Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (780)
Bohužel, tato legenda mě neoslovila. Nebyl jsem asi ve s právní náladě. Kamera a atmosféra úžasná. Zbytek mě nebavil. ()
Cesta do hlubin člověkovy duše. Člověk jako emocionální (spisovatel), rozumová (profesor) a duchovní (průvodce Stalker) entita rozprostřená ve věčné síle stvoření, života a smrti. Snaží se vymanit z prostředí svého všedního já, které sám vytvořil a toto já není nic hezkého. průmyslová krajina, skličující atmosféra. A pak, po rozhodnutí, nastoupí na cestu do svého nitra. Jede drezínou do bodu nula, ve kterém se všechno začíná a nic se v něj neděje. Nepopsaná nehybnost. A pak si ten člověk ve všech svých charakteristikách projde tím, čím si musí projít. Tady se nechodí přímo. Je to labyrint, ve kterém jste již nadosah cíli, a přesto se musíte zase vydat jinudy, delší cestou, ale cestou, ve které dojdete osvícení, pochopení, poznání. Tunel, musíte projít očistou skrze vodu a pak u studny. Sebezničující veskrz. Studna je hluboká, protože na jejím dně jsme my sami. Na co tam chcete střílet? Na sebe sama? Proti komu bojujete? Proti sobě? A Martiška jako symbol nového člověka, osvobozeného od fyzických útrap a nutností. Ani se nepohybuje, protože jejím nositelem je Stalker. Nepohybuje se, protože všechno co potřebuje, se odehrává v její mysli. Je nad ním (i fyzicky, jak jí přenásí po kališti). Je nad ním a přesto jí stvořil. Pochopený, věřící, vidoucí...zvědomnělé bytí. ()
Zóně lze rozumět také jako zkratce a alegorii života. Není možné se příliš zastavovat, protože se tu vše neustále mění, což si vynucuje pohyb. Pohyb je skalární, stejně jako v životě nelze revidovat kauzální sekvenci a změnit minulost, vracet se v čase. Dialogy vyjadřují pomíjivost do zklamání zoufale zakletého projektu, z něhož se lze možná vysvobodit tajemstvím. Stalker v touze po moci odhalil zrádnou tendenci smrti: „Když strom roste, je jemný a vláčný, a když umírá, je suchý a tvrdý. […] Slabost a poddajnost jsou projevem svěžesti bytí.“ (Stalker/Tao te ťing) „Dřív bývala budoucnost jenom pokračováním přítomnosti a všechny změny probleskovaly daleko za horizontem. Teď splynula budoucnost s přítomností.“ (Spisovatel) Pece a kola užitné vědy podle Spisovatelova výměru slouží primárně k tomu, aby ještě línější člověk mohl ještě více ze světa pohltit v útrobách své všeobecné smyslnosti, která se nezastaví před ničím. I přímo na sobě cítí, jak je čtenáři vlastně „žrán“. Žraní charakterizuje běh světa, a protože je z této banálnosti člověka nesmiřitelně zklamaný, hledá v Zóně naději, že se v chápání světa plete a vidí ho pokřiveně redukovaný na konsumní zkušenost. Tajemství Zóny musí být v nepředstavitelném rozporu s tím, čím je rozum ustavičně utvrzován, když si zcela regulérně vztah akce a reakce překládá jako transakční výměnu mezi antecedentem a konsekventem. Vyhořelý Spisovatel vidí do hloubky tohoto vztahu, jímž se svět děje, právě tak jasně, jako Profesor, ale zatímco Profesor na víc než pokrok neaspiruje, Spisovatele taková perspektiva duševně uráží. Jeho tématem je tedy odpad a jakými všemi synonymy lze vyjádřit tu obsesivní námitku, již má proti bytí: „U mě je to jiné. Já vykopávám tu samou pravdu, ale velmi často se mi stává, že místo pravdy vykopu hromadu… Nechci říct, čeho.“ Stáváme se minulostí, jak se propadáme chřtánem s přítomností nespokojené budoucnosti. Stalker a Spisovatel nejednou interagují na způsob známý z Bratrů Karamazových, kdy se jurodivou naivitou zahanbený intelektuální cynismus není schopen smířit se svým vlastním stanoviskem, jakkoli je k němu neodolatelně přitahován rekurzivním úsudkem beznadějného materialisty. Profesor je do děje zapojen především jako politický komentář, varující před ukvapenými, k možnostem lidství netečnými ideologiemi. / DOCENĚNÍ FILMU VYŽADUJE SOUSTŘEDĚNÉ ROZPOLOŽENÍ A NÁLADU NA TAJEMNO. NA OBOJÍ JSEM ROKY TRPĚLIVĚ ČEKAL. DESET LET JSEM SI FILM ODŘÍKAL S TUŠENÍM NEZRALOSTI. VIDĚL JSEM TÉMĚŘ VE TMĚ, JEN S LAMPOU NATOČENOU KE ZDI NA POZADÍ OBRAZOVKY. JISTĚ POMOHLO I TO, ŽE JSEM SE O FILMU NIJAK ZVLÁŠŤ DOPŘEDU NEINFORMOVAL, A TUDÍŽ ANI NEOČEKÁVAL JEHO TEMATICKÝ ZÁBĚR. PO CELOU DOBU MĚ DRŽEL VE SVÉ ATMOSFÉŘE A KDYŽ UŽ JSEM SE BÁL VÁGNÍHO ROZUZLENÍ, PŘEKVAPILO MĚ, KAM JEŠTĚ POVYROSTL. ()
