Solaris
Soljaris
Režie:
Andrej TarkovskijScénář:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrají:
Natalja Bondarčuk, Donatas Banionis, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Vladislav Dvoržeckij, Raimundas Banionis, Bagrat Oganěsjan (více)Obsahy(1)
Snímek Solaris na motivy románu Stanislawa Lema pojednává o ovdovělém psychologovi Krisu Kelvinovi, který je vyslán na vesmírnou stanici obíhající kolem planety zvané Solaris pokryté oceánem. Má zde vyšetřit záhadnou smrt lékaře, stejně jako psychické problémy sužující kosmonauty, jejichž počet rapidně klesá. Kelvin se na stanici setká nejen se zbývajícími členy posádky vykazujícími podivné a odtažité chování, ale ke svému velkému překvapení i s vlastní ženou Khari, která je už sedm let po smrti. Záhy vyjde najevo, že Solaris oplývá něčím, co u kosmonautů na vesmírné stanici vyvolává potlačované vzpomínky a obsese, a Kelvin je tak nucen zpochybňovat vlastní vnímání reality. (Cinemax)
(více)Recenze (363)
Patrně nejpřívětivější Tarkovského film, ale i tak to není snadné dívání. Rozhodně nejde o efekty, těch je zde minimum. Nechybí samozřejmě záběry na vodní hladinu a Anatolij Solonicyn. I když je centrem dění vztah hlavního hrdiny a jeho planetou zhmotněné mrtvé ženy, není film žádnou velkou romancí. Spíše klade otázku, jestli se zhmotnělou ženou má zacházet jak s člověkem. Zajímavá hudba a zvláštní závěr. ()
Hmm, tak psycholog, svědomí a ostrov. Co víc k tomu dodat. ()
Ač jsem čekal velkou dávku filozofie, rozhodně jsem nečekal, že nakonec Solaris pro mě bude nejvíce meditativní film od Tarkovského: Hledání pravdy a boj s větrnými mlýny. "....neznalost toho data nás činí nesmrtelnými" (kdo máš uši k slyšení, slyš) Božský oceán a jeho znovuzrozující se emnace v lidském těle, která je člověkem. X "Milujeme jen to, o co můžeme přijít." Oběť která zahanbuje lidstvo, protože není z jeho strany. Asketická samota vesmíru - "najdu si nové zajímavosti, nové znalosti. Ale nebudu schopen se jim oddat celý"... - Vše je nakonec Oceán. ()
Môj druhý Tarkovskij a zase tvrdý oriešok. Každopádne film stojí za pozornosť a je pre veľmi malú skupinu ľudí. Zaujímavý film s dobrým záverom a na ruské pomery v tej dobe určite zaslúži uznanie. Zábery na japonské veľkomesto vo viere, že je to ruské mesto v budúcnosti je zaujímavé. 80% ()
Slabé 4. Prvá hodina veľmi zaujímavá. Od príchodu na stanicu nič moc. Vlieklo sa to a vlieklo. Žiadne odpovede ktoré by boli ukázané filmovou rečou, lek kvákanie a všetko povedali herci. Byť to o 40 minut kratšie hodnotím to lepšie..Myšlienka super. Vidno že taký Crichton zo svojou Sférou-film Koule sa inšpiroval. Tak isto scéna s výpoveďou pilota na začiatku je veľmi podobná tej s Jodie Foster z filmu Kontakt. ()
slova, slova, sl... ()
V poradí môj druhý film tohto režisérskeho velikána, kde došlo k zlepšeniu. Myslím, že je zbytočné hovoriť o všetkých režisérskych postupoch, ktoré Tarkovskij aplikoval v tomto filme. Tým že som iba filmový fanúšik a žiadny expert, som veľa jeho skrytých významov neodhalil. Sú tu však veci, ktoré ma vo filme zaujali a začínam si Tarkovského štýl všímať - neodvážim sa povedať že chápať. Môže to byť napr. záber tajomného oceánu, ktorý je snímaní iba z jedného uhla, zobrazenie vesmírnej lode, rozhovor v odraze zrkadla (následne mŕtve telo v odraze), alebo farebnosť kamery, ktorá môže byť v jednu chvíľu farebná či čiernobiela, inokedy zase divák dostane chladný odtieň modrej. Filmu trvalo kým ma dostatočne upútal, keďže má pomalé (ale potrebné) tempo. Všetko začalo keď sa spomínali "hostia", ktorí sa môžu na tejto vesmírnej lodi objaviť. Potom sa už začala hra, ktorá sa najviac odráža na psychickej stránke človeka. To že má film skoro 3 hodiny by mi vôbec nevadilo, keby je ten štart o niečo lepší 80% ()
