Reklama

Reklama

Deset dní, které otřásly světem

  • Česko Říjen: Deset dní, které otřásly světem (festivalový název) (více)

Historická rekonstrukce událostí Bolševické revoluce, vyvedená s avantgardní pompou tzv. sovětské montážní školy. Dějiny nejsou tím, čím se zdají být. Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže", díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu") nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost...
Drama, ohraničené rokem 1917, mapuje události Říjnové revoluce z pohledu bolševiků. – Noha dělníka spočine na carské koruně. V bouřlivé atmosféře se po svržení monarchie ustavuje prozatímní vláda, když v Tavrickém paláci zasedají salónní levičáci. Nic než buržoazie, přisvědčuje Uljanov Lenin, který z pancéřového vozu burcuje davy proti novému zřízení v petrohradských ulicích. Měšťáctvo si vyřizuje účty s dělníky a propukají boje. Město vře neklidem. Kontrarevoluce je poražena, ale revoluční proletariát ještě neodložil své zbraně. Lenin na veřejném zasedání vyhlašuje ozbrojené povstání, načež rudé gardy společně s dělnictvem a námořníky obkličují Zimní palác, kde v malachitových síních schůzuje zoufalá vláda. Bolševické předsednictvo hlásá moc, mír a půdu. Odpovědí je mu z palácového náměstí střelba. Napětí se stupňuje. Ministři neodpovídají na bolševické ultimátum. Z křižníku Aurora vyšlehnou výstřely – signál pro útok rudé masy, která nakonec proráží obranu paláce. Vláda je zatčena. Lenin na tribuně vítězství zvěstuje: „Dělnická a rolnická revoluce se stala skutkem. Ať žije světová revoluce!" (Česká televize)

(více)

Recenze (87)

Marze 

všechny recenze uživatele

Tento film společně s Křižníkem Potěmkin zajistil režisérovi slávu. Několik scén zde posouvá slavnou filmovou montáž ještě dále. Ejzenštejn zde používá i sekvence z rapid montáží (kulomety a střihy na tvář kulometčíka). Díky tomu jde i po téměř sto letech o působivé filmařské dílo. Dramaticky se zvedají mosty, aby odřízly revolucionáře od celých dělnických čtvrtí... ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Rozumím důvodům, díky nimž je zařazováno dílo do nejsvatějšího kánonu dějin filmu. Ale já říkám: kulový. Je to nekoukatelná nuda a něco jako scénář to zřejmě nikdy nevidělo. Třetina děje se odehrává v rokovací místnosti, kde se diskutuje a agituje. V němém filmu? To by napadlo jen vola. Dějové zvraty neexistují. Podle dobové ideologie - v hlavní roli lid. Titulky mají asi stejný smysl, jako pro psa pečící papír. Střih je sice progresivní a kamera úžasná, ale co z toho, když děj nemá žádný smysl, kromě pitomé agitky... A vzhledem k tomu, že o dva roky později vznikl nádherný Muž s kinoaparátem (kterému mimochodem seděla intelektuální montáž mnohem lépe), těžko vyzdvihovat Okťabr až do nebes... ()

