Expendables: Postradatelní 3

Na základě virtuálního štengrování jsem se s uživatelem Wačice No.1 hecnul, že po zhlédnutí tohoto filmu, vymačkám ze sebe komentář přesně o jedno slovo delší, než má on. Takže ti, co neradi čtou dlouhé klády, mohou klidně sjet očima až na konec, kde v kostce vylíčím celý tento flák. Kdo přečte všechno, i lístek na vlak a tiráž na hajzlpapíru pětkrát dokola, než se kvalitně vysere… nebo dojede do stanice, má k dispozici i několik málo (přesně 1280) slov o Sylvesterově posledním postradatelném snímku. Tedy k věci. Tak nám opět zabili Ferdinanda. Ani se nebudu protentokrát ptát kerýho, paní Millerová, páč vono je to ouplně jedno. A byl hned hotovej. To víte, že s revolverem nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postřílel celou rodinu... Barney Ross, jehož krytí je malá letecká společnost, to s revolverem taky umí. Od boku střílí jako John Wayne ještě v dobách, kdy nemusel nosit růžové košile. A ten Ferdinand, ten Stonebanks, to dostal sedmkrát jako v Sarajevu. Ale zpět na začátek celého příběhu po čertech divoké bandy desperátů, kteří jsou v žoldu CIA a dělají ze světa trochu lepší místo. Kdysi jich bylo pouze pět, rozrostlo se jich na jednu menší gerilovou jednotku o dvaadvaceti členech, která by s prstem v nose ubránila třeba Galapágy… kdyby si na ně smlsnul nějaký tyran. Postupně umírali v lokálních válkách a tajných úkolech, kam byli často zváni. Příběh třetí zastihuje tyto hrdiny ve stavu více než prořídlém, kdy právě chtějí své řady obohatit o dávno ztraceného medika, zvaného jednoduše Doc. Doc, černoch démonického zevnějšku, má za sebou několik let těžkého žaláře v utajené věznici a dusí v sobě opravdu mnoho negativní energie. Aby ne. A také se s pořádnou vervou vrhá do akce. Ovšem vedoucí skupiny, Barney, po zjištění, že někdejší zakladatel Expendables jednotky, Stonebanks, je stále na živu, snaží se své přátele vyšachovat ze hry. Oni ty city mezi drsnými muži nejsou žádná legrace. Jak říct dvoumetrovému Vikingovi, že ho máte rádi a že o něj nechcete přijít? No? No, radši ho kopnete do prdele a najmete si tým nýmandů, které obětujete lehce a klidně jako lístek do kina právě na tento film. To je ale začarované, že? To je lístek do pekla, který by nechtěl ani Jack Slater, poslední akční hrdina. Takže, máte tým nýmandů. Respektive si myslíte, že jsou to nýmandi a to proto, že jsou to jen zelenáči. Potěr, omladina, bažanti. Barney, který rázem vypadá jako přerostlý skautský vedoucí, je nemilosrdně vmanipuluje do zdánlivě bezpečné mise, a zdá se, že vyplašenky mají novátorský přístup a moderní technologie, s kterými lze vše řešit efektivněji. Takže, podle všeho to vypadá, že svému „staršinovi“ vytřou zrak. Jeho původní plán, který by se s trochou nadsázky mohl klidně jmenovat: „Rozstřílíme to tam na sračky“ doslova přehlasují. Použijí drony, kamery, hackují síť a podobná kouzla. Co čert nechtěl, posere se to. A nyní se dostáváme k důležitému bodu, totiž k bodu, který vysvětluje, proč Stallone nacpal do scénáře mladé neznámé herce. A nejen je. V tomto duchu obsadil „mlaďase“ v oboru i do pozic tvůrců. Z jistého pohledu je to dobrý nápad a je to i milé. Asi tím předává štafetu. Mladé divochy tam narouboval proto, aby všichni viděli, že stejně je nakonec lepší, udělat to, jak už jsem psal, postaru. Tedy přichází na řadu plán bé, totiž ten, kdy musí neodkladně dojít na „rozstřílení všeho na sračky“. A tak se na scénu vrací starý tým, do kterého se navíc vetřel v celku komický voják španělského původu Galgo. On ten Galgo měl vůbec co dělat, aby se do týmu dostal, a společně s ním se vlastně opravdu těšíme a užíváme si to. Jsme rádi, že tam je. Ukáže se, že to není jen pouhý kecal. Je to šaramantní muž, velmi hbitý, a jestli něco umí, tak je to zabíjení. Lepší posilu měli už jen v