Oběť

Příjemná změna v Tarkovského filmografii, i když i zde je velmi mnoho různých jeho "trademarků". Příběh je překvapivě dost...příběhovitý a nejedná se jen o film o pocitech, vizích a monolozích, což mě překvapilo, bohužel, toto vše platí jen pro první půlku, druhá je naprosto odlišná a hlavní postava Alexander se chová naprosto nevysvětlitelně..nerozumím tomu.. Nicméně koukalo se mi na to dobře, lehčeji, než na většinu ostatních jeho filmů. (04.06.2008)

Tarkovského špecifické obrazy a výrazovo nemé tváre postáv sú neodmysliteľnou súčasťou jeho rozprávačského štýlu, ktorým dosahuje určité duchovné poznávanie jak hmoty, astrálnych telies, tak životodarného okolia a slabostí ľudského pokolenia. A ich vzájomnému pôsobeniu. Dej je zasadený kamsi do švédskeho vidieka (prvá polovica dejovo nedejová, tá druhá nedejovo dejová až somaticky spirituálna), ktoré obýva tamojšia majetnejšia rodina. Už to je istý protipól, naviac ak aj bežné každodenné činnosti nahradzujú filozofovaním a skôr verbálnymi prejavmi vnútorných neistôt, tápaním a ponevieraním sa v životnej kríze. Vonkajší zásah a strach z globálnej katastrofy vyviera v jeho prezieravom intelekte skôr v akomsi gnostickom prejave oveľa zložitejšie previazaného sveta zmyslovosti, ktorý je narušený a nevedmo ho primäť k väčšej aktivite. Na tieto a ďalšie súvislosti napovedá aj v mizanscénach a medzi riadkami. Zatiaľ čo v Stalkerovi telefón zvoní uprostred života bez technológii a spĺňa úplne odlišný účel, tu je nemý a uzatvára protagonistov vo vzduchoprázdnu. To isté platí o strome ako symbolu rozkvetu a sucha. Jediné, čo ešte toto útlo poznačené dno človeka môže spasiť, je obeta (vedomá inšpirácia Bergmanom – viď Mlčanie a Jesennú sonátu). A tá je nezbytná, hoci je bolestivá. Predabovanie nie presne načasované (alebo to snáď len mne tak zhatila inak kvalitná verzia?) a možno ide aj o najslabší autorov film, stále je to solídny nadpriemer na poli artu a poetického panteizmu, ktorý zlučuje vonkajšie živly a vnútorný – hermetický svet. Akoby sa sám Tarkovský odovzdával od svojho domovu a považoval to za jediný možný krok, hoc ho to páli a robí to nerád. Ale už som mu nevedel tak prísť na vrub. A nezachránia to ani vzdialené Nykvistove trajektórie, ani atmosférou meniace sépie a ďalšie aspekty formálnej vychytralosti. (25.04.2016)

Oběť je jediným filmem A. Tarkovského, ke kterému si dělal scénář úplně sám a také jeho jediný film, na jehož realizaci nemusel nijak výrazně dlouho čekat. Nevím, jestli je to právě kvůli těmto dvěma věcem, ale každopádně mi připadá Oběť po stránce scénáře a formy celkově nejslabší. Všechno mi připadá vykonstruované, odfláknuté, rychlokvašné. Neustále se tam mluví a mluví a mluví - až to připomíná spíš nějaké divadelní představení. A neskutečně mě iritují prakticky všechny herecké výkony (což ale možná byl záměr). Po myšlenkové stránce je to naopak jeden z Tarkovského nejsilnějších snímků. Skoro se chce říct : Škoda, že to nenatočil v SSSR, kde by při čekání na povolení natáčení vypiplal scénář k dokonalosti jako u svých předešlých filmů. Přes to všechno je to ale znovu výjmečné dílo. (03.03.2007)

Tarkovského filmy mi veľmi nesedia, keďže plytvá časom, ja mám rád, ak niekto povie veci priamo a zdôvodní ich, prípadne tým ťažšie pochopiteľným dá viac priestoru. Z jeho tvorby ma zaujali všetky jeho filmy, no plne oceniť som dokázal len Stalkera. Tento film ma unudil snáď najviac (až do zhliadnutia Solarisu), no napriek tomu ním akoby vzdávam úctu jeho tvorbe, lebo jeho výpoveď dosiahla obrovských rozmerov a to, čo ním vypovedá je ozaj silné. Poetické to je, je to neobyčajné dielo, ktoré sa podobá svojím predchodcom, no opäť má aj svoje vlastné čaro. Mne je len ľúto, že nenatočil viac filmov, aj keď postup jeho tvorby je neobyčajná vec sama o sebe. (04.06.2013)

Těžko se srovnávám se svým nepochopením. Ve filmu byly natolik silné momenty, že jsem začala chápat pocity sekané - rozemlít a tepelně zpracovat. Ale ty byly prostřídány dlouhými nezáživnými sekvencemi. Mnohé jsem nepochopila, když to shrnu, ze začátku se na mě sypalo jedno moudré pochopení lidstva, které stojí nad propastí, za druhým. Pak dlouhá pauza a následuje očistný oheň, který umožní povstat novému a lepšímu, bude-li to nové chtít být lepší. (16.12.2012)