Eso es

Kdepak, styl Gérarda Oury mi prostě nevyhovuje. Dobrodružství protkané patosem, z toho se mi ježí chlupy. Speciálně v okamžicích kdy se rozezněl klavír, jenž dával scénám punc osudovosti, mě přiváděl do bleeextáze. A bohužel se tyto chvíle netýkaly sportu. Všechny pasáže s boxem, totiž byly zbytečné a ve filmu vlastně nemají žádné opodstatnění. Pokud by tvůrci našli jinou záminku, třeba že Jo jede na olympiádu jako divák a současně host Günthera, tak se mohlo krátit o dobrých deset minut. A že by to bylo zapotřebí. Ale ani to by nepomohlo, protože Oury spíchnul dohromady podivný paskvil. První třetina filmu byla v relativně seriózním duchu, druhá pak čistě v dobrodružném, kdy mi před očima naskakovaly pasáže honiček z Velkého flámu, nebo i z Velkého útěku, kde náckové naháněli Steva McQueena a jeho kumpány. Až poslední třetina nabídla slušný humor podle mého gusta, často na hraně parodie. Teoreticky, pokud bych měl potíže s krátkodobou pamětí, bych mohl být spokojený...v duchu: konec dobrý, všechno dobré. Ale ve mě ta rozmrzelost z té žánrové čalamády přetrvala a dokonce ji ty vtipné pasáže umocnily. Navíc ve mě vcelku zbytečně...je to jen film, rezonoval i odvoz medvíděte od matky, jen aby mohl Jo dát chlapci ponaučení. Je to blbost, ale demonstruje to mou nevoli, s jakou jsem film sledoval. Belmondo opět dostal možnost ukázat své fyzické herectví, což bylo v jeho dvaapadesáti letech obdivuhodné (ano, vím, Cruise je starší a taky zvládá), ale jinak neměl co hrát, resp. dialogy neměly žádnou sílu. Kdyby se nad hlavami postav objevovaly bubliny s krátkými větami, nic by se nestalo. Byl bych raději, kdyby tam ta prostřední, dobrodružná pasáž nebyla a Eso es by pokračovalo v duchu prvních minut. Tam by se totiž našlo mnoho podnětného a dobrého. Na malém prostoru Oury ukázal, že v roce 1936 nebyl svět tak černobílý, jak to vypadá dnes ve světle událostí poté. Nebyli všichni Němci vrahouni a zrůdy a je také potřeba říct, že sportovci skoro celého světa neváhali a promenádovali se s hailujícíma rukama po oválu, jakoby se nechumelilo. Jenže tudy se tvůrci neubírali. Takže za mě spíše zklamání. A to i přes tu parádní výpravu a kupu staré techniky, která mě vždy ve filmu potěší. (04.01.2023)

Pokud existuje nějaký film, který mi za všech okolností zvedne náladu, tak je to tento. Takhle si Bebela chci a budu pamatovat nejvíc. Bývalého boxera se srdcem na dlani, který se nikoho a ničeho nebojí a ještě si dokáže kohokoliv kdykoliv hezky povodit... "Sind Sie Franzose?" - "Éééé???" - "Was ist das?!?!" - "Medvídek! Er bin velmi hodný, šarmantní. Jeho nejm je Beethoven. Pa pa pa páám..." (31.05.2016)

Takéto zbesilé tempo Bebemu svedčalo. Stále musí reagovať na nepriaznivú situáciu, stále sa musí nejako vynájsť a vždy sa mu to chlapcovi podarí a niekedy ani nevie ako. Nemyslím si, že humorný potenciál bol využitý na maximum, ale ono nejaké nedotiahnutosti vždy zastúpi to zbesilé tempo. A keď už sú unavení z hrania herci, vypomôže medveď. Alebo nič netušiaci Jessie Ovens v archívnych záberoch. Ale čo ma fakt mrzí, je absencia boxerského finále, tu ale zase nastupuje Hitlerova ségra. Takže ak to mám zhrnúť, Eso es je film, kde stále niečo, alebo niekto kompenzuje niečo, alebo niekoho. (17.05.2017)

Gérard Oury dokázal již ve "Velkém flámu", že umí udělat úžasně vtipnou komedii v době a prostředí, které má k jakékoli legraci daleko. "Eso es" si se svým o šestnáct let starším bratříčkem nic nezadá. Vtipných situací je ve filmu nadbytek (za všechny např. ta v knihkupectví), ovšem dojde k napínavým i dojemným situacím (a že jich není málo), které ovšem ani na okamžik nezabřednou do sentimentu. Všechny složky jsou skvěle vyvážené a ve výsledku máme vynikající dobrodružnou komedii, s vynikajícím Jean - Paul Belmondem. Ať chcete nebo ne, svým ostrovtipem, šarmem a dobráckým úsměvem vás opět dostane. TV Prima při upoutávce ke sledování "Rodinných pout" nadmíru užívala sloganu: "vychutnejte si svou dávku emocí". K "Esu es" se podle mého nic nehodí lépe. 100%. (16.02.2009)

Belmondo se mi jako komik líbí čím dál víc a každým jeho filmem mu přicházím na chuť víc a víc. Ale tady jde i o Gérarda Ouryho, režiséra těch nejlepších Funésových filmů, a jelikož je Žid a válečné komedie mu jdou, nechápu, že jsem se tomu tak dlouho vyhýbal, protože sranda to byla nehorázná, hlavně pokud jde o opravdu skvostné zparodování Hitlera. I zbytek filmu ale stojí za to, akce je napáditá a nenudící, postavy i herci jsou parádní, má to švih a je to velice francouzské, takže já jsem spokojen, protože jsem se nasmál opravdu dost a je jen škoda, že Adolf nedostal trochu víc prostoru, protože když byla na scéně jeho postava, stálo za to, fakt výborná prdel a nejlepší film o Vůdci. A navíc to má tradiční skvělý dabing, ze staré školy, takže je to (skoro) dokonalé. 80%. (26.09.2014)