Reklama

Aelita 

všechny recenze uživatele

Ruská revoluce v roce 1917 – to byl poslední (?) pokus lidstva o spravedlivý život v rovnosti – elit a zbytku národa. Od rozpadu SSSR a všeobecného uznání "morálního" práva na nerovnost a obohacení definitivně převážila hmotná stránka existence nad duchem a zájmy elit nad zájmy zbytku národů. Ukrajina je toho důkaz – politika dvojích standardů superhráčů v praxi. Vítejme v novém veřejně uznaném, prosazovaném a shora obhajovaném kastovním systému a ve světě etiky síly a podvodu. Příroda vítězí – přežívá silnější, ale hlavně přizpůsobivější (čili prolhanější). Bohatí v kastovním systému hrají stejnou roli jako dravci v přírodě – přes státní a ekonomické páky nastavují toky peněz, zboží a informačního promývání mozků tak, aby z jimi veskrze kontrolovaného systému vytěžili co nejvíce, ponechavše reálně pracujícím a obsluhujícím jen tolik možností, aby přežili, obzvlášť teď, když začíná být jasné, že na život všech lidí v luxusu planeta Země nestačí. Globální "plán Marshalla" západní třídy superbohatých spočívá v předložení a umožnění globálním masám lidí žít luxusní život na dluh. Dostupnost a množství zboží a půjček – toť byla a je návnada, na kterou se chytili všichni, hlavně ti, kdo žil jen z toho, co vydělal a měl, to jest chudobně. Dnes by asi nebyl problém udržet lepší standard blahobytu pro všechny, kdyby lidem stačilo tolik, kolik je zapotřebí k dobrému slušnému poctivému životu, ale supertřídy nastolily paradigma trvale udržitelného rozvoje konzumu, čili trvale udržitelného obohacení, proto reklamy, média a banky pobízejí lidi k neustálému nárůstu spotřeby, čímž je dostávají do hloubi závislosti a dluhové pasti. Ale i to bylo málo, proto bankéři lidem sebrali i samotné peníze, zaměnivše je kouskem plastu, takže nakonec získali kontrolu nad veškerými finančními toky. Peníze dnes vlastní banky, nikoliv lidé. Aniž by si toho všiml, celý svět se stal dlužníkem těch, kdo tiskne peníze a spekuluje s čísly ve virtuálním prostředí. Lidová moudrost dí pravdu – Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, nebo přesněji dají mu trochu zrní. Krátce řečeno lid se chytá na populismus a řídí totalitně. Dnešní zamlčovaná, ale stále pokračující světová krize systému nadvýroby, nadspotřeby, zadlužení a podvodu se dostává do závěrečného boje o reálné suroviny, statky a půdu, protože to je jediné, co má skutečnou hodnotu a význam pro lidský život, vše ostatní je vzduch proměněný ve slova a čísla. "Propad světového hospodářství ukázal, do jaké míry je stát nahý. Odhalil značnou nedotknutelnost bank, pojišťoven a investičních fondů, přičemž bohatí hráči byli propadem nuceni dát již nepokrytě najevo způsoby, jimiž brání své zájmy. Masovými protesty se bohatí cítí být natolik ohrožení, že téma boje proti ekonomické nerovnosti letos dominovalo i Světovému ekonomickému fóru v Davosu – 64 procent účastníků jedné z tamějších diskusí v anketě uvedlo, že nejpalčivějším problémem současnosti je koncentrace bohatství, která «rozkládá demokracii»" (konec citátu). Bodejť by ne, když, jak ukázala "nedávná statistika charity Oxfam: 85 nejbohatších lidí vlastní majetek stejné hodnoty jako polovina obyvatel planety". Přitom dnešní kastovní systém se liší od historických systémů tím, že dřívější elity považovaly za své poslání prezentovat a hájit lid a zemi – smysl kast spočíval v různých stupních osvícení a zasvěcení, čemuž odpovídalo nejen společenské postavení, ale i s ním spojená zodpovědnost. Právě zodpovědnost dnes chybí těm, kdo žene lidstvo do kanibalismu pro vlastní momentální zisk. Oligarchie řídí svět a demokracie je jen rouška a oblbovátko pro široké masy. Americký politický filosof Jeffrey Winters ve své knize "Oligarchy" píše, že demokracie a oligarchie nejsou výlučné a v podstatě vždy a všude existují pospolu ve větší nebo v menší míře. "V době voleb poněkud převládá síla většiny, mimo čas voleb síla bohaté menšiny. Oligarchií tak Winters nazývá každý politický systém, kde malá skupinka bohatých má podobný vliv na chování vlády jako lid v demokratické volbě. Politické dějiny jsou podle Winterse totiž jen proměnami toho, jak extrémně bohatí uplatňují svoji moc. Od ozbrojených oligarchů (warlords) přes oligarchii, která vládne sice nepřímo, ale postupně maskuje svoji moc dalšími a dalšími zákony, až k občanské oligarchii, kde vedle sebe pokojně koexistují demokratické a oligarchické vlivy. Tento historický vývoj není poháněn takzvaně přáním lidu, jak by se možná mohlo zdát, nýbrž společným cílem, na němž se mocní a bohatí dokážou shodnout." (Nebo nedokážou, je nutné dodat.) "Můžeme tedy poněkud fatalisticky, nicméně klidně prohlásit: společnost vlastně vždy žije v oligarchii a jediné, na čem se oligarchové shodnou – a my «malí» s tím nic nenaděláme –, je ochrana vlastního bohatství." (konec citátu). Což se momentálně odehrává na světové scéně, přesněji v Evropě. V dnešním globálním světě neexistuje globální etika, protože je v něm příliš hodně hráčů a příliš rozvolněné hranice, hlavně ty morální, protože chybí účinná kontrola společnosti. Globální etika bude možná nastolena, až se svět sjednotí pod jednou globální vládou, bude to však etika globální totality pro uměle obšťastněné nebo násilně zpacifikované, nebo morálně rozložené lidstvo. Bude to monokultura pomalu vymírajícího lidstva. Bude to konečně konec dějin podle Fukujamy. Alternativou je rozpad globálního světa a návrat do 20. století nebo postapokalypsa. (všechny citáty – viz Lidovky, 2.03.2014. Světem obchází strašidlo oligarchů) ___ Co se týká takzvané intelektuální elity, která není přímo závislá na fyzické práci a hmotných statcích, pak té stačí svoboda slova a činnosti, která se shora omezuje a reguluje uplácením, privilegii a zákony a zevnitř snobstvím, zaslepeností, loajalitou a sebecenzurou. Intelektuální elita je tak největší zlo lidstva, které mate a láká pracující, vykořisťované a o přežití bojující lidi pohádkami o ráji na Zemi, rovnosti, svobodě, bratrství a demokracii, ve které sama de fakto žije, a vytváří tím v lidech rozpor mezi představami a sny a žitou realitou. Přitom lidi nebolí nejvíc realita života tak jak je, když s ní jsou srozumění a smíření jako v dobách předcházejících osvícenství, bolí je ztráta ideálů a iluzí. Největší zlo, které páchá na lidech intelektuální elita, je vytváření nesplnitelných iluzí. Příloha: Kauza lid versus kavárenští intelektuálové (http://blisty.cz/art/72485.html) ___ Čím se liší ruská socialistická revoluce od dnešní zorganizované a Západem placené revoluce na Ukrajině? Tím, že tehdejší ruská revoluční elita přes nehumánnost stalinismu a nedemokratičnost totality přece chránila svou zemi a dodržovala relativní rovnost, kdežto prozápadní "elita", která byla přivedena k moci na Ukrajině, spěchá prodat svou zem se vším všudy Mezinárodnímu měnovému fondu a západním globálním oligarchům. Historie ukazuje, že není důležité to, co chce lid, ale to, co chce a prosazuje jeho elita. Ruský lidový sen o hodném carovi-baťuškovi je tak založen na hlubokém selském rozumu – osvícená silná a hlavně vlastenecká elita je požehnáním pro národ. Prodejná, egoistická a liberálně postmodernisticky lhostejná kosmopolitní elita je nástroj rozkladu národa a státu. Jak řekl viktoriánský skotský spisovatel a historik a duchovní otec nacismu a fašismu Thomas Carlyle – Všechny revoluce zamýšlejí romantici, uskutečňují fanatici a plodů revoluce se zmocňují darebáci (All revolutions are conceived by idealists, implemented by fanatics, and its fruits are stolen by scoundrels). Prostým lidem nezbývá než doufat, že darebáci a všichni, kdo stále přerozděluje svět, budou mít ohled i na ně. ___ Film mytologizující dějiny ruské revoluce, plný symboliky, asociací, energie, sarkasmu ke starému světu a jeho řádu a nezapomenutelných obrazů. Film, který dokazuje, že klipový střih a koncepce zdaleka nejsou dnešním vynálezem. () (méně) (více)