Opětovně jsem se přesvědčila o genialitě Andreje Tarkovského. Označení snímku za sci-fi mi přijde dost zavádějící, avšak na druhou stranu je to trefné v kontextu snímku (vykážeme-li existenci Boha do říše sci-fi). Tarkovskij má neskutečný cit pro vizuální oslovení něčeho nepojmenovatelného, co nás překračuje. Stalkera vnímám primárně jako spirituální film, který kritizuje vyprázdněnost světa, ve kterém již není místo pro Boha, ve kterém chybí otevřenost pro něj – kde má věda a technika suplovat funkci náboženství. Apokalyptická atmosféra snímku, jako kdyby byla odrazem pustiny uvnitř lidské duše (klidně i té ruské, v totalitě se zmítající). Spisovatel a Profesor hledají v Zóně jakési instantní a rychlé uspokojení, štěstí, inspiraci či něco, co by jim poskytlo slávu a uznání. Avšak Zóna nic takového nenabízí lidem, kteří jsou sobečtí, nedokáží se čehokoli vzdát nebo dokonce podstoupit bolest v naději, že to celé má nějaký hlubší smysl. Stalker je pro mě především snímkem o hledání po smyslu všech věcí … o odvaze k vykročení, otevřenosti, transformaci a návratu k sobě. O komnatě, která zde byla, je a bude po věky věků. ()
Velice působivý film. Vizuálně skvělé. ()
Vidět Stalkera znamená vejít do Zóny a na to se nedá zapomenout. Tarkovskij byl génius, neznám lepší film. ()
Zaujala-li vás mysteriózní atmosféra filmu a toužíte-li po částečném objasnění toho 'co se vlastně na plátně dělo', určitě doporučuji knihu Piknik u cesty jakožto i další knihy od bratří Strugackých. Rozhodně se jedná o jednu z nejlépe zpracovaných knižních předloh a z řemeslného hlediska může vést k zamyšlení nad tím v čem vězí háček při obdobných snahách v současné produkci. Lidé jež vnímají toto dílo jen jako zajímavější spořič displeje bohužel nepochopili vůbec nic. ()
roztahané, statické, pusté, plné prázdných žvástů. když se ale koukám na hodnocení ostatních, podívám se na to ještě jednou ;) ()
Vedle Linchovi Mazací hlavy je tohle nejdivnější film, který vůbec nechápu.Tři *** patří především kameře která je perfektní. ()
Tento film hodnotím i když sem ho celý neviděl. Chybí pouze pár málo minut na konci. Čím mne zaujal tak především ruština, také některé záběry kamer se mi zdály jak z jiného světa. Mimochodem taky sem měl po shlédnutí pěkný guláš v hlavě. ()
Prekrasna odysea do otazky ludskej podstaty.Tarkovskij tu predvadza svoju tradicnu filmovu poetiku,neskutocne krasne zabery a niekolko neskutocne dlhych zaberov.Stalker je mimoriadne hlboky film a jeho analyza by zaberala dni.Krasna ukazka majstrovskeho filmarstva. ()
Na tenhle film jsem se fakt moc těšil. Čekal jsem, že se zařadí k mojí top 10. Ani nevím proč... Ale čekal jsem něco jiného. Asi akčnějšího, protože co jsem viděl, mě místy nudilo. A to tak, že moc. Asi jsem byl při jeho sledování příliš unaven, než abych dokázal pochopit víc než trochu, o čem to bylo. A netvrdil bych, že nemám rád náročnější snímky. Je fakt, že i ta zdlouhavost mě někdy dostala až hypnoticky (v pozitivním smyslu), jenomže ono je to zdlouhavé 2 a tři čtvrtě hodiny, což zrovna nemusím. Kdyby se příběh odvíjel více v tom šedoměstě, bylo by to lepší. Tahle část se mi líbila - měla spád a snad se i blížila tomu, co jsem očekával. (uznávám, že v tom případě by chyběl přídomek poetický) ()
