Generální linie

[3,5*]     Budovateľská agitácia podaná vtipnou formou. Nestrhlo ma to až tak ako Október (1928), či Křižník Potemkin (1925), predsa len, téma kolektivizácie nie je až tak zaujímavá ako revolúcia. Napriek svojej dĺžke ale film vôbec nenudí. Ohromne silnou stránkou je opäť kamera a strih, úžasne pôsobivé obrázky sú zmontované do zaujímavého a zmysluplného celku. Spočiatku to je dosť depresívny náhľad do sveta hrozivej biedy, ale nástupom tých správnych, angažovaných ľudí sa postupne všetko mení k lepšiemu. A keď ešte nastúpi aj "balšája ťéchníka", máme tu radostný svet, ktorý svojou dokonalosťou niekedy zablúdi až do sci-fi oblasti. Všetko je to ale brané s nadhľadom, páčil sa mi ten sarkastický humor. Trochu mi vadila tá tiesnivá hudba, občas až nepríjemná. (07.09.2021)

Nikto nepochybuje, že režisér Sergej M. Ejzenštejn bol geniálnym tvorcom. Jeho práca pre sovietsku propagandu bola neoceniteľná a keďže zástanca kolektivizácie i tohto filmu Trockij upadol medzičasom do nemilosti, názov filmu sa musel zmeniť na "Старое и новое". Problémom snímku je však jeho neúmerná dĺžka. (09.02.2024)

tenhle film je jedno velké wtf. sovchoz ve funkcionalistické vile, svatba jalovice a plemenného býka, spravení rozbitého traktoru pomocí dívčí sukně, leninův dvojník na úřadě a samozřejmě ODSTŘEDIVKA! ejznštejnovy filmy se ale těší takové oblibě především kvůli své vizuální stránce a ta stojí i v případě generální linie za to. trochu rušivě působí jen nadužívání podhledů, s kvalitním soundtrackem se to ale ukoukat dá. (06.07.2014)

Budovatelský komunistický film o tom, jak chudá statkářka-zemědělkyně Marta zakládá kolchoz. Potřebuje si půjčit koně, aby zorala pole, ale bohatý statkář jí ho nechce půjčit. Pak už jen sledujeme útrapy kolchozu. Tento film má úplně jiný styl, než dva Ejzenštejnovi filmy, kterými se proslavil Křižník Potěmkin a Deset dní, které otřásly světem. Ale jeho pojetí filmové montáže posunulo světovou kinematografii. (23.11.2017)

Poslední Ejzenštejnův němý film tentokrát není nijak revoluční, popisuje totiž kolektivizaci zemědělství. Místo děje tak spíše nahradila etnografická studie do života obyčejných Sovětů na konci dvacátých let minulého století. Ta revolučnost přece jen trochu chybí, a tak se film line a tolik nezaujme. Koneckonců i hudba není nic moc. Na druhou stranu samozřejmě musím ohodnotit snímek z hlediska režijního, tady není co vytknout, pomineme - li tendenčnost, ale to jsme již u Ejzenštejna zvyklí. Stejně jako na mrtvá zvířata, která jsou snad ve všech jeho filmech. Co může takový film jiného zakončit, než rozzářené tváře zemědělců? Jo traktor, to je věc :-) (08.05.2009)