Nostalgie

Nostalgii jsem podle tematu daval z cele Tarkovskiho filmografie nejvetsi sance. Bohuzel, zklamalo to na cele care. Nechapu jak mohl natocit dokonalost jako Stalker a hned potom takovouhle nezazivnou a nudnou patlaninu. Nektere zabery byly pekne, jakasi umelecka snaha tam take byla, ale Tarkovski tohle jednoduse neukociroval, za celou dobu me to nedokazalo chytnout a divim se, ze jsem se u toho neukousal k smrti. "Poetry is untranslatable, like the whole art. " 3/10 (28.03.2010)

Na malú chvíľu som si chcel odpočinúť od Bonda, a tak skúšam Nostalgiu od „sovietskeho filozofa” Tarkovskijho, kde nemôžem tvrdiť, že by som prežil relaxačný, filmový pobyt, ba naopak, chce to predovšetkým - pevnú vôlu a EXTRA vnímavého, ochotného diváka, a vtedy sa vám film naozaj veľmi odvďačí. Nie je to vec pre každého (už vonkoncom nie pre odchovancov sociálnych sietí), je to strašne pomalé a hĺbavé, s hypnotickou d.p. Giuseppeho Lanciho, ale najmä s bravúrnými čierno-bielymi vskuvkami (flashbacky). Ťažký, náročný a komplikovaný film, a presne taký občas i rád vyhľadávam, aby som si trochu rozšíril obzory. PS : Tento režisérsky mág je akurát v mojej domácej knižnici, keď by som povedal, že nastal čas vrátenia sa k jeho kinematografii... (23.06.2019)

Česká televize končí svoji recenzi větou: Jediným určujícím interpretačním klíčem tohoto navýsost niterného filmu tak zůstává jeho název. To je samozřejmě "blbost v blbosti". Kdo chce dešifrovat Nostalgii, měl by si přečíst esej Sørena Kierkegaarda "Nemoc k smrti", kde je nostalgie uváděna pod přesnějším pojmem "zoufalství". Ostatně Tarkovskij a Kierkegaard mají k sobě blíže, než je možná na běžný pohled patrné. Jejich existenciální filosofie se vyznačuje podobnými rysy, byť jinými než u Sartra nebo Becketta. Porovnejme třeba: Může-li si člověk sám nad sebou zoufat, znamená to, že si uvědomuje, že má já; a zoufá si nad ním, ne nad pozemskostí či nad něčím pozemským. (07.02.2024)

"Povím ti příběh. Jeden muž zachraňuje druhého, který klesá do bahnitého rybníka a riskuje přitom svůj vlastní život. Teď oba leží na břehu rybníka, popadají dech jsou vyčerpaní. Zachráněný muž říká: "Idiote, co jsi to udělal? Já tam žiji!"... Cha, cha, cha. Zlobil se.. (Slovy nepopsatelné, zvláštní, ale přece jen dokonalé..) (14.03.2013)

Andrej Tarkovskij i v Nostalgii potvrzuje svoji genialitu v aranži dlouhých záběrů. Skvělé kompozice jízd a naprosto výborné využívání jedné jízdy v obou směrech, které navíc ruský režisér vždy dokáže zajímavě ozvláštnit. Kdybych měl ale celý film zhodnotit jedním slovem, bylo by to asi "COŽE?". I tak mě ale Nostalgie nenudila ani minutu. (15.02.2010)