Tarkovskij vyžaduje velmi inteligentního a vnímavého diváka, čemuž nevím zda odpovídám. I tak na mě dokáže působit velmi silně a je vidět, že do svých filmů vkládal mnoho energie. Solaris, tajemná planeta, jež si hraje s lidskými myšlenkami, je jakousi alegorií slabosti člověka, vždy je něco více, čím je lidský rozum ovládán a co vystavuje náš mozek každodenním zkouškám. Nikdo se nedokáže ubránit, své myšlenky nemáme tak pevně v rukou, jak bychom chtěli. ()
Všemohoucí čeká na druhém konci vesmíru, tj. ne dál než na druhém konci města, promlouvaje k nám ústy našich ztracených lásek a k nim zas ústy našimi. ()
Solaris má mnoho vrstev a řekl bych, že v zásadě je spíš úvahou než jednoznačnou interpretací. Je to ale režíjní skvost, který pod meditativní atmosférou, skrývá obnaženou lidskou psychiku a spoustu stěží zodpověditelných otázek k zamyšlení. / Whenever we show pity, we empty our souls. / ()
Příběh se odehrává na kosmické stanici umístěné na oběžné dráze nad planetou Solaris, která představuje dosud nepoznanou formu vědomí. Je schopna zhmotňovat lidské myšlenky a hrdinové se tak setkávají tváří v tvář se svou minulostí a svými vzpomínkami. Na stanici také přichází psycholog K. Kelvin, který na ní má provést výzkum, avšak kvůli ztrátě své milované ženy, která se mu na této stanici zhmotňuje, podlehne síle planety i on. Film je velmi krásnou podívanou. Tarkovskij úžasně pracuje s obrazem. Obsahově je dílo velmi filozofické a nutí člověka klást si otázky nad vlastním životem a nad tím, zda i my si tak trochu nelžeme, protože nechceme vidět realitu. Stejně tak Kelvin si odmítá připustit, že zhmotněná žena je pouze výplodem jeho vlastní mysli, ale místo toho ji začíná víc a víc milovat. Film na mě zapůsobil velmi melancholicky a jako po každém Tarkovském, i po tomto jsem se ještě pěkných pár hodin cítila jako v jiné realitě. ()
Vážně bych se chtěl setkat se všemi lidmi, kteří tomuto blábolu dali vysoké hodnocení. ()
"Snažíme se dobývat ty nejvzdálenější kouty vesmíru, přesto nám naše vlastní nitro zůstává cizí..." ()
Hypnotické. Neuveriteľne atmosférické. Technicky dychvyrážajúce, úźasná hudba. Tie takmer tri hodiny ubehli ani neviem ako. Záver skvostný. A vôbec: celé je to úžasné dielo. Množstvo otázok, voľné interpretačné pole a réžia, ktorá drží diváka v napätí aj pri pohľade na vlniace sa riasy vo vode. Nádhera. ()
Člověk nemůže donekonečna vytěsňovat problémy. Když se od nich pokusí utéct, stejně si jej naleznou. Na konci tohoto útěku se může stát, že člověk konečně nalezne sebe sama. Sdělení filmu Solaris je i přes zdánlivou komplikovanost velmi prosté - i přes všechnu civilizovanost, vzdělanost a chladnokrevnou rozumovost, to, co nejvíce člověk potřebuje, je právě druhý člověk. Nikoliv Bůh, ale partner, rodič přítel... (Doporučuji zhlédnout v co největší obrazové kvalitě, dobrá orientace v záběrech a ve struktuře filmu je v tomto případě základem pro zdárné recipování) ()
Už ze začátku jsem tušil, že to nebude to pravé ořechové. Taky, film ze Sovětského svazu 70. let, co se dalo očekávat? U filmu jsem doslova trpěl téměř od první minuty až do samotného konce. Námět nebyl úplně špatný, i trochu zajímavý, ale zbytek se plácal v jakémsi „uměleckém“ tentononcu, kterému jsem rozhodně na chuť nepřišel. Celou ukrutně dlouhou stopáž natahují hlavně nechutně dlouhé záběry, kdy třeba 5 minut jede auto po silnici. Ano, jenom jede, bez hlubšího smyslu. Po hodině bezedného filozofování a plácání se v až zdánlivě nesouvislých dialozích se konečně děj přesouvá na onen Solaris, ale to ničemu nepomáhá. Atmosféra docela ušla, zpracování zajímavé, ale ať je to sebevětší a sebelíp hodnocená „klasika“, pro novodobého sci-fi fanouška to rozhodně není. Mně osobně to tedy nesedlo a přál jsem si, ať už je konec. Viděno jednou a doufám, že nikdy víc. Tedy, pokud nekouknu na remake z roku 2002. 15% ()
