The Zero Theorem

Klasické Gilliamovo vizuální kouzlo tady je, ale bohužel už nefunguje jako dřív. Člověk pořád doufá, že se mu to nakonec bude líbit, ale pak přijde rapující Tilda Swinton a i poslední naděje jsou pryč. Jako by se Gilliam snažil být extrémně cool a vytvořil něco, co by se jakože mohlo líbit mladým lidem. Napsat k tomu scénář Charlie Kaufman, mohlo to být supr. Zrovna s Adaptací je nabízí docela zajímavá paralela, a Adaptace vyhrává v tom, že její hlavní postava vzbuzuje sympatie hlavně proto, že dělá něco, aby se dostala ze své misérie. To se bohužel o postavě Christopha Waltze říct nedá, která je tak zahleděná sama do sebe, až je to nepříjemný. A zakončení s Creep od Radiohoead je prostě... Až moc "samozřejmý". (01.04.2014)

Tery zase omylem upadl nosem na kapesník s toluenem, anebo to v té smaženici nebyly Václavky. Výsledkem je další bizarní narkonosvět plný sdružených barev Benetonu, ukrutně pastelových, v němž se všichni chovají jako naprostí čuráci, vlastně pardon, chtěl jsem napsat jako VIP zákazníci nějakého mexického kartelu. A kanárkově žluté stroje přitom dělají pajtnovské „Pyp“, pokud je pracující cyklista řešící tajemství všehomíra nakrmí zkumavkou s viskózní kapalinou vhodné barvy. Kryštof sice opět Waltzuje jako o život a Dejmon předvádí snad svou dosud nejvytříbenější mimickou kreaci vítěze Světové série v pokru, ale co z toho, když je kolem nich plytké intoxikované prostředí patologické hlavy přeceňovaného narkomana. Inu, po skončení jsem velmi tápal, cítil se hrozně rozpolceně z toho, že mě ten Teryho THCsticismus filosoficky nenaplňuje, a už už jsem si začínal zahřívat lžičku, utahovat škrtidlo a pumpovat předloktí ve snaze vstřebat, co že to bylo za vyhulenou pičovinu, když tu náhle jsem naprosto prozřel. Narazil jsem zde totiž na totálně erudovaný výhnis mého úplně nejoblíbenějšího recenzenta jménem Zadek99, který mi dokonale otevřel oči. Nedivím se, slovo „teorém“ jej muselo určitě dokonale prokrvit. Milý Pedokok, jsa zajisté na úplně jiném levlu absorpce pomatených sraček, opět bez bázně a hany přichází s egem na dlani a patrně neváhal ani minutu chopit se svého přirození a příležitosti se za něj mohutně zatahat a ukázat, že právě on našel onoho pověstného Orvela v kupce Kafky! To, jak se přitom fundovaně rozzvracel o svém atopickém ekzému a realitě jeho sýra při vrstvení nemovitostí během úřednického stihomamu, mě rozřehtalo natolik, že jsem se z esoterických hlubin artového podvědomí vrátil zpátky na zem a rozhodl se, že raději fetovat nebudu. (30.08.2014)

T.Gilliam se sice ve svém novém snímku dost recykluje, já se ale nechal ukolébat, snad proto, že jsem dlouho neviděl žádný jeho film. Možná taky proto, že tentokrát dokázal vytvořit (alespoň pro mě) živé fungující charaktery, se kterými jsem soucítil a které nebyly jen nějakými podivnými palidmi a karikaturami (i když uplně normální teda rozhodně také nebyly). Samotné zracování a fantaskní Terryho svět, ve kterém hlavní hrdina žije v kostele a spí ve varhanech, z výše ho tiše pozorují kamenné tváře svatých a na holou hlavu se mu snášejí barevné kužely světla z okenní mozajky Panny Marie, přitom má za zrcadlem schované Goupróčko a jeho oltářem je super moderní retro-kompjůtr, tak to se mi fakt hodně líbilo. A to ani nemluvě o skvělém obsazení. Hlavně Mélanie Thierry, ze které jsem byl upřímně naprosto udělanej. Celkově lehce depresivní, apokalyptické, melancholické vyznění snímku mi padlo do noty, dokonce mi chvíli Gilliamův Zero Theorem připomínal Trierovu Melancholii, i když jde pochopitelně v mnoha směrech o zcela odlišné snímky. Jinak T.G. zdárně ukazuje, že je možné natočit vizuálně nádherný snímek, z originálního prostředí (tím, že se odehrává především v kostele) bez ulítlého rozpočtu a produkce. Za zmínku také stojí zábavná kamera a hudba v čele se skvělým "výtahovým" remakem Radioheadů. Toto polemizování o smylsu bytí, nebytí a vůbec, se Gilliamovi náramně povedlo. (28.07.2014)

Čiré futuristické nic. 106 minut šíleného, dost často až nesmyslného filozofování, které zachraňuje docela zajímavý vizuál, Tilda Swinton, Matt Damon a hlavně Christoph Waltz. Ale bohužel i kdyby tu byla skvadra herců jako v Expendables stejně by to nepomohlo. Takový styl a podání příběhu opravdu nesedne každému a přesvědčil sem se, že ani pro mne to není ten pravý šálek kávy. Bohužel. /40%/ (02.10.2014)

Tak buď je problém na straně přijímače a nebo vysílače neboli buď je chyba ve mně,že jsem nepochopil,že film je tak geniální a tajemný a se skrytým významem a nebo se jenom tak tváří.Nemam o sobě extra valný mínění,ale mam pocit,že je to varianta B a nemohu tedy víc jak 60 % za jakou si originalitu a tři hvězdy. (15.08.2014)