ze strany režiséra a kameramana, ale jako celek ve mně vyvolává často víc pustého chladu, než nadšení. [65%] (21.09.2023)