Eso es

Kdepak, styl Gérarda Oury mi prostě nevyhovuje. Dobrodružství protkané patosem, z toho se mi ježí chlupy. Speciálně v okamžicích kdy se rozezněl klavír, jenž dával scénám punc osudovosti, mě přiváděl do bleeextáze. A bohužel se tyto chvíle netýkaly sportu. Všechny pasáže s boxem, totiž byly zbytečné a ve filmu vlastně nemají žádné opodstatnění. Pokud by tvůrci našli jinou záminku, třeba že Jo jede na olympiádu jako divák a současně host Günthera, tak se mohlo krátit o dobrých deset minut. A že by to bylo zapotřebí. Ale ani to by nepomohlo, protože Oury spíchnul dohromady podivný paskvil. První třetina filmu byla v relativně seriózním duchu, druhá pak čistě v dobrodružném, kdy mi před očima naskakovaly pasáže honiček z Velkého flámu, nebo i z Velkého útěku, kde náckové naháněli Steva McQueena a jeho kumpány. Až poslední třetina nabídla slušný humor podle mého gusta, často na hraně parodie. Teoreticky, pokud bych měl potíže s krátkodobou pamětí, bych mohl být spokojený...v duchu: konec dobrý, všechno dobré. Ale ve mě ta rozmrzelost z té žánrové čalamády přetrvala a dokonce ji ty vtipné pasáže umocnily. Navíc ve mě vcelku zbytečně...je to jen film, rezonoval i odvoz medvíděte od matky, jen aby mohl Jo dát chlapci ponaučení. Je to blbost, ale demonstruje to mou nevoli, s jakou jsem film sledoval. Belmondo opět dostal možnost ukázat své fyzické herectví, což bylo v jeho dvaapadesáti letech obdivuhodné (ano, vím, Cruise je starší a taky zvládá), ale jinak neměl co hrát, resp. dialogy neměly žádnou sílu. Kdyby se nad hlavami postav objevovaly bubliny s krátkými větami, nic by se nestalo. Byl bych raději, kdyby tam ta prostřední, dobrodružná pasáž nebyla a Eso es by pokračovalo v duchu prvních minut. Tam by se totiž našlo mnoho podnětného a dobrého. Na malém prostoru Oury ukázal, že v roce 1936 nebyl svět tak černobílý, jak to vypadá dnes ve světle událostí poté. Nebyli všichni Němci vrahouni a zrůdy a je také potřeba říct, že sportovci skoro celého světa neváhali a promenádovali se s hailujícíma rukama po oválu, jakoby se nechumelilo. Jenže tudy se tvůrci neubírali. Takže za mě spíše zklamání. A to i přes tu parádní výpravu a kupu staré techniky, která mě vždy ve filmu potěší. (04.01.2023)

Mám rád lidi, kteří se hrnou všude tam, kde to jen trochu zavání průšvihem. Svědčí to o tom, že neztrácejí čas myšlenkami na to, co bude, ale jednají tady a teď. Takoví lidé jsou pak těmi nejbohatšími na celičkém světě. No a profil Jeana Paula Belmonda, tak jak ho známe z filmů, plně odpovídá profilu otce všech dobrodružných povah. Jsem neskonale šťasten, že i v tomto kousku, plném krom situací komických a dosti závažných, na konci stejně slaví triumf humor. (28.05.2011)

"Abych Vám vysvětlil svůj úbor, pánové. To je stará francouzská tradice. Když strávíme večer s dámou my Francouzi, tak skončíme vždycky ve spodkách ve skříni. Tak abych neztrácel čas, oblékl jsem se do tohoto úboru už před večeří." Pane Cavalier, nelžete náhodou Gestapu? Že vy jste právě při útěku po napadení nadřazený rasy ukradl olympijskou pochodeň. Tak jak to bylo? ... Za mě to bylo nejzábavnější nahánění Židů v Německu, ze kterýho jsem si odnesl fintu, jak se za pomoci sirotka dostat sličný novinářce do postele. A samozřejmě: Mann? - Verboten!, Zola? - Verboten!, Brecht - Verboten!, Hemingway - Verboten!, Freud? - Verboten!, Hitler? - Verboten! (09.12.2017)

Hitler? Verboten! Dovedným zlehčením věcí, které jinak vzhledem k historickým souvislostem nelze brát na lehkou váhu, Oury prokázal, že je velmi schopným režisérem a navíc i velmi dobrý krejčí, protože role francouzského magnetu na průšvihy byla Bebelovi ušita přesně na míru. První polovinu nabitou humorem (razie v knihkupectví, střelba do holubic míru) střídají akčnější pasáže spojené s útěkem směr Österreich (na svou dobu skvostně natočená honička s motocykly) a závěrečná nečekaná vsuvka v podobě jidiš-tyrolského tanečku pak budiž třešničkou na dortu povedené dobrodružné komedie s olympijským spiritem. Z historického hlediska je ovšem škoda, že v tom malém rybníčku nečekal na Adolfa místo kačen vyhladovělý žralok bílý po právě ukončené žlučníkové dietě.. (25.05.2011)

Připomínka nedávno zesnulého Bébela.  Válečná komedie, jeden by řekl, že se jedná vlastně o oxymóron, ale ve francouzské kinematografii se v tomto prapodivném žánru vylíhla docela slušná řádka dobrých ale i špatných filmů. Eso es pak samosebou patří do té první kategorie a nejen díky jak jinak než vynikajícímu  Belmondovi, jenž tu odvádí svůj klasický standard usměvavého svůdníka a pro ránu si nechodí daleko. Eso es  ale staví zejména na povedeném zesměšňování nacistického režimu a osobnosti samotného Vůdce, tady je dobré zmínit skvělého  Güntera Meisnera a rovnou v dvojroli Hitlera a jeho sestry Angely.  Po komediální stránce či co do filmové estetiky, čti výpravy, není Esu co vytknout. Osobně mi trochu ale lezla krkem jen postava malého nevinného Simona Rosenbauma. Takové to klasické nepříliš nadané děcko s "loztomilým" kukučem, které tu odříká naučenou repliku, onde stojí tam, kde mu řekli, že stát má. Vím, že najít dobrého dětského herce není žádná legrace, ale jsa vychováván na filmech Tomáše Holého, nemohu jinak. Čtyři, Jean-Paule. (16.09.2021)