Borsalino

Je mi líto, ale Delon mě vůbec nebavil. Belmondo srší šarmem jako obvykle, ale spojení těchto dvou hereckých es pro mě nenašlo tu správnou chemickou reakci. Duo Newman Redford je neporovnatelně vyrovnanější, ti mne dokázali zaujmout v Podrazu i Butchovi se Sundancem. Škoda, dobrý režisér, dobří herci, dobrá hudba, ale něco tomu chybí. Něco, proč by se člověk na ten film chtěl podívat znovu. (01.04.2011)

Alain Delon prokazuje, že né náhodou je jméno Rocco  Siffredi synonymem pro velkého kokota. Ale nemusí být smutný, není v tom sám, v celém filmu se malý kokot nevyskytuje, a to včetně jeho kolegy Bebela. Všichni jsou skrz naskrz prohnilí. A že bych měl fandit někomu jen proto, že má hezký ksiftík a být kvůli tomu zlý na ty druhé, na tukové kuličky, to mě ani nenapadne. Tak povrchní nejsem. Proto jsem veškeré přestřelky sledoval s chladem v srdci a ten konec mě rozhodně nedojal. Jinak film prokazuje, že Francie se imigrace, a s ní spojenou zvýšenou kriminalitou, rozhodně nemusí bát. Půjde jen o návrat k báječným předválečným tradicím. (27.07.2024)

Pokud by mě zbývala poslední hodina života a měl bych poslední přání, požádal bych nejvyššího, jestli by to místo poslední jedné hodiny nemohly bejt poslední dvě hodiny mého života, abych ještě naposled moh vidět Borsalina. Jistě, ten film není dokonalost sama, osobně si myslím že by neškodilo více tvrdosti a vážnosti na úkor zábavy a taky lépe využít rozdílných charkterů obou postav, ale copak to jde vůbec kritizovat, stačí, když si vybavím scénu, když Bebel přijde za Alainem do casina aby se usmířili a pak ty dva pohledy a ty dva úsměvy a to prostě zbourá všechny ty drobný nedostatky kterým je Borsalino obdařen, protože pánové J.P. Belmondo + A.Delon sou chlapi, kvůli kterým jsem zamiloval do filmu. (27.05.2013)

Největší hvězdy francouzské kinematografie v jednom filmu. Ó jak mocné zaklínadlo pro publikum. To působí i dnes. Člověk by čekal, že kombinace rošťáka Belmonda a seladona Delona musí fungovat na výbornou. Problém je, že charakterových rozdílů obou herců využívá scénář jen minimálně. Máme tu tak dva kohouty na jednom smetišti. Navíc maximální snaha o stejné podmínky pro oba znamená, že hrají téměř to stejné. Zápletka průměrná. Srovnání s mafiánskými ságami není na místě, jde o jiný typ filmu. Spíš na způsob Podrazu, ale se slabším scénářem. Snímek působí až příliš sterilním dojmem. Ale i tak nadprůměrná podívaná. Atmosféra Marseilles 30. let vůbec není špatná. 70% (11.04.2012)

Dva velikáni francouzské kinematografie, respektive světového filmu, společně v rovnocenných rolích na stříbrném plátně. Je vidět, jak si na plátně dobře sedli a skvěle fungují jako rivalové i společníci. Dva bezvýznamní podvodníčci se snaží vybojovat svůj boj o místo na slunci, které je zasvěceno zločinu a je zahaleno hustým tabákovým dýmem. Jejich první setkání tváří v tvář neskončí jinak než pěstním soubojem o krásnou Lolu a samozřejmě bez vítěze. Soupeření se tak mění v přátelství. Jean-Paul Belmondo jako François Capella hraje roli, která mu sedí přímo na tělo, vždy veselého chlapíka, který se neváhá otočit za každou hezkou tvářičkou. To Alain Delon hrající Rocha Siffrediho je jako rub stejné mince, jeho postava je věčně zadumaná a vážná. Prohnilá Marseille třicátých let minulého století se tak stává kulisou pro příběh mocenského vzestupu. Oba hrdinové společně roztáčejí kolo osudu a musejí se rychle naučit chodit v prostředí hazardu, intrik, šedé zákulisní politiky a nájemných vražd. Výtečné kriminální drama, které zjemňují humorné podtóny a celým filmem se line výrazná linka vtíravého klavíru z vykřičeného domu od Clauda Bollinga. (17.06.2013)