Cimr 

všechny recenze uživatele

Jako u Křižníku Potěmkina obligátní hvězda dolů za to, jak je film odporně demagogický. I když mě občas napadlo, jestli nedělá straně spíš medvědí službu - Lenin plamenně hovořící k davům vypadá strašidelně, skoro jako fantom opery, navíc mnohem víc sympatií než bolševici oproti očekávání získávají menševici, kteří chtějí vše řešit mírovou cestou (i když jsou tvůrci vylíčeni jako trapáci, co se zbožným výrazem poslouchájí harfy a podobně). Ale jinak jde o fascinující dílo, které předběhlo dobu. Ať už jde o ,,klipovité" střihy nebo montáž. Ejzenštejn byl jeden z těch režisérů, který viděl v obrazech, a to velmi silných (kůň visící z mostu, dva Bonapartové atd. atd.). Samozřejmě hodně pomohla obrovská podpora, kterou film měl - miliony komparzistů, odkloněná doprava, vylidněné centrum. ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Mých pět hvězdiček je za celkový dojem ze zde uplatněné fantastické a do jisté míry stále revoluční filmové řeči, nikoliv za obsah, který je oficiální verzí událostí z února až března 1917 a je proto pochopitelně silně přikrášlen ve prospěch bolševiků. Můj dojem byl dále umocněn i díky tomu, že jsem viděl částečně ozvučenou verzi se skvělým Šostakovičovým hudebním doprovodem. Tento film považuji za vrchol Ejznštejnovy tvorby, která pak již šla (i z důvodů nastávající dusné politické atmosféry) nezadržitelně dolů. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (8)

  • Satira na náboženství, kterou reprezentovala montáž křížů, sošky Budhy a dřevěných figurek přírodních božstev, byla úplně vypuštěna. (Zetwenka)
  • Na přímou Stalinovu žádost byl odstraněn celý Leninův projev (byl na jeho vkus příliš "liberální"). (raffspIn)
  • Při útoku na Zimní palác bylo třeba 11000 komparsistů. (Kulmon)

Reklama

Reklama