Cartouche

Povedený dobrodružno-historický francouzský snímek v hlavních rolích s hvězdnými Jean-Paul Belmondem a Claudiou Cardinale. Výprava, kostýmy, lokace byly výborné. Příběh se mi také líbil, jen škoda, že Cartouchovi nestačila krásná Venuše, ale chtěl sbalit další šlechtičnu. A Venuše musela mít opravdu dobré srdce, když šla zachraňovat chlápka, o kterém věděla, že ji podvádí a touží po jiné. (27.08.2023)

Šarmom rovnaký, hoci ľahkosťou nie tak odsýpajúci kolega Fanfána Tulipána je dozaista lahôdkou pre pamätníkov a dokáže ponúknuť kultivovanú zábavu i terajším divákom. Hlavne teda spôsobom búrania konvenčných stereotypov šľachtičného dvora, kde vždy naše postavy preklenú z uviaznutia dákymi pekelnými hláškami a istým nadhľadom vzhľadom k tézovitým spoločenským pomerom. A samozrejme v hraniciach žánru i želaným eskapizmom. Lenže potom tu ostáva otázka mýtov a autentickosti, kde si už nie som tak istý adresnosťou týchto úletov a pri neumeleckých ambíciách aj akousi odovzdanou, neprelúštiteľnou, hodenou palicou ničoty. Cartouche nie je kultom, svojrázne známou historickou osobou navôkol širšieho spektra európskych končín a mierne kŕčovito beriem do úvahy aj spôsob jeho neoriginality prednesu. Cardinale v role Venuši prekvapivo neidylická. (09.01.2017)

Non stop akčná historická jazda, ktorej nevadí ani trochu prepálená dĺžka. Prvá polovica je komédia, ktorá sa neberie vôbec vážne a tá druhá je viac dráma s nejakou tou snahou o psychologickejšie prekreslenie postáv, ale taktiež s dostatočným množstvom akcie. Nejak to spolu konzistentne koexistuje, čo je myslím veľké plus. Ako brať ale dnes tie nekonečné súboje, toť otázka. Absolútne odklonenie od reality v nich film zráža trochu na kolená, na druhú stranu to patrilo k dobe vzniku a prístupu k žánru a je to potom i keď nechcená, ale poriadna zábava. Ako príklad uvediem scénu, keď Rochefort hádže do diaľky meč a ten zasahuje protivníka z opačnej strany, ako stojí herec. Ale vlastne aj kvôli takýmto momentom má Cartouche svoje čaro aj dnes. (13.04.2018)

Dostat místo vyznamenání vstupenku do 1. linie, to fakt jde. Kdo by neodolat :-) Je osvěžující vidět Belmonda jako „mladíčka“, tady bych mu tu jeho svůdnost i žrala. Ovšem na rozdíl od Claudie. Ona je opravdu krásná, ale vyrukovat s větou: „Jmenuju se Venuše a je mi dvacet.“, to trochu přepískli (měla sice jen 24, ale působí mnohem starší). A naopak Belmondo ve svých 29 na mě působil mladším dojmem a nemohla jsem se zbavit pocitu, že je Třískovi přece jen podobný. Téma „Nezabíjet a okrádat jen šlechtu“ tady už bylo, takže takovej francouzskej Jánošík. Navíc v podání akčního Belmonda, kterej od nikud najednou vyskočí oknem, střílí na něj z metru a nikdo ho netrefí. No, Belmondo, no. Je to prostě king. A jeho kamarád Hezoun (no jestli je opravdu hezoun, o tom by se dalo polemizovat, každopádně kus chlapa to je) vyrve holýma rukama trám ze zdi. Jejich komunikace ale výborná: „Já měl takovou macatou, ta měla oči… - Každá má oči.“ Vojáci neumí jezdit na koni bez sedla. Jméno Lojzík je opravdu ryze francouzské. Kdyby mě někdo vypaloval cejch na čelo tak budu řvát jak tur. A spoustu dalších podivností. Navíc JPB je pěknej hajzlík, protože má doma krásnou Venuši a touží po té, která na něj křičí: „Zbabělče, ničemo!“, hérečka jedna, a pak pro jistotu omdlí. Ale jinak to byl celkem dobrej film. (05.05.2010)

Snažil jsem se, ale přesto se mi tento film nelíbil. Je pravda, že Belmondovi role drzého darebáka sedí, ale nebaví mne dívat se na filmy, které straní lůze a podsvětí, a naopak karikují šlechtu, církev a neuznávají zákon. Jako dítě jsem to nechápal, ale nyní je mi jasné, proč komunistické Československo vítalo takovou tvorbu ze Západu (Francie, Itálie), rovněž ovlivněného salonním marxismem (podobně viz Robin Hood a podobní hrdinové-rebelové). Zde je nutno podotknout, že dobrodružné francouzské filmy s Jeanem Maraisem jsou lepší, na rozdíl od tohoto mají úroveň a eleganci. (06.02.2008)