Strčte si poetiku za klobúk, nudil som sa ako už dávno nie. Čítal som kedysi pôvodnú sci-fi poviedku a čakal som niečo čo sa jej bude podobať. Hrozne som sa pomýlil. ()
genialni obraz v bezejmenne galerii. ()
Stalker, to je opravdu těžkej kalibr. Takhle ponurou atmosféru už jsem dlouho neviděl(zkazila mi náladu na dva dny). Stejně tak dlouho jsem neviděl tak zpomalenou kameru(v jednu chvíli se mi zdálo, že jedno místo zabírá deset minut). Zkrátka-zábavnost filmu-minimální, filozofická hodnota-maximální. Každopádně si na ruskou kinematografii dám pozor, kdybych to s ní přehnal, mohlo by mi hrábnout. ()
Film, který mě na začátku uchvátil jeho depresivní, šedou a slizkou atmosférou. Který mě přinutil (jako hl. hrdiny) se absolutně soustředit a potom mě dokázal nechat jen tak zhypnotizovaně odplout. ()
První polovina naprosto hypnotizující, ten zbytek jsem vůbec nepochopil, takže jsem se chvílema nudil. Ale ten správný čas na další shlédnutí ještě přijde. :) ()
Bravurní snímek postavený pouze na třech postavách a dialozích mezi nimi. Geniální kamera…grandiózní vizuál,sálodlouhé záběry které ukazují přesně to co je třeba,ale my diváci si to musíme najít.Žádný zmatený střih ve kterém není pořádně nic vidět.. ..Herci výborní především představitel Stalkera. U tohohle filmu se musí přemýšlet.Vůbec to není film na zpříjemnění sobotního odpoledne…naopak na tenhle film si musíte udělat náladu..najít si ten správný čas kdy se na něj podívat.. Já osobně jsem ho musel zhlédnout na dvakrát … usnul jsem u toho…ale nebylo to tím že bych se tak strašně nudil,ale tím že jsem si to pustil poměrně pozdě večer a to co se dělo na obrazovce mě pomalu vysálo svou atmosférou,nepříjemně příjemnou zdlouhavostí a tím že jsem se musel pekelně soustředit aby mi nic neušlo…Nakonec mi asi něco ušlo..film jsem nakonec pochopil jen díky tomu že jsem četl knihu která je úplně jiná než film.Tím nechci říct že snad lepší nebo horší.Obojí jde jiným směrem..tak trochu mě připadlo že film je pokračování knihy….8,5/10 ()
Jediné co se dá u tohoto filmu dělat je sedět s otevřenou pusou, a vnímat tu neuvěřitelnou atmosferu která sálá z každého statické pohledu na scenu tohoto vyjímečného díla. Jako skoro každý snímek od tohoto režisera je doslova nacpán neuvěřitelnou chutí hltat každý záběr. Film který si budete chtít pustit znovu. ()
Stalker pojednává o místě v Rusku, které má jakési zvláštní schopnosti. Neni jisté, proč tomu tak je. Někdo tvrdí, že tam spadl meteorit a někdo, že si tam "udělali piknik" mimozemšťané a to, co po nich zůstalo je pro lidi k podivu stejně jako pro zvířata v lese to, co tam zanechali lidi. Hlavní postavou je samotný Stalker, muž, který ví, jak se v zóně pohybovat, protože je to místo, které nepropustí každého, místo, do kterého je třeba přicházet s pokorou, je to místo, které mění svou podobu a odráží povahu lidí, kteří do ní vkročí. Stalker za peníze provádí zónou ty, jenž chtějí dojít k tajemnému místu ve středu, které je prý schopno splnit to nejniternější lidské přání. Stalker říká, že se mu zdá, že zóna propouští ty, jenž ztratili naději a on sám tam vodí ty, jenž jí podle něj nemají. Přesto tam ale nedojde každý, protože Stalker nikdy přesně neví, koho do zóny vede. Kamera je asi největší atrakcí filmu. Jednak snímá zvláštní prostředí zóny a druhak je střídmě poetická (otec Tarkovskyho byl básník). Neupírám filmu jeho estetickou úroveň a atmosféru, která je však zabíjena dalšími aspekty filmu. Těch několik málo dialogů jedné ze tří filosofujících postav (humanista/spisovatel, vědec/profesor, věřící/stalker) nečiní děj toliko plný, jak mnozí tvrdí. Přitom by na