Chucku Norrisovi, ale to je, nebo byl, vyloženě superman, s ním se ani poměřovat nedá. Antonio Banderas je tím pádem nejvýraznější posilou báječných mužů se samopaly. Pointou toho všeho nakonec je, že nejde jen o to, že se akce řeší totální demolicí, právě jako zastara, jak vždy tvrdil Barney, nebo moderně, jak prosazovali mladí, ale právě v kooperaci obojího. V tu chvíli nám má docvaknout, jak efektivní to je. A řeknu vám jednu věc. Ta závěrečná modern warfáre, to, co vás vtáhne do pravé bitvy rychleji, než řeknete pancerfaust, byla asi ta největší palba, co jsme v trilogii mohli vidět. V kině byla ta detonace, ta totální zkáza, umocněna o to víc. A vůbec nevadilo, že si to šli kluci vyříkat za město, aby to asi bylo levnější, nebo aby těch ztrát nebylo tolik. (To vážně nevím.) Nevadilo to, spíš naopak. Scenérie zpustošeného hotelu byly skvělé. Jednotka se rozmístila kam se dalo a postupně likvidovala Stonebanksovu armádu. Učiněnou náhodou si každý mazák vzal do páru nováčka a navzájem si kryli prdel. Do toho přikvačil Han Solo, Dutch a šikmooký Romeo, kteří to čistili ze vzduchu. Ano, naprostá extáze. Hlášky se z hrdinů sypaly jedna za druhou a pravý fanoušek žánru si musel chtě nechtě přijít na své. Už jen z radosti, že opět vidí oblíbený tým, oblíbené legendy, na jednom plátně a v důstojné bitvě. Taková příležitost musí potěšit každého, kdo to očekává, a kdo říká, že ne, nepotěší, je jen škarohlíd nebo se někde minul s banány Woodyho Allena. Stallone měl zkrátka geniální plán a tak se i mohl revanšovat všem svým bývalým kolegům ze stříbrného plátna. Účast Banderase tuto myšlenku rozhodně potvrzuje. I skutečnost, že oslovil Kurta Russella, který prý odmítl. Snad příště osloví Toma Sizemorea, neřády umí skvěle. Skutečně je má z čeho vybírat a ví, kým i lačného diváka uspokojit. Nikdy to snad nepůsobilo jako násilné roubování náhodných svalovců do jednoho snímku, aby jich hlavně bylo hodně. Po třetím díle víme, že vše má svůj účel a smysl. A ti mladí, na které se sypou zlé řeči, byli fajn. Neměli opravdu záviděníhodnou pozici. Konkurovali králům filmové akce, harcovníkům daného žánru. Dopadlo to tak, že je nikdo nezastínil a bylo jim jaksi dopřáno důstojnosti. To musím vážně ocenit. Považuji to za největší úspěch filmu. Mohli z nich udělat šašky, ale neudělali. Závěr úplně srší pozitivizmem, prostě tak, jak jsme to u těch osmdesátkových filmů viděli a měli rádi. Konec dobrý, všechno dobré. Wáco, já tě nenávidím… už jsem na 1 063 slovech a už toho mám plný kejdy. Nuže dál. Přece to nevzdám takhle ve finiši. Velkým přínosem a vlastně i kladem třetích postradatelných je především herectví tzv. nových tváří. Mel Gibson nemůže Rossovým gorilám konkurovat svaly a postavou, či snad ultra drsným zevnějškem, je to takový seriozní pán, že ano, proto právě musí dobře zahrát. A dlužno dodat, že jeho záporák má opravdu hloubku. Jak se Gibson rozeřve, jeden hned neví, kam s očima. Bože, ten chlap, je fakt hustý. Je jedno, jestli jen tak mezi řečí odpráskne generála, jehož jednotka mu dělá zálohu, nebo někam plivne pumu či si prostě koupí obraz za tři mega a ani se mu nelíbí. Jo, je to mazák par excellence. Kamenné ksichty žoldáků, jak už jsem psal, trochu rozhýbe Banderas. Zas a znovu ho musím z pozice fanouška pochválit. A právě tahle příměs skutečného herectví skvěle nahrazuje přítomnost oněch nových a relativně nevýrazných tváří. Film má i svá slabší místa, zcela legitimně by se mohla kritizovat, ale přesto všechno a právě proto, že to mám rád a moc jsem se na ten nářez těšil, musím počin pochválit pěti hvězdami, jelikož je to, mimo jiné, důstojné pokračování dobře našlápnuté série, což je, ruku na srdce, vždycky trochu problém. Stallone si sám sobě laťku navyšuje a my se můžeme jen těšit, s čím přijde příště. (18.08.2014) (méně) (více)