Alexandr Něvský

Nemohu říct, že by mě Alexandr Něvský tak uzemnil, jako předchozí Ejzenštejnovi němé filmy, ale přes drobné výhrady si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. Na rozdíl od němých filmů je zde už pohyb kamerou, i když je využíván jen zřídka. Zůstal patetismus a rozmáchlá gesta, oproti Křižníku a Deseti dnům jde převážně o divadelní scenérii. Osobně vnímám větší údernost v jeho prvních snímcích, kdy promlouval pouze obrazy. (05.12.2016)

Historie tohoto filmu popisujícího invazi Německých křižáků do Ruska je myslím obecně známa, krátce po jeho vzniku byl díky paktu Molotov-Ribebentrop stažen, aby byl o tři roky později po invazi německých vojsk opět promítán ve všech ruských kinech. Využití propagandy je naprosto zřejmé a v kombinaci s historickou látkou před ní bledne snad i Vávrova husitská trilogie (ve filmu se objeví i napodobeniny německých přileb, po následném přestříhání zazní i známé "ani o krok zpátky" apod.). I velká devíza filmu - hudba Sergeje Prokofjeva - vyznívá díky výše uvedenému lépe bez filmu a v kompletní podobě je ke slyšení až ve stejnojmenné kantátě (doporučuji verzi Valerie Gergieva s Orchestrem Mariinskava Teatra). Ta potom sama po léta patřila k hudebně-propagandistickým dílům a v zemi původu jde o hodně zprofanované dílo. (19.04.2007)

Na film sa treba pozerať z historického kontextu. Je prekvapujúce, že má veľa historických paralel s neskoršími udalosťami z druhej svetovej vojny. Taktiež nikto nechcel veriť, žeby Nemci napadli Rusov, taktiež nikto nechcel veriť, žeby oslavovaný hrdina, či pýchy krajiny mohli padnúť, taktiež boli vodcovia namyslení, taktiež Sovieti začali vyhrávať, keď obkľúčili nepriateľa, konkrétne okolo Stalingradu, ale nepriateľ sa ešte raz vzoprel, konkrétne u Kursku. Taktiež Nemci zabíjali aj deti a starcov, taktiež prebiehalo jednoduché verbovanie na ochranu vlasti, či démonizovanie alebo zosmiešňovanie nepriateľa, no hlavným hrdinom ako vo filme Alexander, teda Stalin nebol. Hudba bola miestami ozaj účelová, malo to vtedy pozdvihnúť sebavedomie, paradoxne to vtedy bolo veľmi protinemecké, ale vtedy to mohlo byť aj právom, čo je škoda, že to potom zakazovali. Treba si uvedomiť, že sa jednalo o stredovek, kedy cirkevní predstavitelia hlásali nezmysly, viedli vojny, križiaci pustošili krajiny, ale je vtipné sledovať deravé kýble na hlavách akože Nemcov, oblečenie bolo veľmi zaujímavé. Film nie je nudný, ale ospevuje násilie, čo už v dnešnej dobe mi nie je veľmi blízke. beriem ho ako historický film, výplod svojej doby, ruským spôsobom ospevovať svojich hrdinov minulosti. Dosť mi tu chýbajú väčšie ruské reálie, ale na druhej strane je to vojnový film, čo spĺňa, je tam stratégia, lenže je to skôr symbolický film, každá scénka akoby bola symbolom niečoho. Záver s tými dievčinami ma ozaj prekvapil, lebo som myslel, že jeden z nich neprežije. Tento film stojí za to si pozrieť, aj keď ho netreba brať doslovne, ale skôr symbolicky. Záverečné slová platia asi v každej krajine a sú diskutabilné najmä z náboženského hľadiska, veď brániť svojich blízkych alebo trpieť a nechať sa zahubiť? Verte mi, že to nie je tak jednoznačné, ako si mnohí môžte myslieť. Tento film nie jen príkladný, má veľa znakov skoro až propagandy, aj keď pre mňa len náznakov, skôr to bol vlastenecký film, ale na druhej strane mi je celkom sympatický, nesnaží sa ruský ľud prehnane vychvaľovať, je svojský. (09.12.2012)

Jako komedie celkem použitelné, film je sice asi sebeparodický nechtěně, ovšem zato důkladně - a ve chvílích, kdy není legrační, je poněkud nudný, naštěstí těch chvil zas tolik nebylo. Celkem nemile mě překvapila špatná obrazová stránka, jestli byl Ejznštejn skutečně "mistr obrazové kompozice", tak tohle asi natáčel se zavřenýma očima. (15.08.2010)

Hrdinný ruský lid, každý muž, každá žena, se musí pod vedením mocného vůdce semknout (žádný individualismus), aby mohl rozdrtit (žádná ofenzíva) zfanatizované germánské bestie (žádná lidskost), ohrožující jejich milovanou vlast. (Kněží s háknkrajcovými výšivkami samozřejmě stojí na samém vrcholu veškeré prohnilosti.) Teprve během bojů, spíše rozverných než děsivých a vyvíjejících se v prospěch Rusů s pohádkovou samozřejmostí, máchá mečem každý sám za sebe. Přinejmenším z formálního hlediska - bijci čelící nepřátelským kusům beztvářných plechů jsou snímání v oddělených záběrech. Ejzenštejnův první zvukový film je protiněmecká propaganda každým patetickým gestem, což režisérské legendě k jejímu vlastnímu znepokojení údajně zajistilo pochvalu od Stalina („Přeci jen jseš bolševik, Sergeji") a zachránilo kariéru ohroženou po rozcupování projektu Běžin luh. Ideji „my se ubráníme" je ve filmu podřízeno veškeré dění. Hodinu se k bitvě schyluje, půl hodiny se bitva bojuje, dvacet minut bitva doznívá. Nic složitějšího. Přítomnost ejzenštejnových trademarkových záběrů (postava zabíraná s velkou hloubkou ostrosti z profilu a dalekosáhlá krajina za ní), Prokofjevova burcující hudba ani mistrná syntéza obrazu a zvuku ve scéně s prolamujícím se ledem nezměnilo mé přesvědčení, že němé Ejzenštejnovy filmy (Křižník Potěmkin, Stávka) měly větší údernost. 70% Zajímavé komentáře: berg.12, sportovec, Lavran (13.11.2013)