naplnění prostor byl. Film je to poměrně tichý a po celou dobu jsem měl pocit, že neříká tolik, kolik by říkat mohl, ačkoliv na to čas je (2:40). Psychologie postav je nedostatečně vykreslena a celý děj se postupně rozpadá. Měl jsem pocit, že ten film je jako profesor, který je pravděpodobně sečtělý a inteligentní, ale nemá ponětí o tom, jak své nabyté vědění předat studentům. Tím samozřejmě selhává na rovině své samotné profese a je špatným přednášejícím. To budu demonstrovat na účitých bodech děje, takže spoiler alert: Když muži dojdou do tajemné komnaty, tak spisovatel své přání nevysloví a pronese, že se člověku nesplní to, co si přeje vědomě, ale to, co ani pořádně neví, že si přeje. Jestli dobře chápu - To magické místo v zóně, které prý umožní člověku splnit si jeho nejniternější přání za předpokladu, že ho dokáže zformulovat, je k ničemu, protože toho člověk nikdy schopný není. Spisovatel tedy nepoznal, kým doopravdy je a rozzuřil se na Stalkera, který mu naopak říkal, že musí být úžasným člověkem, protože ho zóna propustila až do svého středu. Nechápu, proč má být úžasný. To film nijak neukáže, což je bída. Spíše se mi zdá, že je to sketa. Na začátku filmu řekl, že na celé planetě ho zajímá jen jeden člověk a to on sám, ačkoliv je stejný ničema jako všichni ostatní. Navíc pije. „Jste opilý?“ „To ne. Jenom jsem se napil jako polovina národá. Ta druhá je opilá včetně žen a dětí.“ Profesor pak z ruksaku vytáhne bombu a chce odpálit to místo, protože se se svou racionalitou obává, že do komnaty bude Stalkerem zaveden někdo nečestných zájmů, někdo zlý, kdo uškodí světu. Profesor to nakonec však neudělá. Nevím proč. Možná proto, že komnata plní jen ty nejniternější přání, ale na to bych na jeho místě nesázel. Dalším důvodem může být Stalkerův proslov. Ten mě svou povahou štval, protože figuruje jako silně věřící člověk. Tarkovskij byl silně věřící, takže tam tuhle rovinu silně komponoval, ale mě to vždycky přijde tak nepoužitelné (smýšlení věřícího člověka projektované do díla samotné dílo sráží). Stalker se složí a naříká, že ho žene jenom touha dělat lidi šťastný a dávat jim naději. Že nenachází smysl v ničem jiném, než v tom, vodit lidi na toto místo, které když bude zničeno, tak on ztratí svůj smysl. Všichni se nakonec vrátí a Stalker své žene celý zlomený tvrdí, že dnes už nikdo nevěří, že dnes už nemá smysl nikoho do zóny vodit a tedy i on je zbytečný. Rozpočet se mi zdá až moc nízký na předvádění nějakých atrakcí a tak se na ně jenom hraje. Postavy tvrdí, že zóna reaguje na ty, jenž do ní vstoupí. Mění se a reaguje vždy jinak - podle osobnosti vstupujícího. Ve filmu se o tom promluví, ale téměř vůbec to není demonstrováno. Představme si film, ve kterém se tvrdí, jak je úhlavní záporák mocný a hrůzný (Voldmort), ale nikdy ho neuvidíme nic hrůzného udělat a nakonec ho prostě hlavní hrdina porazí. Mně pak přijde, že věrohodnost filmu je tím podkopána. Obdobně je na tom Stalker. Zóna je nasnímaná pěkně, ale magicky nebo nebezpečně na mě nepůsobí. Není možno nahlédnout do jejího vnitřního řádu. Z narativního hlediska mi to přijde chabě vedené, bez silných základů a ani té komplexnosti tam tolik není. Potenciál nebyl naplněn. Teď ještě: Já nechci ten film doslovný. Chci ho plný a soudržný, ale byl jen poloprázdný a rozpadlý. Tak mě napadá, že to takhle dopadá, když básník píše beletrii. Oplývá poetickým myšlením, nikoli tím prozaickým, takže mu chybí smýšlení, díky kterému byl třeba Havlíček schopný postavit a rozehrát epický psychologický děj románu Neviditelný, který je na všech svých úrovních dokonale zpracovaný a přitom perfektně uchopitelný. Takhle to má vypadat. Tarkovsky nám natočil jenom hezký obrázky. Díky týpku. () (méně) (více)