Brueghel a Bach - tak teď už chápu, kde tyhle inspirace bral Trier. Ale kombinace to je podmanivá a nádherná... Solaris je takový filzofování nad smyslem života, láskou, lidskostí atd. v prostředí, který nejspíš má bejt jenom jiný a hlavně nelidský - ta rovina sci-fi tu teda funguje spíš jako nosič. Atmosféra byla úchvatná, těžko popsatelná, těžko čitelná; obecně ale nezastírám, že občas jsem trochu ztrácel pozornost a přišlo mi to až moc rozvláčný - stejně jako se mi špatně četlo v (pro mě plochym) Kelvinovi a jeho emocích. Ale námětů k přemejšlení a zajímavejch myšlenek je tam spousta, určitě to chce vidět víckrát než jen jednou. A ten konec docela brouka do hlavy zasadí - za mě předevšim s otázkou, proč to vlastně udělal, proč se rozhodl pro takovejhle život? Možná proto, že zjistil, že se tomu nedá vyhnout - že každej si nakonec stejně žije jen v tý svý iluzi, ve svym vidění světa kolem sebe - na svym vlastnim Solarisu...? / Kdo jsme a kam jdeme? Nejšťastnější lidi jsou ti, kteří se nikdy neobtěžují pokládáním takových prokletých otázek. / Ztratili jsme kontakt s vesmírem. Lidstvo ve starověku nemělo takové problémy. Nikdy se nezeptali proč... / Láska je něco, co je možné prožit, ale nelze vysvětlit. Můžeš vysvětlit jen myšlenku. Miluješ jen to, co můžeš ztratit. Sebe, ženu, svoji zemi... ()
(77/2023) / Prvé stretnutie s Tarkovskym. V pohode. Trochu som sa obával ako moc filozofické to bude, ale realita bol skôr jemne psychologický film s viacerými zaujímavými témami a dilemamy. Čo je na filme fascinujúce je tá vzťahujúca, zvláštne depresívna socialisticko-budovateľská atmosféra. A celkovo vizuálne a technicky je to veľmi špecifické, ale celé som to fakt hltal. (7/10) ()
Američané a Britové měli svou 2001: Vesmírnou odyseu (1968). Zásadní sci-fi milník s filozofickým přesahem, za nímž stojí intelektuální vizionář Stanley Kubrick. Přímou odpovědí Sovětů byl národní poklad Andrej Tarkovskij a jeho Solaris (1972). Zatímco Kubrickův příspěvek byl vnímán v rovině technologického skvostu, Tarkovskij dal filmovému světu mimořádně magický zážitek natočený za „pár kopějek“. Oba dva filmy spojené prvkem sci-fi tématiky nabízejí diametrálně odlišnou zkušenost a obě dvě díla rozhodně stojí za zhlédnutí. Pro tvorbu ruského filmaře byly příznačné extrémně dlouhé stopáže a nejednoznačně podaná poselství, které z jeho filmů činily především divácké výzvy, spíše než lákavá místa plná zábavy a přelomových efektů. I Solaris obsahuje spousty na první pohled neúměrně dlouhých záběrů, jež dříve či později dovedou každého diváka do zlomového bodu. První možností je, že divák podlehne nudě a sledování vzdá, což já osobně naprosto chápu. Druhou možností je překonat náročný terén a přijmout pravidla hry. Druhá volba vám za odměnu otevře dveře do světa snění a věčné meditace. Stačí jen vstoupit a předchozí dojmy ze sledování převést do podoby vlastních interpretací a úvah. Především Tarkovského pozdější tvorba plná náboženských podtextů je ekvivalentem věčné meditace nad tématy lidské přirozenosti a důvodů naší existence. Tarkovskij byl nesmírně ambiciózní režisér, který točil nekompromisně vážné filmy bez jakéhokoliv ohledu na divácký vkus nebo komerční potenciál. Všechny jeho filmy jsou však rámovány odvěkou filozofickou otázkou: Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme? Výjimkou není ani Solaris. Vzdálená planeta Solaris s obrovským oceánem, dokáže zhmotnit obrazy skryté uvnitř našeho nevědomí a převést je do volného prostoru. Hlavní hrdina příběhu Kris Kelvin má tento fakt brzy pocítit na vlastní kůži. Uprostřed noci, během pobytu na vesmírné stanici, se vedle něj objeví vlastní manželka Hari, která kvůli němu před deseti lety spáchala sebevraždu. Jak vidno, okovů minulosti se nelze zbavit ani v dalekém vesmíru. Pokud vás snímek Solaris zajímá do hloubky, klikněte prosím zde. ()
Jasná špička, od začátku do konce. Plynutí příběhem dokola opakované lásky a bolesti. Myšlenky jsou servírovány pomalu a přitom tak naléhavě, že si je člověk vybaví ještě dlouho po skončení filmu. 1. zhlédnutí filmu mě naprosto uchvátilo, ale druhé bylo ještě lepší... Už se těším na 3 :-). ()
Reklama